Kompromat

O ruské mentalitě toho víme dost. Uznávají jiné hodnoty a lidský život má pro ně nízkou cenu. Samozřejmě ani naše, takzvaně západní morální hodnoty nejsou úplně v pořádku. Vyvážíme demokracii do zemí, které o ni nestojí a nutíme je uznávat práva a názory, které my pokládáme za správné, ale oni ne. Nevím do jaké míry to bylo podle skutečnosti, ale i kdyby jen z 50% tak je jasné, že v Rusku se od rozpadu Sovětského svazu mnoho nezměnilo. Mimochodem z toho baletu bych odešel také. (02.03.2023)

„VAŠE TAKZVANÉ MORÁLNÍ HODNOTY JSOU POKŘIVENÉ A PONIŽUJÍCÍ. VLÁDNOU VÁM ZBABĚLCI A TY KONKRÉTNĚ PŘEDSTAVUJEŠ VŠECHNO, CO SE NÁM HNUSÍ“…  Tak prej nemáte jezdit do Ruska. A když už tam pojedete, tak se nechovejte jako bukvice, ale hlavně neslintejte nad cizí ženskou (páč víte hovno, komu patří). Máme tady zážitky z ruskýho vězení, jednoduchou ukázku práce FSB, ale taky toho, jak se o vás dokáže (vaše) demokratická země postarat... Prostě takovej opravdovej, zajímavej a  napínavej příběh. Navíc celkem uvěřitelnej!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.)  Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Zjistím, jak se pozná (v Rusku) dobrej právník.  ///  Thx za titule „Piorun“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE *  NAPĚTÍ  ** (08.02.2023)

„Nikdy se nedozvíš, proč tě FSB uvěznila! Tak to u nás funguje.“ – „Na tanec je to docela drahé, že?“ Nutno podotknout, že FSB (Federální služba bezpečnosti) byla kdysi nechvalně známou agenturou KGB. Hlavní hrdina každopádně ani neví, čím se ruským úřadům znelíbil. Divák ovšem ví, že se tady jede zatraceně na náhodu. Ale postupně. Něco podobného se před časem opravdu stalo. Zatčený byl totiž v roce 2015 v Irkutsku na Sibiři jistý francouzský úředník. Také Mathieu se dozvídá, že se proti vykonstruovanému procesu nedá moc bránit (nakonec mu odklepnou 15 let), zemi mezitím opouští jeho manželka a malá dcerka (okolnosti se dozvídá až později) a z domácího vězení tak zvolí „jediné“ řešení: útěk. Potud je to (včetně zobrazení ruské deprese) velmi slušné. Jenže následné kroky zoufalého muže (respektive tvůrců) jsou předvídatelné a místy dost hloupé a nahodilé. Třeba při mecheche na francouzském velvyslanectví ho v davu zahlédne šéf pronásledovatelů, záhy ho na moskevské ulici pozná další, aby o pár vteřin později narazil na Světlanu (která mu pomáhá a se kterou má pak čas zařádit si na zadním sedadle auta). V závěru už jsem jen kroutil hlavou, co režisér Jérôme Salle (chválený thriller Zulu) předvádí. Nakonec překvapivě dietní tři hvězdy. (11.04.2023)

Občas mívám záchvaty naivity, to pak sežeru filmovým tvůrcům cokoliv. Ale ani během nejhorší ataky bych asi neskousla, že naháněči z tajné služby počkají, neboť kancelářská krysa si potřebuje vylepšit kondici sexem. A že mu to panečku pomohlo! Šéfa FSB pak sroloval jako ušmudlaný papír. Ale jinak je to celkem obstojný thriller, v němž hlavní hrdina prchá před naštvanými kovboji z FSB. Gilles celkem roztomile láme ruštinu a pobíhá mezi břízkami. (08.04.2023)

Nejprve bych rád kapku zapolemizoval, co vlastně znamená takový „nevinný rodinný moment po sprše“, a o tom, jestli je ten skutečný Barbró, podle jehož trampot byl film natočen a zobrazuje jej jako liliovitého lidového hrdinu bez bázně a samohany, opravdu jen nevinná oběť odporné zvůle ruské kompromitující mašinérie. Říkejte mi klidně šosácká konzerva, ale jsem toho názoru, že pokud si frajer cíleně pořídí takové nahé selfíčko se svou čtyřletou dcerou (reálná komprofotografie), pak ho pečlivě uloží do komplu, dozajista do rodinného alba a možná i jako tapetu na plochu, a jakmile mu jej nějaký „údajný“ ruský fuj fuj hacker „údajně“ ukradne a zveřejní, tvrdí na svoji obhajobu, že to byl jen takový „nevinný rodinný moment po sprše“, čti „čili si nahý nechává od své nahé čtyřleté dcery ve sprše vydrbat záda“, nebudou možná všechny sovy tím, čím se zdají být! Ale jak už to tak na tom světě v postinformační době chodí, po sedmi letech je skutečnost dávno utopená v balastu oboustranné propagandy politického obchcávání patníků, v nějaké té čupr bestcelerní knížce, v níž se náš „hrdina“ jasně označuje za nevinného, tudíž to musí být pravda pravdoucí, a v oslavném filmíku zcela dle jeho verze. A i kdyby ta pravda byla náhodou na straně rudých, Bardó nikdy nepřizná, že prcá děti, žabožroutská garnitura nikdy nepřizná, že kryje pedofila a Rusáci si můžou mlít, co chtějí, protože v dnešním klimatu je přeci cokoliv, co prohlásí, a to například včetně údajů o momentálním počasí v Irkutsku, přeci a priori jasná lež, neboť skrz naskrz prohnilý je dozajista i Federální meteorologický ústav. Ovšem vypnete-li jako správný neomarxista kritické myšlení, abstrahujete od výše uvedeného podhoubí a tupě to sežerete jako obvyklou otrávenou pralinku od Netflusu, jedná se o nadstandartní, veskrze svižný a poměrně temný napínač a mile syrový exkurz do ruských bas, který trochu kazí pouze osazení krajně nesympatickým zbuznělým jelimanem a velmi diskutabilním (ne)hercem Lelůšem a kýčovitě násilná, nechutně zakrvácená romantická vložka. Takže kdo ví, možná jsem právě očtyřkoval ódu na pederasta. (27.02.2023)