Krvavý Johann

"Co to ku*va děláme? - Zachraňujeme vaše výročí..." Na motivy povídek Franty Kotlety a Kristýny Sněgoňové. Nebylo potřeba mě ani lákat víc. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Brakovou českou fantastiku plnou sprostých slov, krve a sexu. Jak obvykle pan Kotleta říká - "Braková literatura se nesmí brát vážně. Bavím sebe a bavím čtenáře." A přesně takový je i Krvavý Johann. V první řadě se nemůže brát vážně a zadruhé je potřeba, aby se divák bavil. A já jsem se vlastně bavil od začátku do konce. Na mnoha místech je poznat Kotletův humor. Viz scéna z kufru auta, která perfektně tenhle styl humoru ukazuje. Líbí se mi, že pan Krumpoch mrkal na fanoušky Tarantina, Terminátora a Matrixu. A vsadím boty, že tam toho bylo ještě víc. Příběh je jednoduchý zato neustále jede kupředu. Nechybí tedy dost úchylné momenty - mrtvé dítě, morbidní hlášky a ve výsledku i dost bizardní zabití chlápka skrze dildo. Chápu, že film je dělaný za skromné peníze. Na druhou stranu jsem neměl ani chvíli pocit, že koukám na nějakou skromnou produkci. Kamera byla super a záběry Prahy taky. Zatímco Brakové literatuře se v Česku daří, tak jak koukám na hodnocení a ohlasy, tak filmografii se ještě nějakou dobu asi dařit nebude. A je to škoda, protože Johann mohl být (a je!) první skutečnou vlaštovkou od které se odrazí mnoho fantastických českých projektů. Takže já osobně panu Krumpochovi děkuji, protože jsem od filmu dostal přesně to, co hledám v knihách Kotlety a Sněgoňové. Perfektní nenáročnou zábavu. A to film splnil na jedničku. Doufám ve více takovýchto projektů, protože tady se prostě NIC takového netočí! A je to jen obrovská škoda! (90 %) (14.01.2024)

U těchto věcí se člověk modlí, aby byly špatné aspoň nějakým tím zábavným způsobem. To bohužel není tenhle případ. Krvavý Johann je úmorná kombinace tvůrčího nevkusu a nesoudnosti, otravného pitvoření a prkennosti herců a scenáristické bezradnosti. A k tomu se v něm opakuje snad ta nejzoufalejší česká filmařská technika: „Nevíš, jak udělat přechod mezi scénami? Hoď tam dronový záběr Prahy!“ Takhle nějak by vypadal halloweenský speciál Ulice a podobných odpoledních telenovel, kdyby ho někdo ještě natáhl na neúnosných 90 minut. Nejvíc fascinující na tomhle projektu je, že z té plejády seriózních herců nejlepší a jediný uvědomělý výkon vzhledem k podstatě filmu nakonec podávají dvě pornoherečky. Já jsem všemi deseti pro podpořit v našich kulturních končinách nějaký nadějný, byť klidně i laciný a nadšenecký hororový projekt, ale tudy cesta fakt nevede ani omylem. Dlouho jsem neměl takové nutkání odejít z kina. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023] (31.10.2023)

Má to fajn obsazení i herecké výkony (Marek Holý TOP), hudbu, kameru a celkově mi to je dost sympatické, ale je to příliš zahlcené postavami, mezi kterými se neustále přeskakuje z místa na místo, až to začne být dramaticky nefunkční a otravné, podobně jako v případě těch (praticky zbytečných) dronových záběrů na Prahu. V bídných poměrech současné česné kinematografie každý takový solitérní počin vítám s otevřenou náručí, ale zde přece jen k dobrému výsledku zůstalo jen nakročeno. (25.05.2024)

Trúfalý pokus o český horor, kde sa to melie z prava do ľava, nikto z tvorcov nerieši nejakú dramaturgiu, či naratívnosť. Dáme tam všetko možné, bez vysvetlenia ako psíček a mačička a spečieme tortu jak hrom. Krvavú, rádoby nechutnú a hlavne detinsky primitívnu. Uznávam, že sa tu niekto snažil natočiť niečo, čo sa v ČS veľmi nevyskytuje, ale dopadlo to nad očakávania strašne. (24.05.2024)

O faustovské téma se zajímám už léta a tento film je nejstupidnějším zpracováním dané látky, s jakým jsem se kdy setkal. Loutkohry o Faustovi a ďáblu, jež se kdysi hrávaly na jarmarcích, byly oproti tomuto opusu uměleckými majstrštyky. Ve výkladu učitelky v jedné z počátečních scén filmu se říká, že první Faustův životopis sepsal Goethe. To je nesmysl. První verzi Faustova životopisu vydal roku 1587 frankfurtský tiskař Spiess. V anotaci filmu se uvádí, že Faustova milá Markéta Fausta před staletími zahnala do temnot. Postavu Markéty zapracoval do faustovské legendy až Goethe, ale ani tam Markéta Fausta nikam nezahnala. Naopak Faust ji chtěl osvobodit z vězení, kde čekala na popravu, k níž byla odsouzena za vraždu novorozence. Faust by jí za přispění sil, s nimiž byl ve smluvním vztahu, snadno mohl umožnit útěk, ale ona, důra jedna křesťanská, to odmítla a raději se nechala popravit. Jediný mně známý případ, kdy se Markéta pokusila Fausta někam zahnat, a sice do manželského chomoutu, se nachází ve zpracování faustovské legendy od Nikolause Lenaua. Tam Markéta nemluvně neutratí, nýbrž s miminem v ruce vyhledá Fausta a požaduje, aby splnil povinnosti, jež vůči ní má. Faust jí nabídne peníze, ale ona je odmítne a chce, aby se s ní Faust oženil a staral se o rodinu. Faust byl neohrožený člověk. Nebál se boha ani ďábla, s vrchností uměl vycházet a s různými pitomci z lidu, kteří ho štvali, dokázal pěkně zatočit. V tomto případě však, jat upřímnou hrůzou, vyskočil na koně a ujížděl pryč, přičemž jej Markéta pronásledovala, co jí síly stačily, a přitom mu spílala. Mimochodem, Faustova osoba je uspokojivě historicky doložená (např. v Zimmernské kronice, v dopisech z jeho doby aj.). Prahu Faust nikdy nenavštívil a v tzv. Faustově domě v Praze nikdy nebydlel; to si vymyslel až Alois Jirásek. – Po shlédnutí tohoto mizerného a nekonzistentního filmu doporučuji podívat se pro kontrast na Švankmajerův film Lekce faust. (15.05.2024)