Fabelmanovi

„FILMY JSOU JAKO SNY, NA KTERÉ NIKDY NEZAPOMENEŠ…“ Osobní (intimní) výpověď Stevena Spielberga, podaná jako rodinný drama, věnovaný sobě, rodičům a lásce k filmu. Citlivě ukazuje vše, co ho ovlivnilo, poznamenalo nebo inspirovalo. Film s duší velkýho filmaře s horizontem dole. Já prostě TYHLE filmy miluju!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se sám sobě složit poctu. 2.) Miluju filmy.  /// Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2023)

Osobná chanuková záležitosť, ktorú si užil hlavne tvorca sám, pretože sa mohol ponoriť do spomienok. Užiť si to mohli aj jeho zarytí fanúšikovia, ktorí, keby Spielberg natočil film o tom, ako si aplikuje masť na hemeroidy, tak by dávali plnú paľbu. A pre takého bežného diváka film o nejakom chlapcovi, ktorí sa skrze nástrahy puberty dostane k hobby a zamestnaniu na celý život. Nič extra a celkové oslavné chorály medzi kritikmi pravdepodobne vyplývajú z toho, že nie je nikto natoľko odvážny, aby zakričal, že kráľ je nahý. (17.02.2023)

Spielberg se svěřuje se svou vášní k filmu v rodinném vyprávění, kde často cituje filmovou klasiku. Zažehnutí jeho posedlosti bylo přímo magické – jako by mu bratři Lumierové poslali časem svůj Příjezd vlaku, který tehdy děsil diváky k smrti. Ale já jeho film skoukla až na čtvrtý pokus. Připadalo mi to příliš osobní, příliš soukromé. Jakoby vás vzdálená prateta donutila prohlédnout si alba fotek z jejího mládí. A i kdyby třeba fotila dobře, je to cizí život. Kde ona vidí příběh, vy vidíte jen v čase strnulé figury, které vám nic neříkají. Protože celé to je prostě: dokonalá americká rodinka se rozpadá a kluk se přimkne k filmu. SHRNUTÍ: Spielbergovo rodinné album. (15.06.2023)

Další z filmařů, který natočil svou životní pouť a pokud jde o Spielberga, když měl (jako každý) i svoje slabé chvilky, režisér je to světovej, stejně jako tenhle snímek. Radost, smutek, dojetí a fascinace pohyblivými obrázky, jo, to je naše. Jediný mínus - chvílemi emocionální vypjatost, ale v tomhle příběhu jde o vše, že. Za Davida Lynche dík! 90%. (30.05.2023)

Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. (28.11.2022)