Duna: Část druhá

Stále platia veci, ktoré mi vadili aj na jednotke - najmä teda prepálená stopáž a pridal by som Zendayu, ktorá vyzerá na 14 rokov a 45 kg, nie ako jedna z líderiek povstania. Tiež Christopher Walken má už zjavne najlepšie roky za sebou. Každopádne ide o monumentálne kino, audio-vizuálne orgie a prehliadku nadpozemského dizajnu. Bola to čiernobiela pasáž na planéte Harkonnenovcov, kedy ma film úplne pohltil a nepustil (to sa mi pri jednotke nestalo). (07.03.2024)

Audio-vizuálne dielo, u ktorého som prestal dýchať. Nikdy som "nepočul" film, ktorý by pracoval so zvukom tak vedomo a tak detailne. V určitých pasážach bol zvuk frekvenčne tak komplexný, že sa "hýbal" vzduch v IMAXu. Normálne ma prebasovaná hudba dokáže veľmi rýchlo fyzicky i mentálne vyčerpať, ale tu mal každý tón, každá rezonancia svôj opodstatnený dôvod. S bezchybným prepojením tohto zvuku s obrazovou stránkou, kde bol každý záber ako samostatná maľba, bol zážitok natoľko intenzívny, že pod čerstvým vplyvom katarzie sa odvážim vysloviť, že to bol audio-vizuálne najpôsobivejší film, aký som kedy videl. To, že príbeh od Franka Herberta je strhujúci, a herecké výkony neuveriteľne presné, sa dalo tušiť. Ale že to do seba takto neuveriteľne všetko zapadne, to sa nemohlo ani dúfať. Nebudem tvrdiť, že je to film desaťročia, lebo som sfetovaný endorfínmi z katarzie, - ale pre mňa JE. --- | 28.2.2024 - IMAX Praha, 13.3.2024 - IMAX Praha, 21.3.2024 - IMAX Praha, 11.4.2024 - IMAX Praha | (29.02.2024)

Platí skoro to samé, co při první návštěvě písečné hroudy. Duna je obrovský velkofilm s ohromující vizuální stránkou a strhujícím Chalametem v hlavní roli. Ten bez mrknutí oka překračuje hranice nastavené scénářem, kdy je jeho Paul až do závěrečné třetiny pořád tak trochu ztraceným Pavlíkem a jeho přerod směrem k dějům, které byly přislíbeny, se strhne dost zhurta. Díky němu se tak snáz zapomíná na to, že většina postav (Chani, Irulan a vůbec ostatní benegesseriťanky) je zajímavější než hlavní hrdina a doteď se nedokážu zbavit pocitu, jaká je škoda, když se takhle okouzlující, krutý i složitý svět točí v prvním plánu kolem jednoho zpochybnitelného proroctví. Ale nenechte se zmást. Takhle ohlušující blockbuster je přesně to, po čem se opakovaně volá a kvůli čemu milujeme zvukový virvál, který se má strhnout, když v kině zhasnou světla. (24.04.2024)

Nedokážu říct, do jaké míry je druhá Duna přeceňovaná, ale takhle zanícená odevzdanost ambicióznímu a skoro famózně obsazenému (Walken!!) projektu je fakt zvláštním úkazem. Docela závidím všem, kteří se takhle nechají strhnout vypiplaným vizuálem a burácivým audiem, které tvoří dobrých 50 procent dramatické složky. Možná i víc. Jedničku jsem si dal před projekcí znova a nakonec mi přijde lepší, vyváženější v osobních a politických liniích, hutnější v načrtávání světa a pozoruhodnější ve finální degradaci tempa a soustředění na postavy. Dvojka chce být kolosem, který se tou chtěnou velkolepostí přesycuje a citelně mu schází vypravěč kalibru Erica Rotha. Villeneuve pevně ovládá inscenaci a řadu záběrů bych si klidně zarámoval také díky Fraserově práci se světlem, ale ten film je tak trochu dějový zmetek. Vynáší se do nebes jako dokonalá adaptace, ale já si při něm spíš uvědomil, jak je knížka vlastně skvělá a obsáhlá. Tady se dvě hodiny vedou řeči, jestli Paul je, nebo není vyvolený,  což není moc objevné. Poslední třetina pak odnikud přivede Joshe Brolina a začne chrlit militantní zrcadlo dnešního světa, melodrama o pomstě či morálně a emancipačně chabou ideologii náboženství v takovém halabala podání, až jsem prostě netušil, jestli má kýžené sdělení vůbec nějaký pilíř, natož pak komplexní rám. Hrozně se hraje na osudovost, ale sledujeme spíš precizně ošetřený hollywoodský kýč, který v nejdrzejších momentech vykrádá poetiku Šíleného Maxe a v rozložení sympatií je až osmdesátkově cheesy - z Butlera jsem si teda na zadek nesednul a byl šíleně šablonovitý, při heroickém a bleskovém faceoffu Brolina a Bautisty jsem se musel až smát.  Asi to chci někdy vidět znova, ale pochybuji, že v tomhle vznešeném bordelu někdy najdu něco víc než jen respekt nad totální epičností, která je důležitější než podnětnost dramatu. Film, v němž se toho v obrazu děje hodně, ale vlastně se stane hrozně málo a nikdo z herců si neuvědomuje, že jsou hlavně věšáky na poddimenzovanou zážitkovou exhibici. (03.03.2024)

Nezlobte se na mě, ale srovnávat druhou "Dunu" s "Pánem prstenů" či původní "Star Wars" trilogií je neskutečná prasárna. Kvalitativně je to lepší než předchozí díl, to vám neberu. (Postavy mají konečně prostor říkat něco jiného než svá jména a dělat něco jiného než chodit.) Vypadá to hezky, to vám taky neberu. (Minimálně v úvodu je kamera fakt luxusní, písek má své kouzlo a kontrast malého člověka vs. těžebních strojů, písečných červů nebo kolosea je uvěřitelný.) Ale když jdete do muzea, kde vás zaujme nějaký naleštěný kousek, budete si ho okamžitě shánět domů? Ne. A "Duna" trpí úplně stejným neduhem, tj. vyndejte ji z vitríny (z kina) a budete mít jen zaprášené cosi, co po čase zakopnete pod postel. Nemluvě o tom, že ta emoční sterilita obou částí je opravdu tristní... Kdyby to mělo nějaké normální procentuální hodnocení, tak bych ty čtyři hvězdy možná i dala, ale takhle fakt ne. (05.03.2024)