Duna: Část druhá

Moc nad kořením je mocí nad vším. Druhá polovina sci-fi epiky je o trochu delší, o trochu rychlejší a výrazně akčnější. Každý dílčí souboj či velkolepá bitva jsou prezentované trochu jinak a především ve druhé, příběhově trochu zrychlené polovině není o akční výjevy nouze. Ty vedle osvědčené vizuální stránky umocňuje i fakt, že Zimmer dělá Zimmera ještě o trochu dunivěji (heh) než obvykle. Jádrem vyprávění je však hlavně napětí mezi touhou naplnit svůj osud a zároveň se mu vzepřít. Bytí i nebytí mesiášem něco přináší i bere a pro váhavého Paula není snadné se rozhodnout, jak se svou nemalou mocí naložit. Kontrast mezi epickými galaktickými šachy a drobnými osobními dramaty tedy funguje i napodruhé a finální propojení jednotlivých linek je dostatečně působivé. Větší úlohy se oproti jedničce dočkal žoviální strýček Bardem, chemie mezi Chalametem a Zendayou také funguje a černobílé představení nového harkonnenovského arcizlouna v podání zhnusněného Austina Butlera skoro zamaskuje fakt, že nám na něm kvůli pozdnímu objevení se v příběhu v podstatě nezáleží. Villeneuve tedy úkol zvládl a jen těžko si lze představit, že fanoušky jedničky dvojka zklame. (28.02.2024)

Dune: Part Two byl můj nejočekávanější film minulého roku, ale ani s jeho odkladem na rok 2024 se moje očekávání nesnížilo. A i přesto, že jsem nedokázal sehnat lístky do IMAXU (jediný a nejlepší způsob jak sledovat snímek) na  předpremiéru Villeneuva díla, tak jsem nebyl o nic míň nadšený z výsledného snímku. Všechny pozitiva předchozího filmu zůstaly zachovány - od hereckých výkonů, CGI, kostýmů, kamerových záběrů až po Zimmerův epický soundtrack. Scéna jízdy na písečném červovi nebo Paulův proslov před Fremeny budou patřit k  momentům, které si budu pamatovat ještě několik let. Pokud bych tu měl zmínit  nějaká negativa, tak musím říct, že film třeba oproti Impérium vrací úder nefunguje jako samostatný snímek, ale pouze jako druhá část z případné trilogie. Taky bych řekl, že mi Harkonnenové přišli více neschopní oproti první části, kdy v mých očích už nepůsobili jako ten strašidelný národ barbarů, který vyhladil celý klan svými intrikami a machinacemi. Řekl bych ale, že se oproti první části zlepšilo tempo snímku a jeho zakončení nepůsobí tak natahovaně jako Dune: Part One nebo Návrat krále. Nové postavy byly fajn, ale překvapilo mě jak malou (a skoro až nevýraznou) roli měl Christopher Walken jako Imperátor nebo Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha. Ten si ale  naštěstí kradl každou scénu pro sebe a představoval  Paulův temný protiklad podobně jako třeba Neo a Agent Smith. Jen škoda, že Wonka a Elvis neměli víc scén mezi sebou, ale chápu, že se režisér držel Herbertovi předlohy, kterou si chci po shlédnutí obou částí konečně přečíst. Taky musím pochválit jejich komorní souboj, který se obešel bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, což mi připomnělo první souboj Batmana a Banea z The Dark Knight Rises, kde byl  shodou okolností taky jako skladatel Hans Zimmer.  No a i když je teprve začátek roku, tak už teď vím, že tohle je definitivně můj snímek roku 2024, který neporazí ani Furiosa nebo Deadpool & Wolverine. A myslím, že Christopher Nolan může děkovat Bohu, že byla druhá Duna odložena na tenhle rok, protože i když byl Oppenheimer kvalitní snímek, tak by vedle druhé Duny nebyl soupeřem a odnesl by si většinu zlatých plešounů místo Ničitele světů. I když to už zaznělo i v jiných recenzích, tak závěrem teda řeknu, že  opravdu doufám, že se Duna stane stejnou kulturní událostí jako Star Wars nebo Pán Prstenů pro novou generaci diváků. Teď už jen stačí doufat, že nebudeme čekat na Spasitele Duny více než pět let (i když by delší pauza prospěla díky časovému skoku předlohy) a zatím si můžeme zkrátit čekání na závěr trilogie připravovaným seriálem Dune: Prophecy, který bude odkrývat pozadí sesterstva Bene Gesserit. (11.03.2024)

