Kapitán Volkonogov uprchl

„ŘEKNI: ODPOUŠTÍM TI!“…  Vovku přestalo bavit vyslýchání nevinnejch občanů a protože chtěl jít do nebe… Příběh o cestě za odpuštěním, která je trnitá stejně jako ten systém. Dějově úsporný, rusky drsný. Dobrej festivalovej film, kterej ukazuje, že Rusko je v podstatě furt stejný… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Kvůli nasazení filmu do programu 56. ročníku Karlovarského filmového festivalu protestovali ukrajinští filmaři. 2.) Thx za titule „Piorun“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (30.09.2023)

Nechal som sa zlákať vysokými hodnoteniami, ale akosi som tomuto filmu neprišiel vôbec na chuť. Scenár bol síce fajn, ale to spracovanie bolo na môj vkus také mdlé, bezemočné a ťažkopádne. Celkovo mi to dobové prostredie predvojnového Leningradu plného propagandy a exekúcie bolo poriadne nesympatické, a o strohých dialógoch ani nehovorím. Typická severská chladnosť je nič oproti tejto ruskej mrazivosti... (18.09.2023)

„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. (02.08.2022)

Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022.  (05.12.2022)

Příběh se odehrává roku 1938 v Leningradu, který je prezentovaný jako ošklivé industriální semeniště stranické doktríny. Kapitán Volkonogov pomáhá přimět nevinné nepřátele státu k falešným přiznáním v „inkvizičních procesech“, ovšem svědomí jej dožene a rozhodne se k radikálnímu kroku – uprchne a hledá odpuštění u pozůstalých, které jej má přivést do posmrtného ráje. Během sledování vyvstává několik inspiračních zdrojů – motiv vykoupení připomene maďarského Saulova syna, zatímco stíhací linie, kdy je kapitánovi v patách nelítostný major, místy připomíná únikové dovednosti Jasona Bournea. V popisu tehdejší šílené doby, kdy byl každý potenciálním zrádcem s kulkou připravenou provrtat mu hlavu, je film pro změnu cynický, drsný a černohumorný. U scény, kdy místní „legenda“ předvádí, jak dokáže popravit čtyřicet lidí denně s jedinou kulkou pro každého, máme nutkání ušklíbnout se nad temnou absurditou a současně nás mrazí. Občas jde o podivný žánrový mišmaš a scénář má díry v logice, ale na dvou hodinách má Kapitán Volkonogov uprchl výborné tempo a nabídne svěží alternativu ke konzervativním hollywoodským konkurentům. (18.07.2022)