Equilibrium

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY. Jako nenapravitelný romantik mám tenhle příběh strašně moc ráda a je mi úplně jedno, kolik je toho v něm nelogického. Depresivní začátek zahrnující společnost, kde každý muž, žena i dítě mohou v klidu žít svoje identické životy, kde neexistují žádné filmy, hudba, obrazy na stěnách nebo hry pro zábavu a nad tím vším bdí klerik, který nikdy není zasažen a sám vždy trefí cíl, dokáže vycítil myšlenky ostatních, nikdy neselhává a nikdy se na nic neptá, to všechno navodí tak hutnou atmosféru, že právě ta sorta lidí jako já, která by se určitě dala k narušitelům, by si nejraději šla hodit mašli. Jenomže pak přichází něco, co právě "nám" hraje na strunu, a to prosté selhání lidského elementu, protože lidé zkrátka nemohou žít jako kopie. A na nikoho se při tom selhávání nekouká tak krásně jako na Christiana. Všichni ostatní herci zůstávají naprosto v jeho stínu. Prestona vybavil takovým charismatem a kouzlem, až to snad ani není možné. Ze začátku možná působí chladně a odtažitě, stejně jako boční zbraně, které nosí za každých okolností v rukávu. V jeho tváři se zřídkakdy pohne jediný sval a neustále ulízaný účes drží tvar za všech okolností, postupně ale začínáme tušit, co se za těmi svaly děje, co v sobě skrývají ty šedé oči. A když se nám po velkém finále i sám veliký klerik John Preston na malou chvíli usměje, moje srdce plesá tak hlučně, jako když se mlátí naběračkou do radiátoru ústředního topení. Stylizace filmu připomíná Matrix, i prvek lidstva ovládaného a zbaveného "svobody" není nepodobný, přesto má Equilibrium jinou atmosféru. V Matrixu jde jen o bombastické pohledné scény a jakousi "coolovost", ale Equilibrium hraje víc na city, což je při pálení obrazu Mony Lisy nebo při střílení bezbranných psů zcela zjevné, na diváka, nebo alespoň na mě, to ale funguje. "Nadbojová" Gun kata taky hodně připomíná Neovo řádění s agenty, celá ale působí daleko víc skutečně a člověk při sledování věří, že je něco takového možné. Mě osobně zaujalo daleko víc než matrixové souboje. Bojových scén je ve filmu docela hodně, a někdo říká, že jich je tam až příliš a že pohřbívají příběh, mně ale ta rovnováha vyhovuje. Člověk spolu s klerikem začíná chápat, že city občas bolí a že jinak než přes násilí to stejně nakonec nejde. Cena je vysoká, ale stojí to za to. Hudba je pěkná, melodická, působí stejně rozervaně jako obraz a neruší jej, ba naopak, pěkně doplňuje, strohé kostýmy "zfetované" společnosti a její matematický styl jsou v hlubokém kontrastu s přeplácanými pokojíčky "obránců citu", naplněnými voňavými doplňky a bachratými taburetkami jako z pracovny profesorky Trelawneyové z Harryho Pottera. A už dost, nebo ještě Eq začnu připodobňovat k bibli a tvrdit, že ho předpověděl Nostradamus. Zkrátka, co vám mám říkat, Equilibrium je prostě můj oblíbený film, a pokud mi na něj někdo sáhne, tak mu urazím ruku. Ale stejně ještě musím dodat, že na rozdíl od (své zjevné knižní inspirace) 1984 dokáže probuzení hlavního hrdiny zobrazit přesvědčivě a bez ponižování ostatních lidí, a že ačkoliv se věnuje převážně mužům, nemá potřebu tvrdit (na rozdíl snad od všech kultovních dystopických románů dvacátého století), že by ženy byly podřazeny mužům a že by všechny bez rozdílu vrozeně byly nebo nebyly schopny některých věcí. ♥♥♥ -"Mně, chudému, zbyly jen sny, které jsem k tvým nohám položil. Našlapuj opatrně, neb šlapeš po mých snech." (18.11.2006) (méně) (více)