Němá tajemství

Klasický český projekt o pár interiérech, pár slušných hereckých výkonech, slušném nosném tématu, ale reálně nenabízející nic, co by ospravedlnilo to, že jde takovýto film do kin, když výsledek působí značně televizně. Udělat z toho nějaký kraťas, odkazující na finále od Agathy Christie, tak by to asi fungovalo lépe a více dynamicky. (08.03.2024)

SPOILERY Kdyby ta "šokující" pointa (jejíž první půlka je jasná po 10 minutách a druhá hned, jak se vítězoslavně odhalí ta první) byla základ a hybatel všeho dění, tak by to bylo mnohem lepší, ucelenější a nebyla by to jen kriminálka s "přesahem", ale s přesahem. Dalším problémem je pak časté a všudypřítomné patetické a vyděračské vedení stěžejních scén (což pak nejvíc bolí v závěru plného významných kývání s významem "ano, takhle to bude nejlepší, ale bude nás to všechny mocinky mrzet"), které mě vyloženě vytáčelo jako u každého takto vedeného filmu, ale víc mě dostávalo, jak se tvůrci snaží chabě citové vydírání maskovat skrze chladné prostory a kameru, ve které je horizont v drtivé většině scén uprostřed a brzy se tak stává nudným a šedým, stejným jako je život hlavních postav. Spolu s tím ale přichází problém v tom, že takové rámování je i u scén pozitivnějších a sluncem prozářených, tím pádem se rozpadá i to. Takhle mi ale uniká, kde se to velice vysoké hodnocení proboha vzalo. Ano, v celcích je kamera působivá, v některých záběrech jsou zase hezký umístěné světelné body různých barev, které jako jediné poctivě budují atmosféru (aspoň tak jak to maximálně jde), hudba je skvělá, herci veskrze taky a vedení a gradace scénáře sama o sobě, když ho divák bere jak je a ani na sekundu nepřemýšlí o tom, jestli by mohl být jiný, taky není špatné. Jenže tenhle film si pro svůj námět vybral tu nejunylejší možnou cestu a tak ve mě zanechal jen to, co má většinu času jako svoji texturu - šeď, chlad a holé stromy. A přitom je to jen reklama na eutanázii, kde jiný možný názor neexistuje, protože by rozbil "šokující" pointu. Přitom by na něj prostor byl, kdyby to vypadalo tak, jak jsem popisoval výše (a byl by prostor i pro hlubší psychologii postav, tady je vachrlatá, jelikož se musí myslet na to, co se smí a nesmí teď prozradit), ale to už bych se opakoval. Sice se zase těžce míjím s většinou, jako u Přišla v noci, ale nezlobte se na mě, tohle za povedený film považovat nedokážu. Lepší 2* (23.03.2024)

Vysporiadanie sa so životom s náhle ťažko postihnutým človekom:  z pohľadu pacienta, jeho rodiny a okolia. Pomalé, ťaživé dráma okorenené v závere o jeden dejový zvrat a zabrdnutie do tématiky ktorej sa podnetnejšie venoval film a Al Pacinom ešte pred rokmi. Príliš sa v takýchto hĺbavých, psychologických a pomalých filmoch nevyžívam, ale herci (Mitaš, Steimasslová) sú vo svojich rolách pomerne presní a záver poskytuje priestor na diskusiu a dáva tomu niečo "navyše". Na jedno pozretie okej. 55-60% (28.03.2024)

Jedno z nejzajímavějších a nejemotivnějších dramat, které v Česku za posledních několik let vzniklo. Realistické, herecky výborné (na Janičku Plodkovou prostě nedám dopustit, ta její uvěřitelnost je až hmatatelná), perfektně a hlavně uvěřitelně napsané. A především s tématem, které působí, jako by to mohlo potkat každého z nás. Tak uvěřitelné a dobře natočené české drama jsem opravdu dlouho neviděl. (07.06.2024)

První půlku to skvěle frčí, hlavně protože člověka baví snaha se zorientovat v tom, co se teda přesně stalo. V půlce filmu tomu ale dost spadne řetěz a už nepřichází nová odhalení, jen se přešlapuje na místě. Nějak to v duchu pořád srovnávám se starší Nevinností, kde ty twisty padaly až do konce - tady je ale druhá půlka jen taková statická pauza, kterou musíme jenom pročekat ke středně očekávatelné pointě. Na poměry českého filmu to ale skvěle vypadá a zní, herecky výborné a dialogy taky super odposlouchané, takže i přes drobné brblání dávám 4*. (30.04.2024)