Naděje má hluboké dno

Průměrný televizní snímek z doby mého dětství o postarší paní, babičce, která bilancuje díky pobytu v nemocnici svůj život a zároveň životní příběhy lidí, se kterými se setkává. Děj je celkově smutný, bohužel mu chybí nějaká slušná pointa, východisko. Prostě se dějí události, až je najednou konec. Nejzajímavější je dnešního filmového pohledu sledovat filmové začátky takových herců, jako jsou Ivan Trojan a David Novotný (má ještě úplně červenou hlavu, plnou zářivě zrzavých vlasů) a vlastně celé obsazení snímku je na něm asi to nejlepší. (20.09.2015)

"Člověk nemůže odložit svůj život na lepší počasí… " Postava stárnoucí (a částečně bilancující) paní Dlaskové (téměř poslední role Jany Dítětové) je napsáno naprosto úžasně. Životní moudrost, kterou kolem sebe dotyčná trousí téměř na počkání (spolupacientkám na nemocničním pokoji i členům své rodiny), nemá chybu. I když ten její styl "co má na jazyku, to vyplivne," možná ne každý dobře snáší. Asi byste od své matky nechtěli slyšet hlášky typu "z mozku jsi si udělal sběr starého papíru.." Když ale dotyčná se slovy, "člověk se může napít, ale nemusí kvůli tomu vymlátit celou hospodu," snaží své dospělé dceři vysvětlit, aby kvůli chvilkové zamilovanosti nerozvracela hned manželství, smekáte před onou její životní moudrostí klobouk.  Vedle této postavy mě zaujal hlavně mladý Ivan Trojan jako dospívající vnuk paní Dlaskové. Je krásně rozverný a (zdánlivě) bezstarostný. Přesto i on je konfrontován s tragikou života. Těch více či méně bolestných vedlejších linek příběhu je ve filmu možná až zbytečně moc (viz třeba příběh zapšklé staré panny). Ale ona pak v tom širším dějovém kontextu asi lépe vynikne ta životní vyrovnanost hlavní hrdinky. Celkově za mě velmi milé (opětovné) setkání s tvorbou mého oblíbeného Jaromila Jireše, který i na ploše tohoto televizního snímku zanechal kus své neopakovatelné poetiky. (29.12.2022)

Tak nějak nevím. Přijde mi, že se film láme na dvě části - první je hodně podobná Pozor, vizita!, ale bez toho nadhledu a humoru, druhá je o všetečné babce, která chce řídit život lidem kolem sebe. Ono to není špatné a ta závěrečná myšlenka je hodně zajímavá (zhruba v tom smyslu, že i když by si člověk v životě rád odpočinul a dělal, co ho baví, má být nakonec vděčný za to, co má, protože by nemusel mít ani to). Ale pocitově se ten film i přes zajímavé herecké výkony vleče, možná i proto, že ne všechny situace, charakter a dialogy jsou dotaženy do konce a přijdou mi poněkud povrchní, bez hloubky. (16.01.2018)

Velké televizní rozloučení s Janou Dítětovou ve filmu o smrti a umírání. Vynikající příběh bilancování lidského života, který si i přes všechna protivenství dokázal udržet svou nenahraditelnou hodnotu, by rozhodně neměl zůstávat stranou pozornosti, částečně také proto, že v něm máme možnost spatřit pětadvacetiletého Ivana Trojana v jedné z jeho prvních rolí. (05.07.2015)

Silný příběh, bohužel někdy moc tlačící na pilu. Dítětová se svým sarkasmem je vynikající a Brodský hraje absolutně na pána. A pokud něco funguje, tak je to snaha postavy ztvárněné Alenou Kreuzmannovou přežít svoji matku (Valerie Kaplanová)...je to o to silnější, že Kaplanová skutečně přežila mladší Kreuzmannovou. "Cos mi přinesla, mami?" (06.11.2021)