Kotva u přívozu

Průměrný televizní film, jaký bych čekal od Poledňákové. Vztahy v rodině mi přišly stejně zvláštní, jako v jejích ostatních filmech - nereálné, podivné. Říkat tátovi Bobeš a mámě šéf, zní opravdu blbě. Navíc spoustu motivů přenáší režisérka ze svých předchozích filmů, čili se téměř vůbec neposunula dále. (23.12.2012)

Kupodivu zabavnou formou podane tema deti a rodicu a starnouciho paru. Zivotni role Petra Hanicince v roli lidskeho a moudreho nevlastniho otce, Jany Sulcove v roli matky jdouci vsemi prostredky proti pranim sveho syna, protoze prece ona, jako matka vi, co je pro nej nejlepsi a mlady a velmi naivni syn Mirka Vladyky jsou uveritelnymi postavami rozehravajici tuto komedii, ktera je na misto a dobu vzniku necekane nadcasova. Jako bonus dvojice Krampol Stepanek. (11.02.2007)

Komedie rozverná jako Husákova tvář při projevu. 1) Typickou socialistickou rodinu, jak se můžeme poučit, tvoří "šéf" (matka), "Bobeš" (její partner), "Bobšík" (její syn) a nezapomenutelný "Arnošt" (Wartburg). 2) 39letá Marie Poledňáková (scénář a režie) byla v nejlepších létech a v nejlepším tvůrčím období. 33letá tehdy vysoce populární (to nepochopím) Jana Šulcová odvedla solidní práci stejně jako již 50letý Petr Haničinec. Mou pozornost poutá zejména 21letý Miroslav Vladyka ani tak ne pro standardní herecký výkon jako spíš pro svou neobyčejně svěží a přitažlivou vizáž a pěknou postavu. 3) Snímek je příjemný i když poněkud husákovsky strnulý návrat do časů, které se nikdy nevrátí, do časů mého mládí... (23.12.2012)

Laskavá a lidská komedie z dílny tvůrkyně Veselohry století, možná jen zbytečně moc ubrečená, přesto nedoceněná, ať už svou kvalitou dobového svědectví (Wartburk, Kavčí hory, doba ve které jsme my a naši rodiče žili) nebo nepoplatnou a stále se opakující tragikomedií lidského dospívání a prvních nesmělých výletů z hnízda. Miroslav Vladyka hraje skvěle, místy je k nevydržení "chytrý", vtipný, a falešně dospělácký. Překvapil především nevšední styl humoru (Vladyka, Haničinec), s jakým se tento televizní projekt potkává. (22.01.2012)

Tahle rodinná komedie Marie Poledňákové mi až dodneška unikala. Byť se nám v rámci filmografie oblíbené režisérky a scenáristky může na první pohled jevit Kotva u přívozu v obklíčení tří slavných komediích trochu nevýrazná, pro vybraného diváka bude naštěstí opak pravdou. Koho bavila dvojice Poledňákové filmů s Tomášem Hollým nebo "S tebou mě baví svět", patrně nebude zklamán ani u Kotvy (podobnosti či návaznosti se zmíněnými snímky mimochodem zde skvěle popsala ve svém komentáři NinadeL). Tady to totiž v komorním rodinném prostředí opět přímo žije návalem trampot, humoru a hravých dialogů. Janu Šulcovou jako nesmírně emancipovanou plnou sebevědomí a jistotu, ženu dvou tváří (oblíbená sympatická hlastelka v televizi, naopak ne zrovna oblíbená akční žena v domácnosti), staví její práce a život přímo do poměrně zábavných "infarktových" situací, a Vladyka s Haničincem jí to v hlavních mužských rolích rozhodně neskazili. Zejména tedy nad účástí Petra Haničince v komediálním námětu ze současnosti jsem se nedovedl vynadívat, v takové roli plné komických až doslova groteskních momentů (mnohdy i vizuálně) jsem ho snad ještě neviděl! Celkově film nese v sobě originální scénář, ze kterého si nejvíce asi budu pamatovat vzájemné oslovení otce a syna "Bobeš". Scény kolem televizního studia sice zavedené tempo humoru většinou brzdí, ale vzhledem k poměrně atraktivnímu prostředí vůbec nepůsobily nudně. Naopak kromě jiného oceňuju bohaté zachycení dobových reálií: LP desky, knížky, televize, písničky,... Mimochodem myšlenka příběhu o uchopení oné kotvy ve vztazích coby symbol jistoty je zde taky moc pěkná. (85%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (12.04.2019)