Půlnoční klub

Klasický Flanagan. Opět je tu silné mimožánrové téma, kterým jsou tentokrát nevyléčitelně nemocní teenageři, kteří tráví zbývající čas ve speciálním hospici. Čekání na konec si krátí vyprávěním hororových historek, které nesou osobnostní otisk jednotlivých autorů a dojde i na navazování pevných přátelství či lásek. To vše se odehrává v oparu všudypřítomné smrti, která může kdykoliv zaklepat na dveře. Bavilo mě to moc. Jednotlivé historky měly všechny něco do sebe, přičemž u jedné jsem tak lekl, že mi praskla židle. Příběh sámotné léčebny sice působil maličko laciněji, ale to se dalo v klidu odpustit i díky pečlivě napsaným postavám a perfektně trefenému castingu. A povedlo se i dávkování emocí, které sice občas zaváněly účelovostí, ale fungovaly a to je důležité. Sem s druhou řadou. 90% (15.10.2022)

Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.  Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají. (02.11.2022)

Mike Flanagan už v mých očích není takovou hororovou jistotou, jakou byl dřív. Po podivné Půlnoční mši, přichází s takovým hororovým Red Band Society. Bohužel bez zajímavých postav a hlavně bez strašení. Seriál dělá přesně to, čemu se jeho hrdinové vysmívají ve svých příbězích. Docela paradox, ale hlavně nuda už po třech dílech. (29.10.2022)

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)