Marcel, ulita s botami

Wow! Tak tohle? Tohle bylo něco! Geniální spojení stop motion animace a mocumentary stylu. Amatérský filmař objeví v přechodném domě malou mušli jménem Marcel, kterou začne natáčet a poznávat. Marcel je naprosto nevinnou, roztomilou, vtipnou dušičkou, která si vás hned získá, stejně jako jeho pohled na svět a styl života. Žije pouze s babičkou, protože zbytek rodiny zmizel a tak se vydává na cestu je najít, která však může ohrozit život jeho babičky a to nechce riskovat. Neuvěřitelně kouzelný, milý a krásný, plný emocí, podnětů na zamyšlení a životních lekcí, či mouder, které vás trefí přímo do srdíčka. Dlouho jsem neviděl tak moc šarmantní kouzelnou pecku, která by si mě získala od prvních záběrů, která by mě tak pohltila a rozesmála. Opravdu jsem se zamiloval do mušle jménem Marcel? Opravdu jsem u toho brečel dojetím i žalem? Magická věc, kterou mohu jen a jen doporučit. 10/10 (07.01.2023)

Já jsem vlastně hrozně citový a nedovedu to překonat. Jistě, jistě, jistě, třeba mi to ani nevěříte, ale já když vidím včeličku brouzdat z květu na květ a tím zachovávat kontinuitu života, jsem k smrti dojat. No ale tohle mě za moje měkké srdce vůbec nevzalo. Připadalo mi to upachtěné, hrozně vychtěné a nepravděpodobné. Jestli někdy uslyšíte to "dítě" pronášet hluboké pravdy o životě, pochopíte, co jsem tím myslel. Tohle bylo tak urputně "feel good", až mě to celého nasralo. (21.01.2024)

Asi nejsem dostatečně uchvácen, abych jako ostatní mohl tento snímek vychvalovat do nebes. Kamera, střih i osvětlení bylo na jedničku, avšak celých 90 minut jsem nemohl najít sympatii k hlavnímu protagonistovi - Marcelovi. Moc mě jeho dějová linka nezajímala a využití sociálních sítí k vyhledání ztracené rodiny považuji za asi nejlaxnější a nejnudnější pokus o dojemný příběh, jaký jsem za poslední dobu viděl. Ale koukám že si to své fanoušky našlo, a to je dobře. Mně film moc nesednul. 4/10. (15.08.2023)

kouzelně roztomilé, nebo možná roztomile kouzelné, nicméně divák tomu musí jít hodně naproti a být na Marcela správně naladěn. To sem já tak úplně nebyl. Nemůžu sice říct, že bych se vyloženě nudil, ale počítám že by mě to bavilo podstatně víc a mělo to pro mě větší přidanou hodnotu jako kraťas ze kterého koneckonců mušlí celovečerák vychází...60% (17.08.2023)

Byla jsem na tu roztodivnost dost zvědavá, ale bohužel. Příběh nenabídne víc, ale méně, než člověk očekává po shlédnutí traileru, takže 90 minut není čím omluvit než zalíbením v povrchním rozpatlávání prvotní esteticky celkem originální roztomilosti. *** U osmiminutového kraťasu by divák snáze rezignoval na otázky, které ale u celovečeráku padnout musí, a po jejich položení se ukáže, že film neměl větší ambice, než bez promýšlení odpovědí vyždímat jeden roztomilý emotivní nápad nekonečným protahováním a variováním do mrtě, aniž by si dal práci s rozvinutím pozadí, vysvětlením poněkud bizarní situace, nebo s nějakou hloubkou příběhu, ať už toho mušlího, nebo lidského. *** Otřepaná klišé o chuti do života, odvaze k životu, strachu ze změny, o odchodech, rozchodech, otřepáních se a nových začátcích se tu demonstrují v rádobyroztomilých skečích, v kterých se ale člověk nesmí moc šťourat, takže se mu mohou celkem brzy začít zajídat. *** Existenciální momenty maličké opuštěné mušle v lidském příbytku se nijak nerozvinou, jak se vůbec stane, že komunita mušlí (nikoli skořápek přivezených lidmi z dovolené, ale živých mušlí, které potřebují jíst a spát, mají děti, postupně stárnou a umírají, a navíc pocházejí z různých prostředí a mají mezi sebou jazykové a kulturní bariéry, jak se někde letmo utrousí) žije pohromadě v lidském obydlí, jak dlouho, proč, se nijak neosvětlí. A co mezi nimi dokonce dělají oživlé keksy, buráky, tužky nebo menstruační tampony (sic!), to už je jen taková bonusová zbytečná otázka na závěr.  *** Nakonec mi z toho nejsilněji zůstala vlastně hořká pachuť, když jsem pochopila, že autor je takovým věčným režisérem jednoho nápadu, který nedokáže ani lépe rozvinout, ani opustit, protože tři kraťasy o Marcelovi udělal postupně v letech  2010, 2011 a 2014 a celovečerák upatlal v roce 2021, a mezitím nenatočil skoro nic. Takže ta neschopnost rozhoupat se a v životě se posunout, s níž bojuje filmový dokumentarista Dean i maličký Marcel, je nejspíš autentická a film je spíše - ať už chtěnou nebo nechtěnou - autoterapií než svrchovaným uměleckým počinem, což mi sympatie k němu nijak neposiluje. *** (Ve Zde s R.) *~ (06.07.2024)