Krásné bytosti

Erupce násilí, neuklízení zvratek z koberce a psí sperma zamražené v ledu. Kvartet kluků má jeden průšvih za druhým, ilustrují tak širší trend násilí mezi islandskou mládeží. Krásně natočený příběh o odvrácených stranách dospívání, kde pro vyjadřování emocí není dostatek prostoru. Film se především ze začátku rochní v sociální mizérii, všichni protagonisté mají nepřekvapivě strašlivé zázemí. Téměř pravidelně v něm chybí otec, a když už se v rodinném systému vyskytuje, představuje spíše nebezpečí nežli oporu. Ostrakizovaná mládež v podstatě stojí před (většinou nedobrovolným) rozhodnutím, zdali být na straně šikanujících, nebo šikanovaných - a jak ukazuje příběh o čtveřici mladíků, obě tyto skupiny jsou si navzájem bližší než děti z tzv. normálních poměrů. Trudně realistické vyprávění z islandského sociálního dna je obohaceno nečekaně magickou linkou o jasnovidectví. Že by snad vyrůstání ve zdravějším rodinném prostředí člověku umožnilo lépe předjímat nebezpečí a důsledky vlastních činů? Více zde. (05.07.2022)

Nic pro milovníky islandské přírody. Tu zde prakticky neuvidíte. Příběh by se mohl odehrávat v podobné chudinské / industriální čtvrti i na okraji Manchestru. Přátelství mezi teen kamarády v době stoupajícího násilí a šikany mezi mladistvými, často drsný a neútešivý, zároveň ale vyvážený podporou mezi nima a ochranářstvím. Námětem i zpracováním ne moc originální, ale dramaticky intenzivní. [KVIFF] (03.07.2022)

Krásné bytosti v koprodukci Islandu, Dánska, Švédska či České republiky v mnohém nepřináší nic nového. Přece jen ale nenásledují triviální mustr a šikanovaný, zanedbávaný a nesmělý chlapec Balli nakonec není protagonistou, nýbrž hlavním symbolem mladistvého utrpení v rozvrácené rodině. Nejvíce prostoru dostává jeho vrstevník Addi, jenž má jako jediný z čtyřčlenné party milující, byť lehce podivínskou matku. Jeho vnímavou perspektivou nahlížíme neutěšenou existenci čtrnáctiletých kluků z chudého předměstí. Titulní partě, která mezi sebe přijme i ztroskotance Balliho, dominuje urostlý Konni, jenž si násilnými šarvátkami kompenzuje napjaté rodinné vztahy s otcem. Chlapci se vzájemně pošťuchují a zabavují se riskantními podniky i lehkými drogami, ovšem zároveň drží pevně při sobě a snaží se hledat kousek pochopení ve světě, jemuž vládnou fyzicky silnější a duševně zkaženější dospělí. Režisér Guðmundsson nás přibližuje k postavám právě nenuceným znázorněním jejich dětské přirozenosti i naznačováním naprosté absence citů ze strany rodičů. Když se pouští do bitky, tak jejich frustraci chápeme. Jednotlivé scény jsou navíc skvěle natočené, snové existenciální sekvence odpovídají nárokům přístupnější artové festivalovky a akčnější momenty působí intenzivně. Island je zde zastoupený jen špinavým městem, v němž na děti čeká depresivní budoucnost, pokud si důležité hodnoty nedokážou prosadit samy. 80 % (18.07.2022)

Narušenci sa mlátia a týrajú, šikanujú a sem tam zadrogujú. A to všetko v útlom pubertálnom veku. Táto depresia ma neuchvátila. A ak toto má byť realita, tak by severská spoločnosť vyzerala asi trochu inak. Ono by to vyzeralo tak, že skoro všetci mladí sú vychovávaní v kriminálnom prostredí rodiny a vlastne za svoje správanie ani nemôžu. Lebo rodičia sú patologickí. Možno na individuálnej báze to je pravda, ale žeby to platilo takto hromadne? (10.01.2023)

Konni je z nich největší šílenec. Rád se pere, rád vyvolává rvačky, kolikrát si neuvědomuje, co dělá. Zvíře mu říkají. Ale holky na něj letí. Stejně jako ostatní z party má mizerné rodinné zázemí. Někdy se bojí jít domů, pokud jeho táta nespí. Siggiho máma je nemocná, otčím šmelinář, který o něj nemá zájem. Podivínský Siggi se mu mstí po svém (sperma v kostkách ledu, divák ví). A nakonec Addi, nejrozumnější z trojice. Jeho rodiče věří na nadpřirozené jevy, jsou rozvedení, protože táta chlastá. A pak je tu Balli, který je úplný outsider. Přehlížený doma, šikanovaný ve škole. Právě u něj celý příběh začíná. A právě jeho si pod svá ochranitelská křídla (překvapivě) vezme výše zmíněná parta. Holt život bez problémů tu nemá nikdo, nicméně potěší, jak tvůrci jemně pracují s emočním zmatkem, se zranitelností každého z nás. Jejich realistický příběh solidně graduje, nepřehlíží problémy mládeže z okraje společnosti, lepší příští je vrtkavé, společensky přívětivých záchytných bodů moc není. Snové vize nevadí, herecky silné, atmosféra sociálního dramatu vydatná. Palec nahoru. (23.07.2024)