Na seznamu smrti

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)

Pratt s patkou a zachmuřeným výrazem nebyla ideální castingová volba, protože veškeré jeho starlordovské a dinosauří charisma je jednoduše pryč a pozornost na sebe zaslouženě strhává spíše Kitsch... Nepomáhá ani plytký a zároveň překombinovaný scénář, nevyrovnané tempo epizod či otravné flashbacky...Šestý "Rambo: First Blood" díl dá pak sbohem i jakékoliv realističnosti a logice... (04.07.2022)

Z celkového počinu mám hodně smíšené pocity, protože první epizoda neskutečně navnadila na potencionálně skvělou podívanou (no nekonalo se), jedná se totiž o osmi hodinový film, kterej funguje první, druhou, patou, šestou a poslední epizodou, zbytek je až příliš nezajímavý, leč vedlejší postavy vůbec nejsou sympatické a jejich dialogy taky ne. Minisérii by vůbec neuškodilo zkrácení na pět epizod (max šest a to by se muselo hodně co změnit ve scénáři). Musím ale určitě vyzdvihnout celkovej vizuál, protože to jsem plesal. Je to parádně natočené, má to šmrnc, soundtrack je hotové porno na uši. Army taktiky a držení pozic hlavního hrdiny při boji, je to to nejlepší, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl (je dost poznat, že Chris Pratt se hodně učil a také to právě nejvíc ze všech tahá jako jedinej). Finální verdikt: Ano, má cenu se na to podívat, pokud ovšem máte rádi napínavé thrillery s troškou akce a nevadí vám klasické kancl kecání s průměrnými dialogy, protože přesně o tomhle Terminal List je. Slabší čtyři hvězdy. (03.07.2022)

Při riskantní misi přišel takřka o celou jednotku. Vrací se domů s protichůdnými vzpomínkami na nepovedenou akci a otázkami ohledně jejího zavinění. Ten největší šok ho ale teprve čeká. