Po čem muži touží 2

Asi podobné jako u prvního filmu. Trochu divoká a tak trochu ulítlá komedie. Ty se v české filmové historii často objevují, takže ani tentokrát neurazí. Námětově ani obsahově to není žádný zázrak. Nic nepochopitelného, není třeba nijak zapojovat mozek. Tentokrát dostal spoustu prostoru (nebo vlastně téměř celý) Jiří Langmajer, který se pěkně vyřádil, jak to umí jen on. Na nikoho dalšího už nic nezbylo. Za něj jednu hvězdičku, zbytek je opravdu blbina. (24.08.2022)

Bavil jsem se. 1)  Film je herecký koncert 55letého Jiřího Langmajera, který nejenže skvěle odkoukal typické, pravda, poněkud stereotypní projevy ženského chování, ale současně si i pěkně nastudoval gesta 42leté Anny Polívkové (psycholožka Irena)._____ 2)  Dvojka má s jedničkou souvislost jen v námětu a jeho zpracování. Jinak ovšem nejde o pokračování předchozího filmu, byť jeho autor, scenárista a režisér v jedné osobě 45letý Rudolf Havlík jen pokračuje v nápadech z prvního dílu._____ 3)  Trochu mě mrzí, že konec je tak useknutý. Bylo by zábavné sledovat, jak se Irena po návratu do svého těla změnila. Rovněž postava Jiřího Langmajera (Kopy) se vznáší v jakémsi vzduchoprázdnu, jakoby Kopy předtím a potom vůbec neexistoval. Inu, možná tomu tak i je._____ 4)  Ale i tak jsem se bavil, což nemohu o naprosté většině dnešních českých "komedií" říci._____ 5)  Kromě již zmíněných herců mě pobavil i 53letý Leoš Noha (dělník na stavbě Fery), 41letý Jiří Maryško (krásně šilhající brankář Zygy). Zaznamenal jsem i svého oblíbeného 23letého Oskara Hese (fotbalista Číro)._____ 6)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 2021. (28.09.2023)

Jedničku jsem neviděl, ale po shlédnutí filmu si jsem téměř 100% jistý, že ji už neuvidím. Já prostě nemám ty novodobé české (a česko/slovenské) komedie rád. Zde byl poměrně slibný začátek se zajímavým nápadem, jenže pokračování nápadu bylo víc a víc přehlušováno narůstající stupiditou, a pak jsem si už jen konečně oddych, že je té zoufale trapné mizérii konec. Langmajer mi tu vůbec neseděl, a kromě Taclíka mi vlastně nesedí spousta novodobých herců (krucinál kdo má být pořád zvědav na tu neestetickou nosatou Polívkovou??). Takže jestli nějaká další CZ komedie, nejdřív kouknu na hodnocení, a jakmile to nebude 70% a víc, tak si nad tím ani neodfrknu. (28.08.2022)

Klasické “filmové” dno českého střihu. Tereza Kostková (kterou mám jinak docela rád) a Jiří Langmajer (který charisma přece jenom má) jsou současnými živými trademarky totálního trapna a tvůrčí i mentální nemohoucnosti na poli kinematografie. Po čem muži touží 2 je líně splácaná mrdka, která vykrádá námět 21 let staré polofekální komedie s Robem Schneiderem Hot Chick (Žába k zulíbání), přitom se jí nepřibližuje ani na sto honů. Americkou verzi mám upřímně rád, protože Schneiderovo expresivní herectví a s ním spojené (tehdy ještě politicky nedebilizované) kontrasty mezi ženským a mužským světem vytvářeli dohromady ten pravý americký nenáročný oddechový humor. Přitom film dával smysl, což je zcela mimo kompetenci této české verze. Například když se Rachel McAdams přemění na Roba Schneidera, zcela logicky začne pátrat po příčině a vrací se ke strůjci přeměny (cikánce v obchoďáku). Když se Anna Polívková přemění na Langmajera, řekne jen “řekla jsem nějaký kartářce, že chci bejt chlap” a po zbytek filmu se téma neřeší. Vtipy i vizuální humor jsou zcela poplatné průměrnému českému divákovi, tzn. padesátileté paní Jarmile, která daný námět pravděpodobně ještě neviděla a bude u vytržení. Narážky na rozdíly mezi mužem a ženou vymýšlelo něčí dítě v odpolední družině, zatímco odmítalo spát, protože jejich kreativita i úroveň se pohybují někde v oblasti sedmiletých ožužlávačů zásuvek. Filmařsky se pak tvůrci omezují na to, že dají kameru na stativ a občas ji musí pronést futry, aby změnily lokaci. Film nemusí být nutně autorským uměním a může sloužit “jen” jako zábava a uvolnění. Sám mám takových rád spousty (jako již zmíněný Hot Chick nebo třeba Moderní Popelku). To je právě kouzlem celé audiovize, která dokáže obsáhnout veškeré člověčí záměry. Ale dá se to dělat nepoměrně méně kreténsky, líně, retardovaně a postiženě. Po čem muži touží 2 je jen další ukázkou toho, jak tuzemská kinematografie slouží primárně pro umělé vytváření zakázek a vykazování zdánlivých aktivit, aby mohl každý jeden líný a neschopný debil v tvůrčím týmu vyinkasovat svých pět švestek. Velebnosti, jdu blejt. 1/10 (10.10.2023)

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)