Owari no Seraph - Nagoja kessen hen

Přímé pokračování první série jede podle osvědčeného sequelového vzorce všeho víc. Takže víc intrik a podrazů ve stylu každý na každého, víc soubojů, víc vzájemného zachraňování, víc posedlosti démony a víc konfliktů mezi vojenskou disciplínou a oddaností přátelům. Celá druhá polovina se vyznačuje působivou akčně-válečnou atmosférou, se zdařilým navozením pocitu v podstatě beznadějného boje proti silnějšímu nepříteli, a dojde i na druhé setkání dlouho oddělených přátel, podobně dramatické, jako bylo to první. Slovo rodina tu padá stejně často jako v pozdějších dílech série Rychle a zběsile a brané je ještě vážněji, ale v kontextu tohohle šíleného světa, kde vlastní nadřízení neváhají obětovat kohokoliv z pěšáků pro své ambiciózní cíle, to dává smysl. Nejzábavnější je ovšem závěrečná bizardní interpretace biblických motivů, konkrétně těch ze Zjevení svatého Jana (známějšího jako Apokalypsa). Právě z ní si autoři berou motiv zlatých trubek, které vyvolávají ty nejmocnější anděly - serafy, zde zpodobněné jako strašlivé bytosti, schopné zničit svět a vyhubit všechno živé. "Andělé jsou nebezpečnější než démoni." Teda, ještě štěstí, že se kardinál Duka nedívá na anime, protože z tohohle pojetí křesťanské teologie by ho určitě kleplo. (19.01.2021)

Zatím se to nese ve stejném duchu, jako první série a já jsem spokojený. Dám tomu 4* a na konci řady své dojmy přehodnotím a případně hodnocení upravím. Celou první sérii to lidé přirovnávali k Shingeki a mě pořád vrtalo hlavou, že mi to připomíná spíše něco jiného a až Joffreyho komentář mi to pravé vnukl. Ano, opravdu mi to dost silně připomíná Bleach, ale rozhodně to není naškodu. Každopádně v tom pořád potenciál vidím a tomuto anime věřím (19.10.2015)

Hlavní hrdina stále nedokáže argumentovat jinými pojmy než "rodina" a "přátelství", charakterů je tentokrát doslova nepřeberné množství a domněnka, že Yuu a Mika jsou do sebe ve skutečnosti hluboce zamilovaní, se stává téměř jistotou. Občas se vypráví o překot, jindy se celá epizoda odehrává jen v rovině nic neřešícího dialogu. A já fascinovaně zírám na každý nový zvrat nebo k dokonalosti animovanou akční scénu. Seraph možná nemá nejvyšší ambice a s otrávenými diváky bych si netroufal hádat, ale mně si na svou stranu ukradl okamžitě. Čekání na novou sérii bude k nesnesení. (23.02.2016)

Druhá série předčila svého předchůdce snad ve všech ohledech, je akčnější, napínavější, má lepší příběh, atd. Takhle by měli sequely vypadat... Jediné, co se částečně zhoršilo je opening a ending, které se mi u první série líbily mnohem víc. Zbytek OST je ale vynikající a ani ty dvě "písně" nejsou zase tak špatné, pouze nemají na své předchůdce. Hlavní postavy jsou povedené a dokážu se do nich vcítit. Dokonce mi je líto Krul Tepes a to je to upír... No, uvidíme co nám přinese třetí série (teda pokud bude...). Budeme doufat, že to bude alespoň stejně dobré jako dvě předchozí... - 100 % (24.04.2016)

Touží-li někdo zvěděti, kterak scenáristická bezradnost a zmatenost srovnatelná se zmateností Gora před Tokiem vypadá, tomu mohu vřele ke zhlédnutí doporučiti druhou řadu Owari na Seraph. Ne že by má očekávání po první řadě kdovíjak vysoká byla – do druhé řady pustil jsem se ryze ze zájmu dovtípiti se, zda tvůrcům náhodou nepovedlo se popustiti trochu otěže nápaditosti a učiniti tuto divácky co nejvděčnější směs dobře známých šónenovských klišé dílem svébytnějším –, avšak takové křeče tvůrčí, jakých se mi zde dostalo, jsem zdaleka neočekával. Prvních devět dílů neděje se zhola nic, děj nikam neposouvá se; pouze se diváku předhazuje před čumák vata generická složená ze zběsilého žvanění, tréninku a drobných půtek či soubojů bezvýsledných, aby pak v závěru na poli tří dílů tvůrci vygradovali děj zběsilým tempem a nacpali do nich co nejvíc událostí, jež konečně děj posouvají vpřed, leč zde naopak bez jakéhokoli objasnění; snad aby divák po zhlédnutí seriálu byl o to víc jat na oře jménem manga přesedlati (příhodně až do poslední kapitoly dohnaného) a dovtípiti se, co vůbec se mu před oči a uši tvůrci seriálu naservírovalo. A takovým přístupem divákovo srdce trpí, když už divák, poslední díl zhlédnuv, zvídá, že přeci jen měli tvůrci s čím se vytasiti. Někdy však divák naopak pobaven je: pateticky směšně se mu jeví interakce hlavního hrdiny s jeho přítelem, byť tak trochu tuší, že ze strany tvůrců o záměr mohlo se jednati. Někdy naopak zvídá, že ještě zdaleka ne všechny aspekty díla zaměřeného na co nejširší diváctvo do té doby naplněny byly: to když poznává dvou postav nových, velmi ženských, velmi vyvinutých. Úroveň kresby, animace a hudby jeví se mu pak kvality s první řadou víceméně stejné. V závěru pak hořce lamentuje a nad tvůrci láme hůl, však podvědomě cítí, že až třetí řada vyjde, on jak oř s klapkami na očích slepě přec se na ni podívá, pročež silnou hvězdu jednu dává. (26.12.2015)