Podivné vyšetřování

Pořádně hutný a náročný kus filmu. Samotný námět je sám o sobě téměř geniální, ale Petri s Pirrem nezůstali jenom u nápadu a skvěle jej rozvedli na ještě vyšší úroveň. Ale scénář není jediným špičkovým prvkem tohoto snímku. Hudba a zejména kamera a celkové rozzáběrování je také vynikající a velmi originální, dodnes svěží. Petri navíc výtečně pracuje s tempem, takže film ani přes svou komplikovanost ani na vteřinu neztrácí nit a tím pádem divákovu pozornost. No a to nejlepší na konec - neuvěřitelný Gian Maria Volonté. Věděl jsem, že je to skvělý herec, ale tady mě přesto naprosto ohromil. Takový výkon jsem už hodně dlouho neviděl. (25.03.2013)

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)

,,JEDEN DETAIL PRE TVOJICH ĽAVICOVÝCH ČITATEĽOV. V BYTE NIE JE ANI JEDNA PAMIATKA PO SPODNOM PRÁDLE." ,,FETIŠIZMUS?" ,,AKÝ FETIŠIZMUS! JEDNODUCHO HO NENOSILA." __ Nielen z názvu, ale tiež z predchádzajúcich komentároch som sa dozvedal, že mám čakať netradičný zážitok. A po zhliadnutí pridávam prídomok skvelý predovšetkým vďaka prekvapivému a dejovo bohatému scenáru, ktorý si povšimli aj americkí akademici keď film ocenili svojim najvyšším hodnotením, aj keď jedným dychom treba dodať, že podobne zamerané/angažované filmy boli v danej dobe v móde (napr. rovnako ocenený, o rok starší Gavrasov ,,Z"). Volontého prejav je ozaj miestami silne afektovaný, ale išlo o hereckého chameleóna, preto ho nijako neodsudzujem, rovnako tak ,,netradičný" záver s oporou v podobe Kafkovho citátu. Dôkazom Morriconeho obdivuhodných schopností pracovať vo vtedajšej dobe na obrovskom množstve projektov je úsporný a predsa úderný soundtrack. (652. hodnotenie, 57. komentár k filmu) (10.09.2018)

Až při sexu zase jednou pocítím potřebu přeměnit partnerku v mrtvolu, tak poté z místa činu neuteču jako vyplašenej zajíc, ale všude v poklidu zanechám svou DNA, otisky prstů, videozáznam vraždy, pět důvěryhodnejch svědků a svý přiznání s motivem činu. Jen tak se mi nemůže nic stát, protože mám za sebou školu inspektora Omicidiho, při který jsem nevěřícně zíral, pobaveně se usmíval a užíval si skvělý Morriconeho hudby. A že se tohle může stát jen v Itálii? Kdepak, my mocní máme svý dlouhý prsty v každým režimu, ale v český verzi demokracie se nám za nitky tahá určitě nejlíp. (09.09.2014)