Nejdelší den

Co osobně hodně obdivuji na Johnu Waynovi, to je jeho hlas. Je to hlas odhodlaného, silného muže, hlas, který klidně budete poslouchat, protože víte, že to, co říká, je vždycky pravda. Je to hlas, kterému můžete věřit, který vás dokáže pokárat, ale víte, že to s vámi myslí dobře a nadává jen proto, že jste něco nezvládli. Proto se tenhle chlap tak skvěle hodil pro westerny, pro postavy čestných mužů. Není to jen jeho vysoká postava, ale právě také hlas, kterým dokázal rozdělovat příkazy, kterým pronášel věty, které by z úst jiných zněly hloupě a jako zbytečné moralizování. Přiznám se, že jsem doslova čekal na to, až ho zase uslyším. Pro postavu vysokého vojenského velitele se hodí dokonale. Nejen jeho hlas, ale celý John Wayne. Co je američtějšího kromě westernu? Samozřejmě americká armáda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/nejdelsi-den-1962-70.html (10.04.2013)

Presne ten typ vojnového veľkofilmu, aký nepotrebujem. Remeselne dobre zvládnutá, pre diváka čo najpríťažlivejšia a najnenáročnejšia kapitola z dejín, stránka za stránkou, komplikovanejšie či menej jasné pasáže vypustené, širší kontext rozhodnutí prehliadaný. Nič extra proti, ale inak zaslúžene zastaralá záležitosť. [50%] (22.06.2009)

Film vznikl počátkem 60. let a představuje v tom dobrém i zlém zrcadlo válečného žánru v americké kinematografii 50. let a vlastně i tvoří pro danou dekádu jeho pomyslný vrchol. Je maximálně ambiciózní, má velký rozpočet a dokáže vytvořit velkolepou podívanou plnou válečné techniky tisíců komparzistů i velkých filmových hvězd své éry. Rozumím vysokým, ba nejvyšším, hodnocením mnoha uživatelů, pro mě ale nikdy nepředstavoval citovou záležitost. Vadilo mi na něm a stále vadí používání humorných momentů, které mají spojeneckým vojákům a důstojníkům získat dodatečné sympatie a bavit publikum. Dobře to vystihl ve svém komentáři uživatel wosho. Je paradoxní, že z filmového hlediska vychází lépe německá strana, protože je zobrazená střízlivěji, bez humorného nadhledu. Ve filmu, který se na jednu stranu snaží o realistické zobrazení grandiozní bitvy, se objevují na straně spojenců dnes bychom řekli "cool" scény, které narušují strukturu filmu a pokouší se o jiný žánr. Ve vypjaté situaci vám tam napochoduje sbor jeptišek a v tu ránu jakobych dostal cepínem ránu mezi oči, v dramatické chvíli vylodění se kamera baví buldokem, který věrně stojí po boku svého důstojníka a nezúčastněně sleduje bitevní vřavu kolem sebe. Můžete se pobavit nešikovností a nepraktičností polního kněze atd. atd. Neupírám snímku několik opravdu vymazlených válečných scén, jako je střetnutí o ouisterhamské kasino nebo souboje o pobřežní pevnůstky či parašutistu uvízlého na kostelní věži, ale film jako celek u mě ani zdaleka na nejvyšší mety nedosáhne. Celkový dojem: 65 %. (12.08.2012)

Americká propaganda možná není tak in your face jako sovětská, ale otravná je stejně, ne-li víc. Tenhle film navíc postrádá spektákl, který by mít chtěl. Ale tak co chci, když se na to dívám den poté, co jsem viděl Vojnu a mír, která je co do filmařských kvalit někde naprosto jinde. Každopádně je tohle nuda na obstojné úrovni. Být fanoušek válečných filmů starého střihu, asi jsem shovívavějěí. (14.02.2013)

Musím dát pět hvězdiček, přestože Nejdelší den je velice nevyrovnaný film - naprosto fantastické momenty (chybný seskok nad obsazeným městečkem, samotné vylodění, několik scének s La Resistance nebo Bourvillem, obsazení mostu britskými Commandos) se střídají s opravdu hodně nepovedenými. Za ty pak mohou především překvapivě naivní filmařské postupy a herecké projevy (především někteří američtí a němečtí herci jsou dost dřevění, i ti slavní, Britové bez výjimy super), které mi těžce zaváněly 40. léty a filmy s Oldřichem Novým. Nejsem expert na dějiny filmu, ale řekl bych, že v šesté dekádě 20. století se už točilo moderněji a "reálněji". Hmm. Ovšem obrovským kladem je fakt, že Němci mluví německy a Francouzi francouzsky, což k celkové uvěřitelnosti naopak velmi přispívá. Skutečně, nebýt mnohdy dost umělých, strojených dialogů a hereckých výkonů, možná by si tenhle film i zasloužil označení "velkolepá freska". Přesto je to mimořádně pozoruhodný počin, který by mohl klidně sloužit jako povinné školní promítání (přestože jde o válečný velkofilm, na plátno vyteče jen pár kapek krve), ale na ty nejlepší ze svého oboru (Příliš vzdálený most) nestačí. Slabší pětka. (06.06.2005)