Krysař

Fascinující loutkové drama, plné působivých expresivních scén a ponuré,hororové atmosféry.Bezútěšný, krutý obraz života středověkých měšťáků, ve kterém se navždy (?) vytratila dobrota, přátelství, naděje a láska. Krysy jsou tvorové velmi inteligentní, ale také hamižní, zkažení a destruktivní. I za tuto metaforu, kromě úchvatné podívané a silnému morálnímu apelu Jiřímu Bartovi děkuji. Kytarový mág Michal Pavlíček, Jiří Stivín flétna...hudba Micael Kocáb, už není co dodat. Jiří Barta dotváří, vedle Jiřího Trnky a Jana Švankmajera, trojlístek mých milovaných tvůrců - Mistrů animovaného filmu. Téměř všem filmům Jiřího Barty dávám plný počet hvězdiček, ale Krysaři D*E*S*E*T*H*V*Ě*Z*D*. Troufám si tvrdit, že i buřič Viktor Dyk by řičel nadšením:) (17.04.2014)

To provedení je neskutečně dokonalé a zajímavé, jenže celý film vlastně kazí jeho délka. 53 minut je fakt moc a člověk se nudným momentům nevyhne, přesto, že je to jinak dokonalé. Mít to tak 35 minut, dám těch 5*, ale takhle je to až moc(a bezdůvodně) dlouhé. Jinak se ale jedná o dost dobrý film, který za zhlédnutí určitě stojí. (08.12.2018)

Krysařovskou látku (včetně Dykovy novely) považuji z mnoha důvodů víceméně za nezfilmovatelnou - spousta věcí, které si člověk při čtení představuje ve své fantazii (zvuk krysařovy píšťaly, zkáza měšťanů, samotný vzhled Krysaře), dostává ve filmové podobě nepřijemně konkrétní podobu. Bartův Krysař je sice výtvarně zajímavý, ale osobně se mi do vkusu příliš netrefil, a představoval bych si to přece jen jinak. Navíc mi vadilo, že je to bez mluveného slova (nemluvenou animovanou tvorbu jsem neměl rád už jako dítě) - resp. nepochopil jsem, proč postavy mluví jakousi nesrozumitelnou hatmatilkou, která zní přibližně jako kombinace finštiny s japonštinou - tak buď to mělo být zcela beze slov, nebo s normálním mluveným doprovodem, soudím. Pár záběrů je tam vcelku působivých, ale jako celek mě to bohužel neoslovilo, a navzdory krátké délce jsem měl dost problém to vůbec dokoukat. (21.11.2018)

Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů, město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova krysaře. Surreálné loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství poučeného českým rondokubismem. Doplňovány jsou ovšem reálnými rekvizitami (jídlo, víno, krev). Řeč je nahrazena skřeky. Městu vládne atmosféra rušného schraňování a schánění. Lidské úsilí se příliš neliší od krysího. Lidé a krysy se navzájem podobají a dlouho žijí v určité symbióze. Ve dne se lopotí lidé a v noci město ovládnou krysy. Obludně velké krysy však nabírají navrch. Jednoho dne však vkráčí do "Města" Krysař jako fantastické stvoření z mýtů a vyčistí město od všech krys. V závěrečné sekvenci nabírají lidé spolu s krysí povahou rovněž krysí vzhled. Jejich konec je neodvratným a logickým vyústěním příběhu. - Jiřímu Bártovi se podařilo natočit mrazivě pravdivé ztvárnění Dykova příběhu. (24.05.2004)

Výtvarné provedení bere dech, ale dechberoucí je i příběh samotný - režisérovi se podařilo natočit mýtopoetické vyprávění, které rozhodně není jen jednoduchou alegorií, ale přitom má archetypální, symbolické rozměry. Dotýká se především lidské bídy a zkaženosti, ale nepostrádá ani záblesky světla. Velmi silné, mnoha způsoby interpretovatelné a přitom na jednoduché mravní poučky neredukovatelné dílo. Skvělá harmonie formy a obsahu. (10.02.2006)