Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Ťažko asi posudzovať, pretože som nečítal predlohu. Ako sa objavuje aj v iných komentároch, film má tak trochu paradoxný problém: Prílišná dĺžka celkovo a nedostatočná dĺžka v záverečnej tretine. Napadlo mi rozdelenie na dve časti, čím by ale asi utrpela práve tá adaptácia.  Tento problém (resp. dva problémy) má nútili uvažovať o nižšom hodnotení, s odstupom jedného dňa sa však predsalen prikláňam k vyššiemu. Highlightami sú hudba, prekvapivo dobrí herci (hlavne Zeglerka a Hunter Schafer) a kvalitná remeselná stránka. Najlepšia časť po dvojke. (29.01.2024)

Už je to bezmála 12 let (!!!), kdy se hrdinkou všech dospívajících dívek stala Jennifer Lawrence jako Katniss Everdeen, hlavní postava filmové a knižní série Hunger Games. Režisér tří dílů se do dystopického světa vrátil a natočil prequel, který se odehrává přibližně 60 let před příběhem Katniss. A tento prequel patří k tomu nejlepšímu, co v sérii vzniklo. Ústřední postavou Balady o ptácích a hadech je nadějný mladík Coriolanus Snow, ze kterého se o desítky let později vyklube ďábelský prezident Snow. Mladý Snow se ale musí padouchem teprve stát a vývoj jeho postavy je radost sledovat, zejména díky výkonu dosud méně známého Toma Blytha a jeho chemie s Rachel Zegler, která ztvárnila Snowovu svěřenkyni Lucy. Velkou roli ve filmu hraje trochu nečekaně zpěv, protože ale Rachel zpívá velmi dobře (jak jsme mohli slyšet v nedávném West Side Story), nejsou pěvecké scény vůbec na škodu. Snímek je napínavý od první do poslední minuty, pochválit si zaslouží také výprava a kostýmy. Jenom tu šílenou dvě a půl hodiny dlouhou stopáž si tvůrci mohli odpustit, jinak se ale jednalo o jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení minulého roku. (03.01.2024)

Důvěryhodnost příběhů o odporu utlačovaného lidu lze vždycky určit dle toho, jak onen prekariát je vykreslen. V tomto případě je to spontánně na country tančící dav mladých krásných, umouněných lidí (jakože tvrdě pracují rukama), co pijí moonshine ze zavařovaček. Případně si můžeme jít odpočinout do chudého bytu o jedenácti pokojích a čtyřicetimetrovém lobby, ve kterém se tři nájemníci ale musí dělit o jednu sušenku, protože jsou na dně. Jojo, rozhodně za tímhle filmem stojí tým lidí, kteří si s chudobou, útlakem a těžkou prací užili svoje. Mimoto ale tento prequel i tematicky přesluhuje myšlenku o opresi skrze spektákl, která ještě mohla být aktuální před nějakými patnácti lety, kdy byly obscénní reality show tématem dne, ale v době, kdy je pozornost lidí rozfragmentovaná mezi algoritmicky individualizovaný obsah, působí nějaká dystopická vize zlého ošklivého státu, držící lid svorně přikovaný k obrazovkám u nějakých gladiátorských her, jako dědeček automobil. Na všechno ostatní je tady pak ohavný bezpohlavní vzhled celého filmu, stereotypní charakterizace naprosto úmorného množství postav či dialogy, které nikdy nejdou mimo přímý děj, takže nemůžeme mít pocit, že se v tom světě mimo něj něco skutečně odehrává. Výsledkem je regulérně jeden z nejdelších filmů na světě. (14.02.2024)

Tých vsuviek ala "Spievankovo" síce zas tak veľa nie je, no odstupom času divákovi pomaly ale isto dôjde, že je tu niečo špatne. Toto mal byť snímok, plný atraktívnych nápadov v podobe súbojov o to, čo nás drží pri živote, no zišla z toho len 157 minútová, nudná nezábava, ktorá občas, ale ozaj len občas, preberie z polo spánku vďaka nejakému malému, dejovému twistu. Ak mal byť toto opätovne príbeh o láske, ktorú nič nezastaví, kedy bohatý Janko, prahne po krásnej, ale chudobnej Eržike Kotlárovej z osady, tak budiš, no z celkového hľadiska je tento prequel fakt predražené fopá. (01.03.2024)

Narovinu řeknu, že nové Hunger Games nemají ten vibe starých dílů a asi si ji už znova nepustím, páč HG si divák opakovaně pouští spíše kvůli rozmanité arény a Catniss, ke které si za ty roky vyšlapal emoční cestičku. Tady je hlavní splátkyně ne moc zajímavá a mladý Snow je sice fajn, ale není to vyloženě postava, ke které bych se vracel. Pro mě jsou právě první 2/3 filmu s arénou ta “slabší” část, která rozhodně nenudila, bavila fajn nápady, akcí i celým nápaditým průběhem (posílání vody a dárků, hadi…), ale prostě to není tak silná událost, ke které bych se rád opakovaně s popcornem vrátil. Ta silnější část filmu pro mě paradoxně přichází v poslední třetině, kde filmaři naprosto PRECIZNĚ vykreslili charakter Snowa a mistrně ukázali, jak pracovat s postavou, která v hloubi duše chce zpátky do Kapitolu a bez výraznějšího přesvědčování, spíše jen v náznacích, publiku ukazuje své touhy, ale zároveň taky to, že se v něm jeho emoce bijí s opačnými pocity, a tedy láskou ke splátkyni a s touhou pomoci rebelům. Pravým finálním pleasure je pak pro mě právě čekání na to, na kterou stranu se nakonec hlavní postava přidá a za jakých podmínek se k tomu dopracuje. Druhá část mě pohltila úplně naplno a musím říct, že takhle dobře podaný rozpolcený charakter hlavní postavy jsem už nějakou dobu neviděl a hltal jsem jej s každou scénou. Ve výsledku jsou pro mě nové HG spíše samostatně stojícím filmem, který je zkrátka jiný než předchozí díly a stojí na úplně jiné pozici, ale u kterého jsem přímo nadšený s tvůrčí prací ohledně hlavní postavy Snowa, kterou bohužel táhnou dolů nezajímaví splátci a všudypřítomné, otravné muzikálové zpěvy - až jsem si říkal, jestli jsem opravdu ve smrtící aréně, nebo spíše na koncertě Taylor Swit… (18.11.2023)