Podivné vyšetřování

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)

Asi jsem čekal trochu jiný film, ale prostě mi to nějak nesedlo. Jednak moc nemusím kriminálky, kde je pachatel známý od začátku, a jednak se mi moc nelíbil ten "kafkovský" závěr. A vlastně celé mě to moc nebavilo, neoslovilo mě obsazení a kupodivu ani Morriconeho hudba, a celkový dojem navíc zabilo to, že jsem film zhlédl v příšerném anglickém dabingu. Ve své době to asi byl odvážný počin, ale dnes už mi přijde, že to hodně ztratilo na zajímavosti. (24.05.2019)

Manipulativní sebestředný představitel toho nejhoršího z arogance mocných, nebo pomalu šílející ritualista zvnitřňující pravidla a zbožšťující řád? Na první pohled jen to první, ale napětí mezi těmito póly vytváří rozpor v jednání hlavního hrdiny, který žene celý děj ve vražedném tempu kupředu. Snaha o absolutní kontrolu situace s potvrzením si bezmocnosti ostatních lidí, v jejichž očích a jejich strachu může vidět svou moc a tím růst sám před sebou. A naopak touha být potrestán za porušení těch hranic zákona, které vymezují hřiště, ve kterém se stal sám králem. A o tom, kdo je oním krkem, jenž hýbe hlavou, nemusí nikdo dík závěru pochybovat. Skvělý způsob vyprávění, kamera, střih a samozřejmě hudba. A Volonté film katapuluje do nebeských sfér./// P.S. Anglicky dabovaná verze v distribuci Columbia (běží v tv na kanále Cinemax) má změněné řazení některých scén (ty s instalatérem a modrou kravatou a detektivem co jde hledat inkriminovanou kravatu k Volontému domů). V italské verzi (pro česká kina otitulkováno v 70. letech, viděno v Ponrepu) jsou scény řazeny nechronologicky, což sice ztěžuje prvotní pochopení, ale jen více dokazuje Petriho svěží a diváky znejisťující styl. (18.03.2014)

Dost zvláštní italský snímek. Komisař, které mu nikdo neřekne jinak než Doktore, si je tak jistý svou nedotknutelností, že spáchá vraždu. A dost ledabyle. Sám se tedy dostává k jejímu vyšetřování a může si dělat takřka co chce. Částečně si ale přeje být dopaden. Díky svému postavení je ale velmi těžké ho obvinit, nebo mu něco dokázat. Je to místy dost zvláštní. Florinda Bolkan tu vypadá skvěle. :) Filmu dost přidává vynikající hudba Ennio Morriconeho. Snímek dokonce dostal Oscara. Podaří se mu vyklouznout, nebo bude odhalen? "Jak mě zabiješ dnes?" (17.05.2020)

Už aj na svoju dobu trochu tuctovejšie lavírovanie hlavného šéfa vyšetrovacieho tímu. Jeho vlastnosti a profesionálna lojálnosť, ktorou sa obklopuje a vlastní démoni, ktorí protirečia jeho odbornej schopnosti v kontradikcii prirodzenosti autority, ktorej sa dôveruje, poukazuje na krehkú hranicu dobrého a zlého úmyslu, ktorá je zakorenená v každom človeku. A je jedno, či ste cukrák, ktorý odflákol narodeninový koláč, alebo detektív, ktorý sa chce svojho prípadu čo najrýchlejšie zbaviť a otravuje ho kľučkovanie kauzou, ktorej vyšetrovanie nikam nespeje. "Kafkovské" maniere a inteligentné prepojenie čudáckej diverzie s posadnutosťou falzifikovať a neskôr sa do krvi priznávať k vlastnému trestnému činu je typickou črtou ľudskej nerovnováhy a strachu. Snímok ukazuje, aké je to, keď sa nechá prietrž nelogickostí presiaknuť až za pomyselnú zdravú hranicu. Potom je možné, že nastane aj tá najnepravdepodobnejšia situácia, akú sme mali možnosť vidieť. (12.06.2019)