Krysař

Krysařovskou látku (včetně Dykovy novely) považuji z mnoha důvodů víceméně za nezfilmovatelnou - spousta věcí, které si člověk při čtení představuje ve své fantazii (zvuk krysařovy píšťaly, zkáza měšťanů, samotný vzhled Krysaře), dostává ve filmové podobě nepřijemně konkrétní podobu. Bartův Krysař je sice výtvarně zajímavý, ale osobně se mi do vkusu příliš netrefil, a představoval bych si to přece jen jinak. Navíc mi vadilo, že je to bez mluveného slova (nemluvenou animovanou tvorbu jsem neměl rád už jako dítě) - resp. nepochopil jsem, proč postavy mluví jakousi nesrozumitelnou hatmatilkou, která zní přibližně jako kombinace finštiny s japonštinou - tak buď to mělo být zcela beze slov, nebo s normálním mluveným doprovodem, soudím. Pár záběrů je tam vcelku působivých, ale jako celek mě to bohužel neoslovilo, a navzdory krátké délce jsem měl dost problém to vůbec dokoukat. (21.11.2018)

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“ Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli mi Starewiczovu animaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln. „A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“ (16.03.2023)

Sugestivní česká loutkařina, stará technika animace z období, kdy jsme jí vládli. Bartův Krysař je naprosto unikátní, protože je vybroušen opravdu do detailů. Velmi přesná stopáž, ani minuta navíc, atmosféra, samotný Krysař je naprosto hypnotický, až démonický, o loutkách samotných a celkové stylizaci ani nemluvím. (19.11.2012)

Začínám mít rád naši češtinářku. Za možnost shlédnout tenhle skvost se jí začnu do hodin asi i učit. Téměř dokonalé a dost drsné zpracování - někdy jsem se dokonce přistihnul, jako bych byl v tranzu. Tvůrcům patří můj největší respekt, modely i atmosféra jsou naprosto úchvatné a to prosím bez jediného slova. (20.10.2008)

Tak jestli chceš hodinu poslouchat psychadelii na pomezí pražskýho výběru a Plastiků, tak jednoznačně doporučuju :o). Vůbec se tady nemluví, takže ta hudba dělá fakt hodně. Obrázky jsou ale hodně promáknutý, něco jako Fimfárum, akorát že mnohem víc depresivní. Příběh je to ale docela fajn. Vlastně sem doposud znal krysaře jen od Landy, teď už aspoň trochu vím o co tady jde :o). A jde tady o tyto základní a krásný lidský vlastnosti: chamtivost, závist, hamižnost, podlost, vyčůranost a spousta dalších :o). Ale ta hudba, to je prostě šit, z toho důvodu nikdy nebudu mít rád zmiňovaný kapely. (04.09.2016)