Marcel, ulita s botami

Keď som si prečítal ten popis k filmu, zostal som žasnúť a v hlave som si tak hovoril "wtf, to akože vážne, film o malej lastúre"? :D Ale to vysoké hodnotenie ma napokon presvedčilo, aby som dal tomu šancu. Stop motion animácia je skutočne parádna, a aj mockumentary námet vcelku originálny. Obsahovo to až taká sláva síce nebola, a ani tie monológy/dialógy dieru do sveta zrejme neurobia, ale celý ten koncept okolo toho bol skutočne dômyselný a v tomto "mikrokozme" sa myslelo naozaj takmer na všetko. Ten záver spoločnej párty lastúr s kadečím ďalším, to bolo trochu odveci, lebo potom sa človek zamýšľa, že prečo aj v tom dome predtým neboli živé aj inšie veci, a tu zrazu áno? 3*, predovšetkým za tú animáciu a originalitu. (12.06.2023)

Byla jsem na tu roztodivnost dost zvědavá, ale bohužel. Příběh nenabídne víc, ale méně, než člověk očekává po shlédnutí traileru, takže 90 minut není čím omluvit než zalíbením v povrchním rozpatlávání prvotní esteticky celkem originální roztomilosti. *** U osmiminutového kraťasu by divák snáze rezignoval na otázky, které ale u celovečeráku padnout musí, a po jejich položení se ukáže, že film neměl větší ambice, než bez promýšlení odpovědí vyždímat jeden roztomilý emotivní nápad nekonečným protahováním a variováním do mrtě, aniž by si dal práci s rozvinutím pozadí, vysvětlením poněkud bizarní situace, nebo s nějakou hloubkou příběhu, ať už toho mušlího, nebo lidského. *** Otřepaná klišé o chuti do života, odvaze k životu, strachu ze změny, o odchodech, rozchodech, otřepáních se a nových začátcích se tu demonstrují v rádobyroztomilých skečích, v kterých se ale člověk nesmí moc šťourat, takže se mu mohou celkem brzy začít zajídat. *** Existenciální momenty maličké opuštěné mušle v lidském příbytku se nijak nerozvinou, jak se vůbec stane, že komunita mušlí (nikoli skořápek přivezených lidmi z dovolené, ale živých mušlí, které potřebují jíst a spát, mají děti, postupně stárnou a umírají, a navíc pocházejí z různých prostředí a mají mezi sebou jazykové a kulturní bariéry, jak se někde letmo utrousí) žije pohromadě v lidském obydlí, jak dlouho, proč, se nijak neosvětlí. A co mezi nimi dokonce dělají oživlé keksy, buráky, tužky nebo menstruační tampony (sic!), to už je jen taková bonusová zbytečná otázka na závěr.  *** Nakonec mi z toho nejsilněji zůstala vlastně hořká pachuť, když jsem pochopila, že autor je takovým věčným režisérem jednoho nápadu, který nedokáže ani lépe rozvinout, ani opustit, protože tři kraťasy o Marcelovi udělal postupně v letech  2010, 2011 a 2014 a celovečerák upatlal v roce 2021, a mezitím nenatočil skoro nic. Takže ta neschopnost rozhoupat se a v životě se posunout, s níž bojuje filmový dokumentarista Dean i maličký Marcel, je nejspíš autentická a film je spíše - ať už chtěnou nebo nechtěnou - autoterapií než svrchovaným uměleckým počinem, což mi sympatie k němu nijak neposiluje. *** (Ve Zde s R.) *~ (06.07.2024)

When the kush hit you hard.... Geniální prototyp observačního pseudo-mockumentu a stop-motion animáku – ne každému však tahle atypická kombinace sedne. Ale pokud hledáte netradiční a originálně stylizovaný film, tohle je značka ideál, protože jde o jeden z nejvynalézavějších a nejnápaditějších snímků co jsem za poslední dobu viděl.... přitom je to klasická terapie, akorát místo terapeuta tu máte chodící a mluvící mušli s botičkama jménem Marcel. Spongebob v kalhotách může jen tiše závidět. [#A24RULES!] (09.09.2022)

Chcela som, aby sa mi to páčilo. Vzhľadom na hodnotenia a recenzie som asi čakala viac. Bolo to moje prvé stretnutie s Marcelom mušličkou, no nejako zvlášť ma film nezaujal, nepobavil a ani nedojal. Pôsobilo to amatérsky a ani po vizuálnej stránke nebolo čo obdivovať. Cení sa však snaha prísť s niečím novým a aj niektoré dialógy boli fajn. Môj kandidát na Oscara to ale nebude. (05.02.2023)

Já jsem vlastně hrozně citový a nedovedu to překonat. Jistě, jistě, jistě, třeba mi to ani nevěříte, ale já když vidím včeličku brouzdat z květu na květ a tím zachovávat kontinuitu života, jsem k smrti dojat. No ale tohle mě za moje měkké srdce vůbec nevzalo. Připadalo mi to upachtěné, hrozně vychtěné a nepravděpodobné. Jestli někdy uslyšíte to "dítě" pronášet hluboké pravdy o životě, pochopíte, co jsem tím myslel. Tohle bylo tak urputně "feel good", až mě to celého nasralo. (21.01.2024)