Duna: Část druhá

Tísnivá atmosféra, spletitý nekompromisní příběh a filmaři zase od divíků ("diváci, co se diví") očekávají, že půjdou oni naproti filmu a ne film naproti nim. Konečně jsem se aspoň částečně mohl s nějakou postavou víc sžít, což mi "Vol.1" nedopřálo, ale že bych s postavami dýchal, že by mi s nimi bylo pouštní horko, že bych na tváři cítil stejný ostrý písek hnaný vichrem, to prostě ne. Filmařina je to asi skvělá, ale co naplat, emocionálně je to opět (asi záměrně) plochý film. Na druhou stranu se naštěstí nekoná žádná soap opera a hlavní hrdina nemá problém vrazit kudlu do krku nemohoucího obyvatele vesmírných lázní. Válečné scény jsou perfektní a vizuální stránka nabízí orgie, barevně přesně tónované do celkového dekoru ponurosti a tíživosti. (02.03.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)

Nekriticky láskuju podruhé. ___ Villeneuve se rozhodl vyškrtnout zásadní postavy, mocenské kliky, zápletky a vrstvy děje. Zkondenzoval sledované časově období z let na měsíce. Pohrál si se závěrečnou pointou. A někdy si pomohl příliš doslovným popisem dění. To vše ve prospěch přehlednosti. Samozřejmě mě mrzí, že jsem u Paula přišel o prostor, který by dostatečně komunikoval hloubku jeho zoufalství a sílu odhodlání nebýt nositelem džihádu. O Guildu a její zásadní mocenskou roli, o aktivnější roli Paulovy sestry, o backstories a nedůvěru na ose Gurney, Jessica, Thufir. I tak mi ale je rozhodnutí takhle krátit naprosto srozumitelné a nic v důsledku nezměnilo na tom, že je snímek předloze věrný a já  byl po dlouhý době v kině nadšený jak malej kluk. (14.03.2024)

Všechny linie, kromě té Paula Antreida, tu působí jako malé ostrůvky živé vody. Vizuálně, herecky, hudebně. Hlavní linka je pak sice monumentální, ale dost často pořádně dusivá. Čekal jsem, že mě Denis Villeneuve dostane do kolen, ale po první projekci se tak úplně nestalo. Update: Na poprvé silný akcent na vzestup mesiáše a manipulace s masami. Na podruhé jsem si to už ale užil víc jako válečný film a na potřetí jako čistou romanci. (05.03.2024)

Po zážitku zkušenost. A taky vnitřní redefinice toho, kdy ještě má smysl platit nesmyslné částky za sezení před obřím plátnem s dokonalým audio setem. Té zasloužené chvály je všude kolem požehnaně, tak snad jen tolik, že oproti prvnímu dílu tomu možná chybí jistá lehkost, která jakoby pramenila z toho, že Villeneuve, vědom si obřích očekávání, odmítá udělat sebemenší chybný krok stranou. Který ale paradoxně nastane ve chvíli, kdy ve snaze vejít se do stopáže pod tři hodiny, a udržet v kině co nejširší diváckou masu, hlavně v poslední třetině, sestříhává tak, že ty chybějící fragmenty (zvlášť, když jste to četli) úplně cítíte a v duchu žadoníte, že chcete klidně ještě o hodinu více. Ale jinak je to všechno tak, jak jsme si dva roky zbožně přáli. Absolutní peak hollywoodského řemesla v nejlepší možné podobě. Obrazový skvost a totální overkill píšečného sound designu, kterému uctivě ustoupily i Zimmerovy galaktické chorály. Poprvé jsem opravdu pochopil, jak se cítili lidé, kterým před čtyřmi dekádami v kině pustili Hvězdné války. (03.03.2024)