Knock at the Cabin
Niekto klope na dvere
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
VOD (4)
Obsahy(2)
Rodinná dovolená v chaloupce utopené v lesích, daleko od veškeré civilizace, probíhala skvěle. Než se na jejich prahu objevili ti čtyři. Vypadají jako členové šílené náboženské sekty a snaží se nebohým dovolenkářům vysvětlit, že svět, jak ho znají, skončí, pokud ho právě oni nezachrání. Nechtějí po nich vlastně nic složitého. Stačí, aby se mezi nimi našel dobrovolník, který pro spásu planety ochotně udělá to, co by nikdo dobrovolně neudělal. Zní to šíleně, že jo? A když k tomu přičtete, že čtveřice zvěstovatelů se skutečně chová jako naprostí magoři, kromě argumentů sahají tu a tam i k násilí a barvitě líčí nejrůznější apokalyptické vize, je jasné, že ten, kdo jim uvěří, by musel být stejný blázen jako oni. Jenže zatímco zpočátku v členech terorizované rodiny ani náznakem nehlodá semínko pochybnosti, události postupně nabírají takový spád, že je otázka „A co když je to pravda?“ čím dál relevantnější. Najdou sílu učinit neuskutečnitelné? Pokusí se osud oblafnout? Nebo se z nich už taky stávají šílenci jako ti samozvaní jezdci Apokalypsy? Jsou to otázky, ze kterých mrazí. A připravte se na to, že z odpovědí bude mrazit ještě víc. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (291)
Už od zbierania kobyliek a vtrhnutie do domu som vedel, že Knock at the Cabin mi fantasticky sadne. Netreba však čakať klasický home invasion horor, ale skôr psychologický triler s prvkami hororu. A také ja rozhodne môžem. Film sa v ničom nezdržiava a ide priamo k veci. Hrdinovia aj diváci sú rýchlo konfrontovaní s posolstvom štvorice a atmosféra sa po každom zapnutí televízie stupňuje. Bautista bol na prekvapenie skutočne dobrý a prajem mu, aby sa ako bývalý wrestler na rozdiel od Johna Cenu a The Rocka vydal inou cestou, tak, ako si želá. Palec dole dávam za občasné flashbacky, ktoré mi prišli nadbytočné. Trochu ma mrzel aj záver, ktorý som očakával. Nebol zlý, ale v žiadnom ohľade ma neprekvapil. ()
Daddy Yankee - Gasolina, Daddy Andrew a Daddy Eric stretnú podivnú skupinku týpkov, ktorí sa snažia vlámať na ich chatu. Komu po 20 tich minútach nebolo jasné že štvorylka symbolizuje 4 jazdcov apokalypsy toho mohol film ešte prekvapovať, inak sa vývoj dal do bodky predvídať. Áno, naozaj je tu cítiť Shyamalanov rukopis takmer na každom kroku so spomenutou vynikajúcou kamerou ale vyššiemu hodnoteniu bráni tá všadeprítomná korektnosť, ktorá ako spomína Arsenal83 už aj v tolerantných ľuďoch vzbudzuje odpor. Keď dostal Andrew v bare fľašou po hlave, takmer som čaka že ten týpek - beloch, republikán, fanúšik zbraní bude mať na hlave červenú Trumpovu šiltovku s nápisom urobme Ameriku opäť bielou a tím chlapcov ktoré trénuje Leonard má pochopiteľne horšiu bilanciu v sezóne ako tím dievčat...Najväčšími nedostatkami filmu sú že pár Andrew/Eric nuie je čiernobiely, že takmer osemročná Wen nepovie že má väčšie gule ako všetci muži v miestnosti a teraz aj jednu serióznu, tie pády lietadiel vyzerajú strane amatérsky, takmer ako z produkcie Asylum. Možno keby bolo tých stereotypov o niečo menej, prípadne videné v kine by som išiel na vyššie hodnotenie, tentokrát idem s Davom Dva a 60% považujem za presné hodnotenie. ()
