Sám proti všem

Scénář: Gaspar Noé .. Výborné prostřihové intro s úděsným zrychleným rytmem (resp. jen zrychlený původní film Carne). Jinak se ve filmu mnoho neděje, celé je to jen kolovrátek temných myšlenek a nadávek - na společnost, na život, na morálku, na nácky, na rodiče, na děti, na šukání, na svobodu, na cokoliv až do absurdního zauzlování, ze kterého vede jediná cesta - kulka do hlavy. Gaspar Noé používá pro tohle téma podivný, laciný styl, ale provokativní obsah jistě něco do sebe má. (19.01.2008)

Gaspar Noé asi není autor, který by tvořil pro nejširší publikum, ale jeho filmy mohou těžko někoho nechat chladným. Snímek plynule navazující na "Řezníka" a tvořící mezičlánek mezi ním a následným Noého opusem "Zvrácený" se svou nekompromisní upřímností i soucitem s člověkem, jehož okolnosti vyvrhli na okraj společnosti podobá knihám Ferdinanda Célina. Režisér opět předvádí bravurní práci s kamerou, zvukem (potažmo hudbou) a dokonalé zvládnutí střihu, P. Nahon podává minimalistický a přesto nezapomenutelný herecký výkon. Formální dokonalost však není nejdůležitější - podstaný je obsah filmu, stanoviska která zaujímá k otázkám morálky, spravedlnosti, smyslu lidské existence, života a smrti. Jakkoliv zní takovéto shrnutí banálně, "Seul contre tous" má pro mne takřka bergmanovskou naléhavost a některé Bergmanovy snímky připomene i svým neradostným, syrovým ale o to přesvědčivějším vyzněním. (30.06.2008)

Silný príbeh pre silné žaludky. Hlavná mužská postava mala zmysluplné myšlienky či o samovražde, sexe, ženách, ale aj o smrti. Cítiť tu iróniu a čierny humor. Forma natočenia, s tým divným pohybom kamery a do toho silné zvuky, tak to ma veľmi iritovalo a toho tu bolo plný kotol. S tých jeho myšlienok mi už drbalo, silno psychologicko depresná dráma, že vás nič dobré v živote nečaká. Remeselne je to dobré zvládnuté, ale celú dobu sa pozerať na frustrovaného idiotka, má moc nebavilo. (23.09.2015)

Hodně kvalitní Gasparovská tvorba. Upoutal mě hned první minutou a vysloužil si mojí stálou pozornost, už jen proto, že se tam mluví fakt každou vteřinu. Filozofování hlavní postavy bylo nesmírně propracované a unášející. Člověk si opravdu kroutí hlavou, jak je to všechno vlastně kurevsky pravdivé. I tento faktor dělal Seul contre tous jedním z nejdepresivnějších filmů francouzské kinematografie a tato Noéova forma zpracování mi sedla asi tak tisíckrát víc než třeba u Enter the Void. Tímto hraním na nervy si u mě šplhnul a určitě ještě nějaký jeho snímek vyhledám. (28.06.2013)

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)