Navalny

Když až do očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ten peklotyčně agresivní, vše devastující a vraždící Mordor prohnilého cara Vladimíra, je to čiré zlo, zrůdnost a zhouba. Slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let dští síru a odpady. Ovšem když očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ti tolik altruističtí a bezelstně hodní filantropové z milouškých a měkouškých Spojených sráčů, hotového Mululendu, záštity míru (slovní základ („zachcat“), kteří by v životě nikdy, za žádných okolností a ani kdyby peklo zamrzlo nezaútočili na suverénní stát, no mouše by chlup na zádech nezkřivili, je to samozřejmě nejvyšší dobro, nejčistší morální imperativ a nezpochybnitelná pravda pravdoucí. A co na to slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let? Inu co by. Slastně hýkají, mlaskavě přežvykují ten šťavnatý jetel, utvrzující je, že naprosto nestranné bašty nezávislé čurnalistiky Seznam smrti, I-sup a Hyenovinky, jakož i ta většinová kohorta stejně nadaných, davově psychotických müslitelů na asociálních sítích s prokazatelně nevlastním názorem, mají vždycky pravdu, a angažovaně pětkují. No, co naplat, ve vakuem přeplněné hlavě holt není místo pro pochyby, a tak se z někdejšího slizkého nacionalisty, rusovpičisty, bezskrupulózního oportunisty a šéfa reklamního oddělení sovětských Hamrskins stal naprosto páteřně jako mávnutím kouzelného Síajej jen tak trochu otrávený slizký Ken, píár model s běloskvoucím chrupem, prudce progresivním filantropickým myšlením, katalogovou rodinkou, řádně posolárkovaný a s vlasy umytými Vidalsasůnem, prostě parádní nenadálý obojkový levicový kandidát nějaké té příští carské korunovace. A toho je nutno, zejména v obzvláště vítané a citlivou zahraniční politikou arogantního ignorantství za účelem nových světopořádků záměrně vyvolané současné situaci domněle se chvějícího carského stolce, řádně zpropagovat, a to s využitím všech nejšpinavějších učebnicových kokotporátních triků manipulace tupým stádem. Špičková Geblsiáda, plná strojených nehereckých etud a lží obrazem! Než zase začnete sbírat dříví na podpal, milí pičusové, tak vězte, nebo lépe řečeno vstřebejte cytoplasmatickou membránou, že tímto zvratkem v žádném případě nevyjadřuju jakékoliv politické stanovisko či se kamkoliv přikláním! Ne, jen zdůrazňuji, že šíření lží, polopravd a neprůkazných domněnek, vydávaných jakože za objektivní fuckta, a navíc se zjevným cílem manipulace mýýýýýýněním majoritní biomasy blahoslavených mongololidí, je oligarchistické svinstvo, kurvárna a vrchol vypočítavého zmrdství, ať už přichází z Mordoru nebo z Mumulendu. (05.06.2022)

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85% (28.05.2022)

Americká propaganda s veľmi nízkou mierou objektivity (pozor, to píšem ako niekto kto by tiež vojnového zločinca Putina najradšej videl dolu). Navalny je tu vykreslený ako poloboh, ktorý by mávnutím ruky vyriešil všetky problémy Ruska, keby mal takúto možnosť. Napriek šokujúcemu obsahu, si o autenticite telefonátu s jeho dnes už nedohľadateľným vrahom, netrúfam konšpirovať - nie je to v mojej kompetencii. Nesmierne mi tu však vadí americká "video on demand" dramaturgia, s manipulatívnou hudbou, ktorá z celej sociálno-politickej kauzy robí odľahčenú, veselú šou. Navalneho nacionalistickej minulosti (vlogy prirovnávajúce moslimov ku švábom?) sú tu venované približne 2 minúty, z celkových 100, Navalny na otázku odpovedá alibistickým "Putin je zlo a treba sa proti nemu postaviť s akýmkoľvek ruským občanom, či už je fašistom alebo nie je." a film sa k tejto problematike ďalej nevracia. Namiesto toho sa tu opakovane riešia Navalneho "nesmierne zábavné" príspevky na tiktoku, ako i tomu, koľko na ňom majú jeho lipsyncy zhliadnutí a podobné banality. Trúfam si vyjadriť pochybnosti, či práve tento populista je vhodnou náhradou Putina, riešením jeho totalitnej vlády. Ako dokumentárny film bažiaci po pravde za mňa nefunkčné. (29.05.2022)

In today´s world of fake news, we don´t trust sources. Because we don´t trust humans. We trust data. O Navalném stejně jako o Bellingcat. Stejnou měrou překvapivě intimní vstup do několika týdnů života po otravě jako investigativní. Nebojí se to klást otázky na tělo, ukazuje to Alexeje jako občana echt charismatického a odhodlaného, se kterým se však nějaká ta ale rovněž pojí. Na to, že tomu zcela chybí odstup od událostí, na to jak moc je to aktuální, tak se to straní mravokárnosti, piedestalové medailonkovitosti, zkratky a mluvících hlav bez emocí. O něco podobného se svého času pokoušel snowdenovský Citizenfour, ovšem krutě neuspěl. Navíc je tu i občasný šibeniční humor; někdy chtěný a někdy plynoucí ze situace (facepalm fest během telefonátu) či absurdity režimu a jeho vykonavatelů (aneb zdravíme opět Moskvu4). Každopádně natolik dobré i přístupné bez podbízivosti, že i kdybyste na Alexeje byli alergičtí či byli tvrdě prorežimní, tak za vidění to stojí. A v uvedených příkladech vlastně dvojnásob. (27.04.2022)

Není asi více nebezpečné povolání než být opozice ve ''svobodných'' volbách pro neomezeného vládce Ruska Vladimíra Putina. Alexej Navalnyj je velice zajímavá postava rozhodně ne bez otazníků ohledně nějakých věcí v minulosti a dokumentární tým mu jde poměrně dost na ruku, ale ještě aby ne. Těžko v tomto případě dostanete k výpovědi i druhou stranu, ale není prakticky nic, čím by mohla Ruská svoloč překvapit, jelikož historie se neustále opakuje a ve světle stále aktuální situace nejde být emočně neangažován. (26.03.2023)