Buko

Alice Nellis miluje svého koně a natočila si o něm film. Buko je věrný následovatel všech těch českých rádoby feel-good lifestylových komedií, jen tady vede k vyřešení všech životních problémů postav pořízení hřebce. Zkrátka místo žen v běhu, žen na vrcholu a žen v pokušení jsou tentokrát ženy na koni. Je to takové stařecky milé, neurážlivé a nekonfliktní, ale zároveň divácky absolutně nezajímavé, vykalkulované a délkou přepálené. Když se po 50 minutách vyřeší všechny problémy, čekáte další hodinu jen na to, než se všechny postavy postupně projedou na koni a než přijde obligátní fake drama scéna, která má diváky mírně vzrušit, než přijde ten konejšivý hřejivý konec. K tomu krásně podvratná message, že nejlepším osudem ženy je ten, který jí nalajnoval muž, a humor à la „autisté se chovají divně, hahaha!“ - nádhera, nádhera. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)

Jako 70minutový televizák pro ČT na neděli večer bych to (asi) bral. Jako dvouhodinový celovečerák, který šel normálně do kin, je to od Alice Nellis těžce mimo. Není to ani drama (chybí nosné konflikty), ani komedie (chybí humor a nadhled). Je to jen prosťoučká vyprávěnka o tom, jak starej kůň pomohl stmelit jednu naprosto nezajímavou rodinu. Celé mi to připadá tak strašně banální a přežité, že si skoro říkám, že to od Nellis snad musel být nějaký sofistikovaný záměr, který jsem ale nepochopil. Nuda je to ale každopádně ohromná. 40 % (10.01.2023)

Buko je film bez ambic, to je potřeba vypíchnout na začátek. Čím dřív se s tím smíříme, tím víc máme šanci si užít pohodovou atmosféru pozdního léta na Kokořínsku, kde čas plyne líně a bezstarostně, a kde žije skupinka žen, jimž muži do života již v podstatě nezasahují. Krobot umře v prvních minutách filmu, a jinak jsou chlapi dobří jen na to, aby se postarali o domácí zvířata, popřípadě tvořili zábavné, směšné figurky. Jo, pardon, ještě jsem zapomněl na Cinu. Sledujeme tedy sbližování stárnoucí ženy (a také úžasně roztomilé autistické sousedky) s koněm, a také trochu s dcerou a lidmi na vsi, kde se rozhodla strávit důchod. Nellis hladí po srsti, zobrazuje všední chvíle ze života, a vlastně se tam nic nestane, ale po skončení je divák v klidu. Tedy taková hipoterapie filmem. (07.03.2023)

Alice Nellis natočila film o staré paní, která se začne starat o vysloužilého cirkusového koně. Nemůžu tomu upřít nápad nebo že to na rozdíl od běžných českých komedií nepůsobí vyloženě hloupě, ale s těmi  má společné to, že to je na komedii zatraceně málo k pousmání.  Takový citový kýč, který na mne působil depresivně a kde jsem nevěřil ani v ten autismus Issové. (27.12.2022)

"Všechno po čem toužíš, je na druhé straně strachu…" Filmový návrat Alice Nellis se určitě povedl. Příběh stárnoucí ženy, která se až doposud ohlížela jen na druhé a úplně přitom zapomněla ten svůj "úhel pohledu", je sám o sobě zajímavý. Mě zde ale velmi zaujala zejména Martha Issová v roli dívky s Aspergerovým syndromem. Českého lva za vedlejší ženskou roli si Issová bezesporu zasloužila. Jinak musím též vyzdvihnout hudbu Jana Ponocného (s chytlavými anglickými písněmi), která spolu s pěkně nasvícenými záběry dodává filmu příjemnou náladu. (05.03.2023)