Povídky z kuchyně

Netradiční norsko-švédský film o netradičním švédsko-norském výzkumném projektu, kde přechod zleva vpravo může jednomu zamotat hlavu... O filmu vím už sedm let a ne a ne ho někde dostihnout, až letos díky slovenské TV2. Začínám si zvykat na slovenské titulky. V ČT2, pokud na ní běžel, jsem ho propásla... (12.09.2010)

Jsem zklamaná. Začátek se ještě rozvíjel slibně, na kafkovskou notu, ale pak se to zastavilo v bodě nula a tam to zůstalo až do konce. Komedie to tedy skutečně nebyla. Vlastně to byla docela nuda, koukat se do jedné vesnické kuchyně, ve které se skoro nic neděje. Ba co víc, ani ta atmosféra, kterou jsem očekávala, na mne nedýchla...Takže si pro sebe uzavírám: norsko-švédské komedie-dramata příště nebrat. (05.05.2010)

Už niekoľkokrát som sa v komentároch priznal k mikrospánkom, výnimočne až k spánkom bez mikro. U tohto filmu ich zažilo niekoľko komentátorov, ja napodiv nie. Zásluhu na tom má najmä jeho do absurdity zachádzajúca originálnosť a dušu hladiace vyznenie. Vo filme chýba akčnosť, sympatickí hrdinovia, tiež humoru je tam iba na jemný úsmev a až dodatočne som si uvedomil absenciu žien (ak nepočítam poletujúce obšťastňovačky). Na druhej strane je film plný "človečiny", ktorá tak zúfalo chýba v iných filmoch. Môj celkový dojem sa dá kvantifikovať troma silnými hviezdičkami. (11.05.2010)

Takový příjemný, lidský film, postavený na absurdní situaci pozorování, jak se kdo chová doma ve své kuchyni. Z pozorovaného se časem stane pozorovaný, a nakonec se setřou všechny rozdíly - Nor, nebo Švéd, úkol, neúkol, důležité je porozumění, popovídání si, sdílení. O tom je život. O přijetí druhých lidí do našich životů, aby ty nebyly fádní a zbytečné, jako onen samotný experiment s kuchyněmi a optimálním rozmístěním spotřebičů a nábytku. Žel film přes silná místa mohl být kratší a často jsou zde scény jen proto, aby naplnily celovečerní stopáž. (05.07.2013)

"Co to máš sakra na krku?" "Šálu." "S ocasem?" "Ano, s ocasem." Folkemu je umožněno to, co by uvítal snad každý filmový divák - zasahovat do života člověka, kterého pozoruje. Empatie mu nedovolí zůstat u pozorování a tak si, chápaje, že některé skutečnosti do tabulek zkrátka zanést nelze, s objektem svého výzkumu vymění nejen šňupací tabák, ale i místo. Pro zápletku druhotné střídání rolí pozorovaného a pozorujícího je nakonec originálnější než ústřední sbližování dvou mužů, potažmo dvou kultur. Vlastně mi bylo docela sobecky líto, že k sobě dlouho mlčící Nor a dlouho mlčící Švéd našli cestu a jali se konverzovat, pravda, s kouzelnou prostotou a bonusem v podobě nedbale rozházených kousků absurdního humoru, o zásadních otázkách lidstva. Upokojující atmosféra severské smířenosti film ani poté neopouští, ale obdiv nad minimalismem Hamerova filmového jazyka střídá vyčkávání, nakolik pevně se bude scénář držet tušeného dějového vývoje. Pevně. 70% (14.09.2012)