Den poté

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

"Velké triky, velké náklady" -to je převládající pocit, který z filmu mám, a to není zrovna o co bych stála, jenže když on tenhle film právě na tom stojí a padá. Jak to, že takové Skleněné peklo mohlo disponovat luxusem v podobě scénáře s morálním poselstvím a skvělými hereckými výkony? Den poté má být vážný film, tak proč se musím smát (a věřte, že nerada) na místech, kde bych měla být zděšená? Takové scény jako třeba ta, kde Quaid přeskakuje průrvu v ledu s nákladem v náručí nebo srdnatí reportéři mezi létajícími autobusy, vjezd lodi do města, selekce knih, které přijdou do plamenů.... to se mě těžko vydýchává. A co teprve výlet studentů za penicilinem na prkýnkách ze židlí a ještě s vlky v zádech. Takže kdyby v tomto filmu chyběly stupidní hlášky typu "táta řekl, že pro nás přijde a já mu věřím" nebo "příroda si vybírá svou daň", tak snad budu ještě zklamaná. (26.01.2005)

Prvá polovica The Day After Tomorrow poteší, ale ničím neprekvapí. Všetko sme to už videli v traileri. A druhá už len nudí a nudí. Síce nie najblbší sci-fi počin Rolanda Emmericha, ale najmenej zábavný. Zatiaľ čo Stargate a Independence Day boli úprimnými hračkami priznaného dospelého dieťaťa, The Day After Tomorrow je vážne sa tváriaca dráma o veľké veci sa snažiaceho priemerného filmára. (26.05.2004)

No podle trailerů sem čekal bombastičnější likvidaci země, a tím padem sem trochu zklamán. Už jednou musím pochopit že do traileru narvou všechno nejlepší ale film je uplne jiný kafe. O něco slabší než Den nezávislosti (tady nemohu brát ani tu polepšijící okolnost-že je to komedie, protože tohle komedie není) zas vizuál je znovu perfektní (nej.scéna vlna na New York)...no opravdu to mohlo být víc akčnější. Ty kecy mezi/stále byly otravné. Ale od Emmericha první opravdový katastrofický film, takže horší 4, a doufam ze 2012 bude lepší.. (19.10.2008)