„Ťuk, ťuk!“ „Kdo tam?“ „Tady Noční Šalamajn, more.“ „A co chceš, ty kluku pandžábská?“ „BAF!!!“ „… Aha, tak jako asi LEK, že jsi to ty, ale už to nedělej, víš, že ti to moc nejde! Co tam máš dál?“ „Inu, po sté přicházím zkusit resuscitovat svou dávno chcíplou kariéru, tentokrát s takovým urputným homobiblickým varováním o tom, že jestli nějací buzeranti okamžitě nezačnou páchat rituální sebevraždy, nastane konec světa.“ „Hm, hm, jako dobrý, vole, máš recht, koule a mile jsi jim to naandal, ale tebe asi omrzelo točit, co? Vždyť za tohle tě soudruzi z LGBT +DDPPP (Další Deviace, Psychické Poruchy a Parafilie) vykancelujou rychleji, než bys řekl „Svámípráhbhutána“, a nepomůže ti ani ten ukrutně angažovaný a zcela filantropický teplý Ježíš v závěru, homofobe zkurvený! I když, tadyhle Bludman to zase zjevně nepochopil a cáká. No, jestli jsou všichni bukanýři tak hloupí, možná to nakonec i přežiješ, a ještě tě i nechaj natočit další řadu Kvíresfolk. Téma vcelku milé, vole, takové mementivní a konzervativně nosné, po kterém možná i pár probuz(ň)enců zase usne, nicméně satanžel usne i většina heteroseksuálního publika, protože je to zase prázdně nabubřelá, krutě unylá až otravná, rádoby psychologicko – religiózní sračka bez pořádného děje i pointy. Čili celé poselství v prdeli. A to doslova! Takže namažte, nebo vlastně namaž, když jsi tu sám, a už mi s něčím takovým na chatu nikdy klepat nechoď, nebo příště pustím psy! Zjevně jsi kompletně vyhořelý, tak co kdyby ses na to už vysral a začal místo toho třeba sbírat barevné kovy? To ti určitě půjde!“. „Aby tě rakovyna sprala, ty vyjebany nevkusny rasystycki gadžo, a ať ťy Šiva zkrati kar na džaponskou delku!!!“ ()
Nemůžu nejnovějšímu Shyamalanovi to, že pracuje se zajímavým nápadem. A tím bych prakticky mohl i skončit, protože nic dalšího se nepovedlo. Film vypadá absolutně televizně, herci nejsou vůbec charismatičtí (u Bautisty přivřu oko) a napětí se koná prakticky jednou za půl hodiny. Pokud si tohle někdo pustí v očekávání hororového thrilleru, tak se bojím aby dostal alespoň jedno z toho. Bát se není čeho, přestože začátek je správně znepokojivě natočený. Uvidíme s čím na nás mistr vyrukuje příště. 45% ()
Galerie (23)
Zajímavosti (15)
- Dave Bautista byl obsazen do hlavní role poté, co byl režisér M. Night Shyamalan ohromen jeho výkonem ve filmu Blade Runner 2049 (2017). (Sebule)
- Po filme Udalosť (2008) je to druhý film M. Nighta Shyamalana s ratingom R a zároveň jeho prvý film s ratingom R za vulgarizmy a násilie. (molcan2)
- Pôvodný návrh scenára od Stevea Desmonda a Michaela Shermana bol zvolený na Black List 2019 ako jeden z najobľúbenejších neprodukovaných scenárov roka. (molcan2)
Související novinky
M. Night Shyamalan zažívá malý comeback
Jakkoli to po tragické sérii ještě tragičtějších filmů Stalo se (2008), Poslední vládce větru (2010) a Po zániku Země (2013) nevypadalo, známý režisér M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Vyvolený) přece… (více)
Delší analyticko-teoretické (byli jste varováni!) pojednání, protože si to NĚKDO KLEPE NA DVEŘE dle mého zaslouží, byť opětovně platí, že tohle se bude líbit hlavně v Brně. ;)_____ Shyamalan byl díky několika svým dřívějším filmům přirovnáván k Hitchcockovi, čemuž sám napomáhal (veřejnými vyjádřeními, ale i zjevnými odkazy na úrovni citace konkrétních scén, hudebních parafrází, zprvu bezvýznamnými cameo rolemi...). Pokud se pominou dva větší studiové projekty, amerikanizovaného Inda od ŠESTÉHO SMYSLU dál více zajímala (myšlenková) hra s publikem, jíž se podřizovalo vše. Na rozdíl od britského barda, který hrál na diváctvo jako na piano za pomocí precizního vyprávění, kdy i ambivalentní a klamavé bylo na konec uvedeno na pravou míru - určující byla kauzalita, zatímco tahle adaptace románu Paula Trambley blbne kolem toho, zda korelace přece jenom nemůže znamenat kauzalitu. NĚKDO KLEPE NA DVEŘE evokuje hitchcocovky (např. svým omezením na lokaci jako záminku pro řadu nezvyklých filmařských voleb) a, i když jde o adaptaci, dřívější shyamalanoviny (např. možná globální katastrofa omezená na perspektivu jedné rodiny ala zdaleka nejomšelejší ZNAMENÍ, flashbacková struktura ala ZNAMENÍ, VYVOLENÝ a ROZPOLCENÝ)._____ Jedním podstatným se ovšem liší: zatímco předchozí "shyamalanoviny" byly filmy-skládačky (užívající alternativnějších a komplexních forem vyprávění), potažmo filmy-myšlenkové hry (kde si někdo pohrává s postavami a zároveň s publikem), tenhle je nesložitelná skládačka, respektive "nezesmyslnitelná" myšlenková hra (míněny jsou zde teoretické koncepty impossible mind-game/unsolvable puzzle films). Divácky musí být nezodpovězení na ústřední otázky, případně jenom zdánlivé zodpovězení a následné několikeré přepsání, nesmírně frustrující. Pokud nepřistoupíte na to, že kladení určitých schémat pro porozumění a nemožnost určit jedno převládající může být součástí hry: je to home invasion horor?, je to katastrofický film?, je to biblické podobenství?, je to tragická queer romance? - a který z těch rámců na konec zvolit, když ani jeden není uspokojivý, protože určující je ambivalence? (Nejenom na úrovni žánru, byl pouze příklad.) Je to ale paradoxně smysluplný krok, když se staví na tzv. trolley problem (vinou Nolana a spol. klišé v kinematografii, vycházející ze základů filozofie), což je neřešitelné eticko-morální dilema (zodpovídané v simplifikovaných nolanovkách). Pokud ambivalence VESNICE spočívala v tom, že utopická fikce může být udržitelná jenom prostřednictvím lži, ambivalence NĚKDO KLEPE NA DVOŘE spočívá v přiznání si racionální postavy, že je lepší víra v klam, i když spočívá ve zpochybnění dosavadního systému víry. Že jsou postavy jenom kobylky na paloučku, chytané a pozorované tvůrcem věřícím v optimističtější dětskou optiku, dá najevo už úvodní scéna._____ Pozdní tvorba Shyamalana má tak mnohem blíž konečné fázi kariéry Briana De Palmy, jehož brakování mistra napětí bylo pro svou přepálenost mnohdy zábavnější než přemýšlivější Shyalaman. Paralely mezi De Palmou a Shyamalanem nejsou jenom v nakládání s hitchcockovským odkazem a (v) rozporuplných přijetí, nýbrž i ve formální suverénnosti a okázalosti použitých postupů, zatímco se pracuje s a podvrací se divácká očekávání. U NĚKDO KLEPE NA DVEŘE se systematicky pracuje s nízkou hloubkou ostrosti, která vyjadřuje omezenou míru informovanosti té které postavy (příznačně se v průběhu a hlavně na konci promění), a tzv. blocking (významotvorné rozestavění postav, jejich umístění do společného anebo samostatného záběru, zatímco žánrové atrakce jsou umísťovány mimo obraz anebo jsou ponechány v elipse, případně potěcha z nich je narušena záběrem z ptačí perspektivy či posílením subjektivizace u záporné postavy, a tudíž napojení na ni). Vůbec je pozoruhodné, jak se chytře vyjadřuje omezenost perspektivy, a tudíž i nabídnutých výkladových schémat, u každé postavy, plus se znejasňuje cokoliv subjektivního (mentální projekce budoucího dění byla čí?, vzpomínkové pasáže náleží komu, když začnou u jedné a skončí u jiné postavy?, proč do hudební stopy byly zakomponovány zvukové efekty, které byly připsány otřesu mozku jedné postavy? atd.). Za mě je tohle slabší než ČAS (hrátky se žánry a radikální změny tónů mi tam přišly inspirativnější), ale lepší než přeceňovaná tezovitá ZNAMENÍ - a v kontextu Shyamalanovy filmografie je to pozoruhodné už svým příklonem k nesložitelným skládačkám. Žádný návrat do formy, jak tvrdily některé zahraniční recenze, nýbrž změna formy! () (méně) (více)