Občanská válka

Protitrumpovský thriller, někde mezi klasickou, komorní produkcí A24 a prvky výpravného spektáklu. Alex Garland je populární ale není dostatečně zručný režisér, aby potenciálně slibný materiál, dovedl do funkčního a divácky zajímavého celku. Občanská válka mi i přes téma přišla bez emocí a chyběla mi jakákoliv naléhavost nebo dokonce napětí. Zůstává tak slušně vypadají, nedotažený film, který nedokázal naplnit ambice, které někde hluboko byly. Pocta novinařině byla trochu navíc, stejně jako vizuální hrátky s fotkami. (05.06.2024)

Tak trochu Garlandova Apokalypsa, v níž se čtveřice novinářů vydává do srdce temnoty napříč hroutící se Amerikou. Víc než reflexe rozdělené společnosti (tohle palčivé téma se tu kupodivu řeší vlastně jen dost okrajově) to ale funguje spíš jako děsivý obraz (setsakra nebezpečné) práce válečného reportéra. Kirsten Dunst ve své možná životní roli a zatím jednoznačně nejkonzistentnější, nejpoutavější a hlavně nejsnáze srozumitelný Garlandův režijní počin. Jen holt ne (až) tak hluboký a inspirativní, jak bych si přál. 75 % (24.04.2024)

Garlandův rozpačitý Salvador. V něm padla věta, že se musíte dostat blíž, abyste se dostali k pravdě, či chcete-li skutečnosti, věrnosti. Když se dostanete moc blízko, zemřete. Tady ta vzdálenost nebyla ideální, ať už kvůli špatně napsaným i obsazeným postavám, nebo kvůli nekonkrétnosti, kdy se mělo prvotně heroizovat pozorovatelskou nestrannost cejchu válečného novináře a až potom lehce alibisticky ukázat na nebezpečí polarizace národa (jak kdosi vtipně poznamenal, dát dohromady Kalifornii s Texasem je jako koalice salátového řetězce Sweetgreen a KFC). Jestli měl být vrchol intenzivních epizod Plemons vápenatý, pak ta pojítka mezi nimi, kdy se měly profilovat a vyvíjet postavy, neměly laťku moc vysoko.. Závěrečné militantní pornografii z D.C. už jen scházel Gerard Butler, samozřejmě na správné straně.. (03.06.2024)

Obrazová nádhera o krutých věcech, kde jsou první dvě části, bloudící v mraveništi maličkostí a náhlých traumatech překvapivě o pořádný kus lepší než finále. To zde sice nejspíš muselo být, aby nešlo o cestu odnikud nikam, ale její obří měřítko ubírá z intenzity vyprávění o lidech, kterým rozumím (kvůli tomu, že dělají něco, co je dělat potřeba, i když je druzí nechápou) stejně tak jako mě rozčilují do běla (kvůli tomu, že se u toho chovají jako obyčejní závisláci na adrenalinu). Posledních pár minut už je pak čisté provokatérství, které si Garland za dlouholetou žánrovou rozličnost na závěr (?) filmařské kariéry zaslouží, ale nemohu nepřemýšlet, jestli takovou drzostí udělal čirou radost i někomu jinému než sám sobě. 70% (11.06.2024)

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek. (Více) (16.04.2024)