Pád domu Usherů

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)

Tak tady Flanagan zklamal. Poea mám komplet načteného a zrovna „Zánik domu Usherů“ je dost možná moje neoblíbenější dílo, ale tahle minisérie nemá z estetiky Edgara Allana Poea zhola nic, jen velmi těžkopádným způsobem slepuje dohromady vybrané prvky z jeho díla v podobě provedení nepřekvapivých mordů vedlejších postav a spojuje to celé hlavní dějovou linií, jejíž finální rozuzlení je solidní slabota. Na to, jak mě před dvěma lety bavila Flanaganova skvěle vygradovaná Půlnoční mše, tohle jsem měl docela problém vůbec dokoukat. A ta všeobjímající inkluze netflixovských seriálů podaná jako pěst na oko mě už začíná taky solidně otravovat. (25.10.2023)

„S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká, ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic, však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití, ptáka že je možno zříti, jenž by nudil ještě víc. A na to havran suše jen: Noumór Flenegen!“ Tenhle Flenegen prostě umí! Umí vymyslet docela solidní konstrukt, zabalit jej do líbivého a kulisně vytříbeného hávu, osadit dobře hrajícími kašpary, a pak … A pak to celé totálně dokurvit tunami místy až nevydržitelně otravné vaty, naprosto bezúčelnými a veskrze nezáživnými dialogy, kindersychologickými moudry a řádnou podprahovou dávkou probuzněné propagandy. Jeho obvyklému ubíjejícímu modu operandi se satanžel nevyhnul ani tento pejskokočičkovský eintopf z análně znásilněného díla Edgara Alana, jehož název bych nepatrně pracovně parafrázoval jako Zánik domu Úserů. De fuckto kýčovitý a povrchní, ovšem děsně rádoby nóbl a chytře se tvářící účelový slepenec a snobský břichobol, mající s Poem společné poeze tupě vybrakované pointy jeho povídek, takové několikahodinové a nesnesitelně natahované bezduché syčivé poprdávání, korunované sice vždy v závěru každé hodiny jedním jediným pořádným katarzním úserem, jenž však celé to poehé konstrukční martýrium příliš neprotrhne. V závěrečném myslomrdním pšouku této mrtvou kočkou promíchané krá krá krávoviny všichni zbylí výteční herci jen hodinu recitovali Krkavce zcela mimo jakoukoliv mísu i kontext, Edgar si dozajista prošoupal vystýlku raqe hysterickým obracením, no a já měl kdovíproč neodolatelnou chuť křupavě sežvýkat nějakého macatého brouka a odpotácet se v příliš drahém převleku za orangutana na šimpanzí soaré. Inu což, navzdory všem otravám dám krásné dvě, neboť se jedná o zatím historicky první Flenegenův seroš, u něhož jsem se po třiceti minutách nudou netoužil vyvrhnout tupým příborovým nožem. Ovšem nevmór! (19.10.2023)

Ďalšia miniséria s nadmerným množstvom nepríjemne nekonečných a zbytočných dialógov, ktoré sa tiahnu celou sériou. Na každú epizódu pripadá v priemere 3 minúty horou a nekonečný talk fest. Nesympatické postavy moje sklamanie iba umocnili. Jednoducho nebolo komu fandiť, keď tam každému okato jebalo. Flanagan stavil na obrovské množstvo zbytočných scén, ktoré absolútne neposúvajú príbeh, ale slúžia iba ako nezmyselná, samoúčelná výplň. A to je vlastne jediná desivá vec na The Fall of House of Usher. Melodramatické reči bohatých ľudí, bez morálneho ukotvenia v realite.Seriál z pásovej výroby bez akejkoľvek hĺbky, alebo nápadu, určený pre moderné, nenáročné publikum. A ako to publikum pritiahneme? Čím teda vyplníme hluché miesta a zakryjeme kurevské nedostatky v scenári? No sexom predsa :) Ale kto kurva pozerá horory, kvôli tomu, aby videl v skoro každej epizóde teplé radovánky? Ak na to je chuť, existujú iné stránky. Vážne ma to neskutočne iritovalo a to som sám bukva. Nechápte ma zle, pozrieť sa to dalo bez duševnej ujmy a ako podklad do upratovania je to ideálne, ale sklamanie veru skrývať nebudem. Flanagana mám rád, ale tu sa netrafil do mojej nôty, keďže som pri jeho tvorbe zvyknutý na úplne inú kvalitu. (19.10.2023)