Krvavý Johann

Teoreticky by se dalo nějak vyrovnat s tím, že je to super ultra laciné. Horší problém je, že scenárista a režisér nemá scenáristický ani režisérský talent, takže se 90 minut diváte na scény, které nedávají žádný smysl a nevzbuzují ve vás jiné pocity, než "Ježiš, to je super ultra laciné a nudné". Sami tvůrci nabízeli srovnání s českým "Choking Hazardem", ale ten je proti "Krvavému Johannovi" oscarové veledílo. (09.01.2024)

Na podobnej bizár jsem asi až moc suchar. Nejlepší je Dolanskej, protože jeho postava je tak ohromně afektovaná, že mě až lezl na nervy. A ty dvě český pornoherečky, to byla zřejmě třešnička.  Že bych mohl tvrdit, že je to amatérsky blbý, to vlastně nemůžu. Ale až tak mě to nebavilo, že jsem posledních dvacet minut už klimbal. Pro obranu Krumpáče jsem obrovským nepřítelem podobnejch snímků i za hranicema Česka. 0%. (28.05.2024)

"Co to ku*va děláme? - Zachraňujeme vaše výročí..." Na motivy povídek Franty Kotlety a Kristýny Sněgoňové. Nebylo potřeba mě ani lákat víc. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Brakovou českou fantastiku plnou sprostých slov, krve a sexu. Jak obvykle pan Kotleta říká - "Braková literatura se nesmí brát vážně. Bavím sebe a bavím čtenáře." A přesně takový je i Krvavý Johann. V první řadě se nemůže brát vážně a zadruhé je potřeba, aby se divák bavil. A já jsem se vlastně bavil od začátku do konce. Na mnoha místech je poznat Kotletův humor. Viz scéna z kufru auta, která perfektně tenhle styl humoru ukazuje. Líbí se mi, že pan Krumpoch mrkal na fanoušky Tarantina, Terminátora a Matrixu. A vsadím boty, že tam toho bylo ještě víc. Příběh je jednoduchý zato neustále jede kupředu. Nechybí tedy dost úchylné momenty - mrtvé dítě, morbidní hlášky a ve výsledku i dost bizardní zabití chlápka skrze dildo. Chápu, že film je dělaný za skromné peníze. Na druhou stranu jsem neměl ani chvíli pocit, že koukám na nějakou skromnou produkci. Kamera byla super a záběry Prahy taky. Zatímco Brakové literatuře se v Česku daří, tak jak koukám na hodnocení a ohlasy, tak filmografii se ještě nějakou dobu asi dařit nebude. A je to škoda, protože Johann mohl být (a je!) první skutečnou vlaštovkou od které se odrazí mnoho fantastických českých projektů. Takže já osobně panu Krumpochovi děkuji, protože jsem od filmu dostal přesně to, co hledám v knihách Kotlety a Sněgoňové. Perfektní nenáročnou zábavu. A to film splnil na jedničku. Doufám ve více takovýchto projektů, protože tady se prostě NIC takového netočí! A je to jen obrovská škoda! (90 %) (14.01.2024)

O faustovské téma se zajímám už léta a tento film je nejstupidnějším zpracováním dané látky, s jakým jsem se kdy setkal. Loutkohry o Faustovi a ďáblu, jež se kdysi hrávaly na jarmarcích, byly oproti tomuto opusu uměleckými majstrštyky. Ve výkladu učitelky v jedné z počátečních scén filmu se říká, že první Faustův životopis sepsal Goethe. To je nesmysl. První verzi Faustova životopisu vydal roku 1587 frankfurtský tiskař Spiess. V anotaci filmu se uvádí, že Faustova milá Markéta Fausta před staletími zahnala do temnot. Postavu Markéty zapracoval do faustovské legendy až Goethe, ale ani tam Markéta Fausta nikam nezahnala. Naopak Faust ji chtěl osvobodit z vězení, kde čekala na popravu, k níž byla odsouzena za vraždu novorozence. Faust by jí za přispění sil, s nimiž byl ve smluvním vztahu, snadno mohl umožnit útěk, ale ona, důra jedna křesťanská, to odmítla a raději se nechala popravit. Jediný mně známý případ, kdy se Markéta pokusila Fausta někam zahnat, a sice do manželského chomoutu, se nachází ve zpracování faustovské legendy od Nikolause Lenaua. Tam Markéta nemluvně neutratí, nýbrž s miminem v ruce vyhledá Fausta a požaduje, aby splnil povinnosti, jež vůči ní má. Faust jí nabídne peníze, ale ona je odmítne a chce, aby se s ní Faust oženil a staral se o rodinu. Faust byl neohrožený člověk. Nebál se boha ani ďábla, s vrchností uměl vycházet a s různými pitomci z lidu, kteří ho štvali, dokázal pěkně zatočit. V tomto případě však, jat upřímnou hrůzou, vyskočil na koně a ujížděl pryč, přičemž jej Markéta pronásledovala, co jí síly stačily, a přitom mu spílala. Mimochodem, Faustova osoba je uspokojivě historicky doložená (např. v Zimmernské kronice, v dopisech z jeho doby aj.). Prahu Faust nikdy nenavštívil a v tzv. Faustově domě v Praze nikdy nebydlel; to si vymyslel až Alois Jirásek. – Po shlédnutí tohoto mizerného a nekonzistentního filmu doporučuji podívat se pro kontrast na Švankmajerův film Lekce faust. (15.05.2024)

Ve stopách tvorby Lucia Fulciho se jako kdyby vydal tento Johann. Gore a nechutné scény tak nějak pospojované beze smyslu. Tady ale je kromě absence příběhu i absence atmosférična. A bohužel to není ani ta komedie. Vždy podporuju takovéto české pokusy, ale toto se bohužel nepovedlo. Ale jen se pánové a dámy snažte dál, další dílko určitě taky rád shlédnu. (30.05.2024)