Zřejmý důkaz toho, že jsou nudolálie i závislost na psychotropních látkách úspěšně léčitelné! Dřívější sveřepý artový hnědopich Denis, věhlasný to uspávač hadů obrazem, se již zdá být dokonale zdráv a nyní téměř bez recidivy zaDuněl tak mohutně, že si po skončení spektáklu musíte pomoct rukou utřít koutek, vrátit spadlou čelist na místo a zavřít hubu. Nejen, že parádně trefil genius loci dnes již klasické předlohy, ale rovněž ji přetavil v dosud téměř nevídané pompézní audiovizuální orgie, u nichž málem nevíte, jestli vás zrovna prcá obraz nebo zvuk. Samozřejmě na to však nesmíte čumět na mobilu v ruční kamerové distribuci nějakého indického čorkaře s bangladéšskými titulky. Podobně jako dříve údajně nezfilmovatelný Džexnův Pán prstenů i toto si bezesporu zaslouží své piedestální místo ve všech konsenzuálně dostupných análech, a to včetně světové kinematografie. Dokonalost, kde je naprosto všechno přesně tam, kde má být, a spektakulární linka D z pískovny v centru až na Jižák jezdí ve zcela pravidelných a přesných intervalech, a její sedačky skoro nepotřebují odčervit ani po svinských islamistických fundamentalistech, ani zkurvených fašistických bílých hubách. (03.03.2024)

Nekriticky láskuju podruhé. ___ Villeneuve se rozhodl vyškrtnout zásadní postavy, mocenské kliky, zápletky a vrstvy děje. Zkondenzoval sledované časově období z let na měsíce. Pohrál si se závěrečnou pointou. A někdy si pomohl příliš doslovným popisem dění. To vše ve prospěch přehlednosti. Samozřejmě mě mrzí, že jsem u Paula přišel o prostor, který by dostatečně komunikoval hloubku jeho zoufalství a sílu odhodlání nebýt nositelem džihádu. O Guildu a její zásadní mocenskou roli, o aktivnější roli Paulovy sestry, o backstories a nedůvěru na ose Gurney, Jessica, Thufir. I tak mi ale je rozhodnutí takhle krátit naprosto srozumitelné a nic v důsledku nezměnilo na tom, že je snímek předloze věrný a já  byl po dlouhý době v kině nadšený jak malej kluk. (14.03.2024)

Musím aktualizovat svoji recenzi necelé dva týdny poté, co jsem absolvoval druhou část Villeneuvovy Duny. Inu, ano, ty více jak 2,5h utekly jako voda, klidně bych se koukal další hodinu či dvě. A opětně, jako jsem psal u první části - vizuální orgie. Nicméně nedá se ignorovat, že jsem čekal více. Scéna, kdy Paul poprvé zkrotí Shai-Huluda, měla být aspoň jednou tak delší a více epičtější - ale to je můj subjektivní dojem. Co je objektivní, je ztvárnění Giedi Prime - někteří jsou oním černobílým "čímsi" fascinováni, ale mě teda tato pasáž nijak nenadchla, spíše naopak. A scéna v aréně se soubojem Feyd-Rauthy? Nuda. A samotné vyvrcholení filmu? Nezvládnuté. Císař v podání Christofera Walkena? Nemastný neslaný... Jediný, kdo opravdu vyniká a kdo všem ostatním ukradl šou jak se říká, je Javier Bardem. Za něj, za CGI a za jinak povedený zbytek si druhá část Duny 4* zaslouží, plné hodnocení ale zcela jistě ne. (03.03.2024)