V bílém městě

Takový wendersovsko-jarmuschovský film, na jehož nostalgickou až melancholickou náladu je potřeba se naladit hned od začátku, a navíc mít rád cestování a města a bary a lidi a trošičku i jazz. Dokonce se zde objeví trocha mystiky (hodiny, které jdou pozpátku, ale má to svůj význam). Bavilo mě hrdinovo putování uličkami portugalského města, seznamování se s lidmi, jak nerozuměl vtípkům, jak se hloupě zapletl a jak nakonec přišel o něco víc než peněženku, ale objevil nakonec kouzlo vlaku... Jo, trochu je o tom, že až když o něco člověk přijde, zjistí, jak mu to chybí. Líbí se mi jeho závěrečný telegram, kde srovnává moře a ženy, paměť se zapomněním. Zatím dám opatrné čtyři a pustím si to ještě někdy v klidu, v temnotě osamělé noci, protože to bude působit asi ze všeho nejvíc. (09.04.2022)

Máme tu vlastně dva axolotli, jednoho podmíněného druhým a oba dohromady tvoří dvě stránky jednoho skvělého filmu. Bruno Ganz jako dezertér od svých námořnických povinností, jako emigrant své pravé vlasti se snaží zakotvit v nové zemi. Na moři je jen malinká komnata a nekonečnost vně ní, na souši to snad bude opačně. Láska je taky nekonečná a navíc, "ženské tělo je tak široké". Avšak axolotl, "rušící svou tichou lhostejností čas a prostor", jej ruší jak na moři (zde je to nutnost, proto se dá mluvit o nemoci z povolání, kterou si náš hrdina nutně přenesl i na souš), tak na souši (axolotl mexický je obojživelník...). A láska potřebuje čas i prostor. Druhým axolotlem jsou filmové záběry točené Ganzem, které jsou svou melancholickou tichou krásou nejen odrazem svého stvořitele, ale i skvělým prostředníkem mezi jednotou formy a obsahu, které v tomto filmu Tanner docílil. (19.10.2014)

Taký beatnický film, doprevádzaný naozaj príjemnou muzičkou a trúbkou, o chlapíkovi- námorníkovi, ktorý miloval dve ženy naraz (hoci ja by som povedal, že miloval všetky baby na svete). A keby sa v lisabonskom prístave stretol s Jackom Kerouackom, možno by sa film pohol aj k piatim hviezdam. A nielen k piatim, ale k aj tým miriádam hore na nočnej oblohe... (11.02.2015)

Dans la ville blanche je citlivým a kontemplatívnym filmom o izolácií, odcudzení a potrebe nájsť miesto v realite bežného života. Hlavnou postavou je námorník Paul, ktorého monotónnosť práce v "továrni na vlnách" donúti k úteku do iného sveta – psychicky (izolácia od reality) a aj fyzicky (mesto a ohraničená pevnina namiesto nekonečného mora). Jeho jediní spoločníci sú kazety s blues, kamera a ústna harmonika. Filmy, ktoré Paul natáča, putujú poštou k jeho žene vo Švajčiarsku a slúžia jednak ako istý druh denníkových záznamov, ale sú aj možnosťou ako vidieť a pochopiť Paulov svet. Tanner si veľmi dobre uvedomuje, že najsilnejšou zbraňou filmu je obraz a nie dialóg. V meste Paul stretáva barmanku Rosu, s ktorou na krátky čas začne žiť. Rosa je rovnako ako Paul osoba žijúca vo vlastnom svete, hľadajúca samú seba. Scéna spoločného rozhovoru Paula a Rosy, kedy sú obe postavy snímané od chrbta a rozprávajú si navzájom o mieste, odkiaľ pochádzajú, je jednou z najsilnejších vo filme – ide o rozhovor dvoch cudzincov, ktorí si ale nechcú pripustiť, že sú si navzájom cudzí a držia sa ilúzie blízkosti, ktorú medzi nimi vyvolala fyzická príťažlivosť. Rosa sa z tejto ilúzie neskôr prebúdza a Paulovu spoločnosť odmieta. Paul je opäť sám a izolovaný od sveta. Ďalšou silnou scénou je scéna v bare pri sledovaní futbalového zápasu, kedy sa Paul snaží priblížiť ľuďom okolo seba a stať sa súčasťou nielen mesta, ale aj spoločnosti a života. Na koniec ale prichádza na to, že jeho miesto je predsa len na mori, ktoré nemá nijaké hranice a je rozsiahle ako ženské telo. Mal som dojem, že oba, more a onen čierny diamant, sú symbolmi Paulovej sebarealizácie – najvyššej formy slobody... (25.06.2024)

Všichni mí oblíbení dávají pětku, není důvod se odlišit. Lisabon, bílé město, v němž se výdycky najde něco z neklidu Fernanda Pessoy, patří v poslední době mezi nejčastější filmové lokace. Své si zde užije i lodní strojník a lodní desertér Paul. Ten zde prožívá tichou dovolenou omezenou na psaní dopisů, milostným vztahem k pokojské Róze a filmováním ve filmu. Takové lidi si dobrodružství vyhledá samo. Kdyby nešell do herny hrát karambol s peněženkou v zadní kapse, stalo by se něco jiného. Axalotl dovede žít "na moři i na souši", je to ale skutečně takový život, který si Paul představuje? (10.09.2019)