Němá tajemství

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Docela příjemná česká oddychovka, která by byla o fous lepší, kdyby byla o 20 minut kratší, takhle je to takový natahovaný. Celej film má vlastně docela správnou atmosféru, trojice ženských hereckých představitelek je i uvěřitelná. Zato Chmela s Révaiem tam jsou úplně zbyteční. Ve výsledku to ale tolik nevadí, Němá tajemství jsou filmem, kterej člověk uvidí jednou, docela si ho užije, ale za měsíc o něm nebude vědět. (27.03.2024)

Když se podíváte na tvorbu Tomáše Mašína, poznáte, že si nevybírá zrovna jednoduchá témata. To platí i pro tohle kriminální drama s romantickými prvky, na kterém Mašín spolupracoval se zkušenou Alicí Nellis, jejíž rukopis je tady hodně znát. Komorní vyprávění má totiž hned tři silné ženské hrdinky, a i když ten největší prostor má vynikající Jana Plodková, mile mě překvapila i dnes už spíše televizní herečka Milena Steinmasslová spolu s méně známou Magdalénou Borovou. Němá tajemství přinášejí silný lidský příběh, který byste rozhodně nechtěli zažít. Jsou vyprávěny nelineárně, což je vždycky osvěžující, když se to umí (a Mašín evidentně umí). Mají brilantní herce v hlavních i vedlejších rolích (Marián Mitaš si za své ztvárnění muže trpícího afázií jistě vyslouží minimálně nominace na herecké ceny). Vytkla bych jenom někdy až příliš návodný scénář - hlavní zvraty jsem uhodla minimálně deset minut před postavami filmu. Nejedná se bohužel o romantickou komedii s Jiřím Langmajerem nebo Terezou Kostkovou (oba mám ráda, ale chápete, co chci říct), takže divácká návštěvnost tohoto typu snímku bude asi mizivá - čtyři dny po premiéře jsem v největším sále Cinema City na Andělu seděla s dalšími dvěma statečnými. Je to ohromná škoda, protože takhle kvalitní český film jsme tu dlouho neměli. (13.09.2023)

Velmi dobré psychologické drama na české poměry. Takových filmů by to chtělo více! Příběh je o muži, který díky úrazu přijde o kontrolu nad levou částí svého těla, nebude moct mluvit a bude skoro celý ochrnutý. Tohle je samozřejmě událost, kterou podle mě nechce nikdo zažít, a v tomto filmu to je krásně vystiženo. Je to veliká nálož na psychiku ostatních lidí a velká náročnost pro samotného postiženého. To jak je to silné téma můžeme vděčit hlavně třem ženám, které tvoří vztahový trojúhelník - Milena Steinmasslová, Magdaléna Borová a pro mě hlavně Jana Plodková. Ta dokázala vyjádřit tak skvěle všechny emoce, že podle mě měla dostat cenu Českého lva. Film je pouze nejprve psychologickým dramatem, ale později se z filmu stane spíše psychologická kriminálka, která je plná zvratů a momentů, které divák nečeká, ale přitom pořád chce vědět, co bude dál. Tomu taky hraje do karet hudba o kterou se postaral Karel Havlíček. Ta svým těžkým dojmem dodává celému filmu velice tíživou atmosféru, která diváka opravdu nenechá vychladnout. Celkově musím pochválit celý scénář od Alice Nellis a Tomáše Mašína, protože už jenom samotné postavy jsou vymyšlené do sebemenšího detailu. Mužské postavy jsou jednoduché a krásně posouvají děj a naopak ženské postavy (hlavně ty tři hlavní) jsou rozporcovány hodně do hloubky, kde můžeme vidět, jak se každá jednotlivá postava se vším popere a jak se mění jejich vnitřní stav. Samotný konec nebudu samozřejmě spoilerovat, ale jenom tleskám. Za mě se jedná o jeden z nejlepších českých filmů roku 2023 a rozhodně to předčilo Bratry nebo i Úsvit. 9/10 (30.03.2024)

Rozhodně ten lepší z dvojice filmů, které Tomáš Mašín uvedl na plátna kin v roce 2023. K pozitivnímu výsledku výrazně napomohla Alice Nellis s mistrně napsaným scénářem, k němuž mám jen minimální připomínky ohledně předvídatelnosti překvapení a pointy. Největší skvost představují dialogy mezi Janou Plodkovou a Milenou Steinmasslovou. Souhlasím s názorem, že nezaslouženě zůstal opomenut Marián Mitaš za svoji rozhodně velmi složitou roli. Film, který určitě neplnil pokladny kin, ale má hodně co sdělit a potěší každého náročnějšího diváka. (27.04.2024)