Anděl zkázy

Vlastně to samé, co Nenápadný půvab buržoazie - kritika všech těch zbohatlíků z vyšší společnosti. Ti se tady sejdou na jedné večeři, mezitím ještě vyhodí nějaké kuchaře a číšníky a zůstanou tam jenom oni ještě asi s dvěma nebo třemi sluhy. A pak se nemůžou dostat ven. Námětem to připomene všechny ty dnešní horory o lidech uzavřených v jedné místnosti/domě (a těch předchůdců je evidentně víc - kromě Anděla zkázy třeba ještě Pasiáns nebo Room Film 1973, byť ten je experimentální a pro málokoho) a mě osobně to bavilo víc, než právě Nenápadný půvab buržoazie. Může za to ten fakt, že tohle má nějaký větší děj, který mě mimochodem docela zaujal. Stěžejní je tady ale ta kritika té smetánky. Líbilo se mi to, ale na plný počet to není. Silné 4* (04.01.2020)

Velmi zvláštní a klaustrofobické drama o lidech, kteří nechtějí, nebo spíše ze záhadných důvodů nemohou odejít z večírku. Zároveň nikdo nemůže za nimi a zásoby potravy se tenčí. Film je velmi znepokojivý a ještě mnohem znepokojivější je jeho ironický závěr. Luis Buñuel je velmi dobrý režisér a já si budu muset doplnit některé z jeho opravdových perel. Toto bylo něco. Nu, ať žijí ovce! (19.06.2011)

Tak musím priznať, že z prítomnej smotánky mi nebolo ani zďaleka tak zle, ako z buržoáznej spoločnosti, ktorá mala nenápadný pôvab a zo spodiny vo Viridiane. Anjel skazy nie je tak drásavou spoločenskou kritikou. Je to mysteriózna hračka, ktorá vznikla v dobe, keď ešte nebolo treba vysvetľovať divákom logické princípy, na ktorých zápletka stojí. Dnes by bol film pre svoju nedovysvetľenosť faktu, prečo sa deje to, čo sa deje, asi kritikou a divákmi odmietnutý. Tak si naša smotánka vyskúšala, aké to je byť v koži chudobných, odhodila na čas masky a zistila, že všetci ľudia sú rovnakí. Buňuel si znova neodpustil náboženské symboly, ktoré ma v jeho prípade náramne bavia, pripomenul, že rád točí zvieratá v interiéroch a zabodoval záverom, ktorý je rovnako vtipný, ako mrazivý. Predstava toho, čo nasleduje, by možno iného režiséra viedla k natočeniu trojhodinovému filmu, ja si to ale nechcem radšej ani predstaviť. (09.07.2013)

Anděl zkázy si i po letech drží čestnou pozici nejneuchopitelnějšího bijáku, co znám; působí jako anekdota vyprávěná tak rozvlekle a s tak vážnou tváří, až se člověku ani nechce smát. Nebo taky jako katastrofický film bez katastrofy, v tom se podobá mému oblíbenému Dnu sedmému, osmé noci, ale nemá pro mě jeho intenzitu, snad že loupání masek z příslušníků nóbl společnosti není téma, které by se mě nějak zvlášť dotýkalo. I když Ángel exterminador právem patří k všeobecnému vzdělání a mezi podivností a normálností se pohybuje neopakovatelným, ba fascinujícím způsobem, v jiných Buñuelových absurditkách nacházím víc hloubky i zábavnosti. (09.10.2014)

Ke zde ještě nezmíněným a přitom poměrně výrazným prvkům absurdna patří i medvěd neustále se jako jakési vnější ohrožení potulující kolem prostor s uvězněným panstvem. Je zábavné sledovat na povrch náhle vypluvší atavismus, když vznešená společnost doslova roztrhá stádo ovcí. Prostor k zamyšlení dává i způsob vysvobození z "pasti" - uvěznění aranžují scénu přesně tak, jak stáli a jak se chovali, než začalo fungovat to tajemné cosi co je připravilo o svobodu - a tím vlastně zruší účinek "kouzla". Po premiéře filmu se prý producent Gustavo Alatriste naklonil k Buňuelovi a prohlásil: "Done Luisi, je to velký úspěch, nic jsem nepochopil." To sedí. (27.06.2007)