You Won't Be Alone
You Won't Be Alone
Režie:
Goran StolevskiScénář:
Goran StolevskiKamera:
Matthew ChuangHudba:
Mark BradshawHrají:
Noomi Rapace, Alice Englert, Anamaria Marinca, Sara Klimoska, Félix Maritaud, Carloto Cotta, Verica Nedeska, Arta Dobroshi, Irena Ristic, Kamka TocinovskiVOD (2)
Obsahy(1)
Odlehlá horská vesnice je ohrožována krvelačnou čarodějnicí Marií, jejíž duch se dokáže vtělit do těl zavražděných lidí či zvířat. Jednoho dne čarodějnice poznamená novorozenou Nevenu, čímž navždy zpečetí dívčin osud… Debutující režisér makedonského původu ve svém atmosférickém hororu zavádí diváky do prostředí své rodné země v 19. století; originálním způsobem pracuje s místní mytologií a zároveň přibližuje dobové poměry, umně spřádá folklórní motivy s tématem postavení žen i existenciálními otázkami. Malickovsky poetický, místy notně krvavý snímek doplňuje hypnotický soundtrack Marka Bradshawa a výrazné herecké výkony ženského hereckého ansámblu v čele s Anamarií Marincou či Noomi Rapace. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (56)
Ono je to trochu nuda, ale „folklorika“ je tu natoľko pozoruhodná (a nachádza sa v tak veľkej miere), že ako fanúšik fol hororu musím dať 4*. Aj keď je pravda, že Rituál, Slnovrat alebo Záhada Blair Witch (má ešte niekto pochybnosti o tom, že aj to je folk horor?) sa mi páčili predsa len viac. Kasting presný (Noomi Rapace, ktorá snímku zároveň produkovala, má však len pomerne malú rolu), historická atmosféra hustá, výprava poverčivej dediny v zovretí lesov presvedčivá, scenár originálny (a nepredvídateľný) a vnútorný hlas poeticko-zasnený. ()
Mě to přijde jako přesně ten film, který má za cíl uhranout kritiky, protože mainstreamový divák trpí a žánrový fanoušek se musí fakt hodně snažit, aby našel něco pozitivního. Samotné zasazení do netradičního prostředí jihoslovanské vesnice je sice fajn a celková podstata čarodějnice a její technika převtělování působí neotřele, ale celé to zabíjí utlrapomalé tempo, naprosto příšerná kamera a snaha působit za každou cenu artově. Zhruba po třičtvrtěhodině mě přestalo úplně zajímat, co se děje a film jsem dokoukal jen s tím největším sebezapřením. 10% ()
Baladické podobenství o věčném koloběhu života a touze žít je vyprávěno pomocí poetických obrazů stavěných do kontrastu násilí, krve a smrti. Dá se bojovat s prokletím? Maria, přezdívaná vlkožroutka, si to nemyslí. Dívka, která jí byla obětována, si myslí opak. Je na divákovi, kterou stranu si zvolí on. Uhrančivý soundtrack ve spojení s magickým vizuálem vytváří elektrizující atmosféru. Pokud lze o nějakém snímku říci, že je umělecký a určený pro menšinové publikum, pak je to rozhodně tento. Vnímavý divák bude vtažen, přibit a na konci vyplivnut. Mainstreamový divák by měl nechat tento film bez povšimnutí, čímž si ušetří zklamání. Je to horor. Ale horor, kterému říkáme život. Dlouho jsem neviděl podobně hypnotický film, ale naprosto rozumím těm, co ho nepobrali. Stejně jako ostatní druhy umění, ani kinematografie nemůže nabízet jen filmy snadno pochopitelné, lehce srozumitelné, možná až polopatické. A při srovnání s literaturou není tohle próza, ale bezbřehá poezie. A mimochodem, tenhle film rozhodně pomalý není, to je spousta jiných... ()
Když vždycky říkám, že Australácký filmy jsou úlet, tak tohle je teda hodně úlet. Jenže dle jména Goran Stolevski se trochu dalo tušit, to zas tak australácký nebude a nebylo. Vyprahlou buš s klokany a hady vytřídala tentokráte hornatá lesnatá Makedonie. A snad to bude tím, že Rumunsko není zas tak daleko, jen co by přes Bulgárii kamenem dohodil, máme tu příběh o Krvejance. Na rozdíl od slavného hraběte ale přes den nespí, naopak je čilá až až. Množení těchto jedinců je ale dost podobné tomu vampýrskému. Stačí jen aby vám způsobili nesmrtelnou ránu drápy (jinak většinou útočí smrtelně) a pak vám do rány plivli svojí krev. Člověk se pak stane vyvrhelem lidské společnosti a kněží po vás sakra půjdou, bonusem jsou ale jisté nadpřirozené schopnosti, které slouží primárně k tomu aby jste se dostali nepozorovaně k teplé krvi oběti. --- Musím přiznat, že mne to celé velmi zaujalo. Už se s tím Malickem asi opakuji, ale tohle mu mělo hodně blízko kamerou i hudbou a jelikož já ho rád, tak mi sedl i tento způsob vyprávění. A nejen to.. Ten folklór, ta krajina... nádhera. Myšlenka zajímavá, co když ač jste krvelačnou bestií jí už nechcete být? Jak zařídit proměnu? A co využít svých schopností k záchraně lidského života? Vždyť žít chce každý. Touha po životě je každému dána jako základní věc už od narození. Jediné co bych vytkl byl kostým Krvejanky... Působil příliš latexově, příliš jako natažená maska... Dát té bytosti jinou (chápej horší) podobu, mohlo to být ještě o level mrazivější. Dávám za 3 seknutí drápy. * * * ()
Čarodějnický příběh z odlehlé podhorské oblasti osmanské Makedonie je sám o sobě poutavý a zajímavý, a v éře nekompromisní nadvády horrorových stereotypů a šablonovitostí, především hollywoodských, by mohl působit osvěžujícím dojmem. Tedy mohl by, kdyby rejžův rukopis byl víc mužský než ženský, přesněji kdyby se vykašlal na nešikovné pokusy o poetiku, lyriku a rádoby artový přesah, kteréžto prvky v ději většinou nudí a jeho temnou atmosféru mrví, a namísto toho přitlačil radši na realistické civilnosti a syrovosti. A hlavně a především kdyby film nenechal schválně točit "nervní" a vyzoomovanou (= vyližprdelní) ruční kamerou, navíc v jakémsi pitomém (snad IMAXovém) formátu. A kvůli té mizerné kameře, která mi sledování filmu notně otrávila, nemůžu dát s čistým svědomím ani třetí, i když bych rád, protože třeba způsob převtělování čarodějnic mi přišel podnětný a fascinující. ()
Reklama