Giordano Bruno

Gian Maria Volonté je fantastický herec. A Girodano Bruno je zajímavý film. Je nepochybně výborně natočen, hned v úvodu navodí fantastickou dobovou atmosférou, výprava je úchvatná a herci do jednoho fantastičtí, samotný historický námět má samozřejmě také co říct. Jenže kdyby byl film jako poslední třetina, byl bych ještě spokojenější. Ta totiž byla strhující, na začátku se to trochu vleklo, ovšem čím blíže je film i život samotného Giordana Bruna konci, tím je zajímavější, napínavější a lepší. A tehdejší doba byla fakt hnusná. Český dabing s pány Munzarem, Růžkem a mnohými dalšími velkikány je absolutní špička. Film rozhodně stojí za pozornost, ale jestli jsem čekal, že bude lepší? Čekal. 75%. (01.05.2021)

„Poviem všetko iba Klementovi VIII.” • Taliansky režisér: Giuliano Montaldo, vskutku vytvoril teda najmä pozoruhodný, no za to ale nie plne strhujúci; životopisno-filozofický titul o »mimoriadne kontroverznom«, Významnom, talianskom filozofovi a spisovateľovi; skrátka o naprosto Veľkom učencovi, žijúcom v druhej polovici 16. storočia, a k tomu i [od]súdeného za svoje špecifické ["nadčasové"] myšlienky, a to konkrétne najprv v benátskej, resp. následne potom i vo svätej, rímskej inkvizícii daným tribunálom, ktorý ho vzápätí v príslušnom [ZMANIPULOVANOM] rozsudku odsúdil na trest smrti upálením, a v podstate by sa dalo rovnako prehlásiť, že tento «bohapustý čin», vykonala katolícka cirkev v období renesančného, temného stredoveku... A mimochodom; reč nie je snáď o nikom inom, než práve o GIORDANOVI BRUNOVI, ktorého naozaj neuveriteľným spôsobom stelesnil chameleónsky herec: Gian Maria Volonté. • Táto posudzovaná vec by sa dala napokon podtrhnúť zrovna i v tom prostom význame, že autor ma zaviedol do priam exkluzívneho zákulisia: súdneho procesu, v ktorom sa to len tak hemžilo nevídaným pokrytectvom & farizejstvom & vrátane i desivých, inkvizičných postupov a intrígových situácií, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť. Jednoducho povedané: Biografická záležitosť sa väčšinou venovala iba už medzitým spomínanému súdnemu konaniu, kedy sa tým pádom zároveň vytvárala i akási »depresívna atmosféra«, priamo zapríčinená replikami postáv z opačnej strany barikády, čo ešte dokonalo umocňovala i výtvarná stránka tohto filmu v podaní talianskeho kameramana: Vittoria Storara, ktorý si dal na svojej kompozícii obrazu i extra zvlášť záležať; proste ma svojim svedomitým prístupom, preniesol o rovných 400 rokov do ďalekej minulosti, čo podtrhovali i technické zložky titulu v podobách: výpravy, kostýmov, a k tomu i Morriconeho hudby, ktorá to už len priklincovala, v akom beznádejnom stave sa hlavná postava neustále ocitala. • A síce sa tieto «dobové metódy» nakoniec predsa i o čosi málo hádam postupne [z]menili k lepšiemu, no iba s tým veľkým rozdielom, že sa DNES[KA] inakšie pomenovávajú: dezinformátori & hoaxeri & konšpirátori, sú konkrétne takí ľudia, ktorí majú iné názory, aké má súčasná väčšina, čiže súčasný mainstream, ktorý je toho i názorným príkladom, že nám ľuďom nalepuje takéto nezmyselné nálepky, ktoré sa absolútne nezakladajú na realite! • Apropo, Giordano Bruno bol klasickým zapáleným voľnomyšlienkárom, ktorý sa rozhodne narodil v nesprávnom čase a na nesprávnom mieste; pričom automaticky sa natíska otázka v tom zmysle, že ako by bol vlastne Š I K A N O V A N Ý M, ak by sa dajme tomu objavil v 21. storočí? (25.11.2023)

Životní příběh jednoho z nejodvážnějších evropských myslitelů patří vedle Jana Husa a dalších velikánů evropské svobody k nejméně potěšitelným stránkám historie nejen katolické církve, ale celého západoevropského křesťanství vůbec. Zlé jazyky vyprávějí, že rozhodující pro krutý ortel a hrůzná mučením, jimž byl tento někdejší kněz podroben, nebyly pouze jeho odvážné myšlenky o skutečném rázu vesmíru a místa naší Země v něm, ale komedie, které také psal a v nichž líčil skutečný život v italských klášterech své doby jako pohlavně nevázaný a jako až do prostituce přerůstající a ústící. Protireformační reakční katolicismus po tridentském koncilu usiloval o návrat k předlutherovskému a předhusovskému statu quo. Svobodomyslnost - liberalismus - z jeho vlastních řad bylo to, co mohl potřebovat nejméně. Pro Volontého se tato úloha stala beze zbytku využitou životní příležitostí a pro režiséra Montalda možností beze zbytku vysvětlit a objasnit skutečné politické souvislosti a zájmy, které stály u Brunova násilného skonu. Scéna, v níž se papež (nejspíš Klement II.)přibližuje k cele, v níž je mučením ztýraný a v polovědomí se nacházející Bruno vězněn, aby se kukátkem ve dveřích podíval na kacíře, který se v tom okamžiku probírá k vědomí a spatřiv oko v průhledu kukátka, se zeptá: Kdo jsi?, po níž následuje zmatený papežův úprk, patří k nejsilnějším. Je nepochopitelné, že tento nevšední film není více propagován a postrádá dostupnost na DVD nosičích. (11.02.2008)

Ak sa nepodvolíš svätej cirkvi rímskej, zhoríš v plameňoch. Posledné dni a inkvizičný proces s jedným s najväčších filozofov a nadčasových mysliteľov dejín. Príbeh je zaujímavý tým, že hoci cirkev za jej činy kritizuje, nastavuje jej tvrdé zrkadlo za je chtivosť po moci a určovateľa jedinej pravdy (mimochodom Bruno bol tiež zástanca toho, že pravda je len jediná), na druhej strane chápe jej činy, rozumie jej obave a obrane svojich dogiem. "Benátky sú príliš zhovievavé k nepriateľom cirkvy. Za 100 rokov sa konalo 1 500 súdnych procesov a bolo vynesených iba 5 hrdelných trestov. Zatiaľčo v Ríme behom 5 rokov popravili 5 000 ľudí". Taliani ma milo prekvapili aj úrovňou spracovania. Ranný novovek, postavy a vôbec atmosféra vyzerajú výstižne, k čomu dopomáha aj Morriconeho hudba. Film má síce aj hluchejšie pasáže, hlavne na začiatku filmu, keď nedokáže až tak vtiahnuť diváka do deja, po čase sa ale napriek pomalšiemu tempu pekne rozbieha. (23.04.2022)

Zaujímavý film mapujúci poslednú etapu života Giordana Bruna. Nebolo možné zobraziť vývoj jeho osobnosti a názorov a namiesto toho bol ponúknutý mechanizmus uplatňovania moci cirkvi. Cirkev, ako aj každá iná totalita sa panicky obáva, každého odklonu od jej dogiem. Preto Brunova otázka: "Kto im dal právo zabíjať" končí sklamaním: "Aká prehra, žiadať reformy od tých, ktorí majú moc". Ja si v spojitosti s Giordanom Brunom kladiem otázku, ako by sa vyvíjal svet, ak by sa všetci správali ako Galileo Galilei a po odvolaní a zapretí svojich myšlienok si pre seba mumlali: "Eppur si muove". (24.05.2022)