Suzume

Anime zamerané skôr pre dospelého diváka. Ale ak má byť cieľová skupina staršie publikom, to hneď za krásnou kresbou odhalí slabý príbeh a plytké postavy. Aj na japonské pomery bola hopsajúca stolička trochu úlet, alebo by sa to dalo označiť aj ak nedostatok kreativity. Za mňa osobne jeden zo slabších filmov od Šinkaia. Možno som od Suzume len priveľa očakával. Jeho ostatné diela ma doslova očarili. (18.04.2023)

Měla jsem od toho dost velká očekávání. Bohužel se nenaplnila. První polovina filmu je doslova uhekaná, příběh slabší, stále dokola se opakující jeden motiv s jednou mantrou v malinko se měnících kulisách. Takhle to jde 2/3 filmu, místy jsem se nudila (a podle reakcí v kině jsem nebyla jediná), místy mě rozčilovala hudba, která byla pro má ouška násilná. Optimistický závěr mnohé vylepšil, ale přesto doporučení tomuto filmu nedávám. Lepší průměr 66%. (15.07.2023)

Remeselne dobre natočený film s vynikajúcim grafickým vizuálom, ktorý je na dnešné pomery určite jeden z top filmov čo sa týka vizuálu samozrejme. Makoto Šinkai vo svojej podstate natáča filmy, ktoré sú si veľmi podobné a v tomto prípade Suzume no Tojimari za mňa vôbec nevybočuje z toho čo sme u neho videli, ale to rozhodne nie je nejaký veľký problém. Dalo by sa polemizovať či element toho, že sa cestuje po Japonsku dodáva filmu nejaké plusové body, ale za mňa vôbec nie, lebo hlavnou devízou je minulosť hlavnej hrdinky a prítomnosť čo sa týka jej nového "kamaráta" heh "stoličky". Je tam cítiť hlavne pokus vyvolať v divákoch emócie a tu považujem, že sa buď nepoužili tie najlepšie "zbrane", alebo ma to emocionálne, až tak nedostalo a film proste je vynikajúci pre iné veci ako tie, že by diváci boli zasiahnutý príbehom emocionálne. Preto ako som spomínal na začiatku film je remeselne dobre natočený a tým myslím nie len po grafickej stránke, ale aj po tej hudobnej, kde sa vynikajúco strieda rôzna hudba a to dodáva filmu dynamiku. Za mňa sa musí v emotívnych chvíľkach aj trocha spomaliť a nie vždy si udržiavať tú rýchlu dynamiku filmu, lebo divák si potrebuje vychutnávať niektoré situácie dlhšie. Makoto Šinkai rozhodne vie natočiť lepší film po emotívnej stránke Kotonoha no niwa a aj lepší film podobný ako tento Kimi no na wa. Čo by sme mohli spomenúť ako výrazný posun je zmysel pre detail a to nie len v grafickom ponímaní. Celkovo film hodnotím veľmi kladne napriek tomu, že ho neodporúčam ako to najlepšie dielo od tohto režiséra (po vzhliadnutí absolútne všetkých filmov od tohto režiséra), ale Suzume no Tojimari stojí určite za pozretie. (15.04.2023)

Vizuálně překrásnej animák o tom, jak kočka promění týpka v židli, a holka, která má na něj crush, mu pomáhá zachránit svět před interdimenzionálním červem.... na papíře může tahle fantazijní zápletka, neméně podobná Miyazakiho poetice, znít víc než zajímavě. Jenže jak by řekla Simona Stašová: "Přitom taková blbost, co?" (16.08.2023)

Konečně film Šinkaie Makota, který se mi opravdu líbil! Tentokrát s hlavní hrdinkou podnikneme cestu za vyrovnáním se s minulostí, za rozpomenutím, osobním růstem a sebeurčením. A není to jen cesta v tom vnitřním slova smyslu, ale i cesta skutečná – film je totiž v podstatě road movie. Skrz filmové plátno se divák podívá do nejrůznějších koutů Japonska, od hrdinčina domova na Kjúšú, přes ostrov Šikoku, dále do Kóbe a do Tokia a nakonec až na sever do oblasti Tóhoku, tedy hrdinčiny původní domoviny. Filmu se daří být jak zábavnou road movie (obzvlášť pobavila postava Serizawy, ale film má celkově mnoho vtipných momentů), tak mysteriózním filmem spojeným s japonským folklórem, a do třetice také osudovou love story. To vše najednou a přitom to nepůsobí přeplácaně a funguje to. Je skoro s podivem, že tentokrát se Šinkaiovi podařilo udržet i sentimentalitu na uzdě – říkám „s podivem“ nejen vzhledem k jeho předchozím dílům (u kterých jsem často měla pocit, že tlačí na city víc, než je nutné), ale i vzhledem k zásadnímu motivu tohoto filmu, kterým je samozřejmě zemětřesení a tsunami v Tóhoku (2011) a potažmo motiv katastrof obecně. Přehnaná melancholičnost nad smutnými životními ztrátami se proto skoro nabízí, ale jsem ráda, že tento film balancuje mezi emocemi tak akorát, aby dokázal dojmout přirozeně a bez nátlaku. A to je samo o sobě umění, kterého si cením. Ukázkou, že ne vždy se to podaří, je ostatně jiný nedávný japonský film Tenmasó no sanšimai, který taktéž šel do kin tento měsíc a taktéž odkazuje na katastrofální události v Tóhoku na jaře 2011. Očividně se z této pohromy stal námět, ke kterému se japonská filmografie bude v rámci vyrovnání se s událostmi i nadále vracet. Šinkai naštěstí odkazuje na Tóhoku velmi citlivým a zároveň sugestivním způsobem. Mimo téma a příběh je nutné vyzdvihnout i nádherné vizuální detaily. Bavilo mě sledovat nejrůznější drobné odkazy na místní reálie, produkty, atp. Mnohdy se něco jen mihlo, ale právě ten smysl pro detail byl úžasný. Osobně mě třeba potěšilo vyobrazení některých míst v prefektuře Ehime (na Šikoku), které jsem sama měla příležitost v létě navštívit. A třešnička na dortu je hudba v čele s ústředním tématem. Pokud jsem si správně všimla v závěrečných titulcích, na tvorbě hudby se podílela naše pražská filharmonie, což mě jako Čecha samozřejmě taktéž potěšilo a zahřálo u srdce. Suzume no Todžimari mě ve všech ohledech mile překvapilo – velmi dospělý, poutavý a propracovaný anime film, který pobaví i dojme.  Za mě nejlepší Šinkaiovo dílo. (Viděno 14.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ (30.11.2022)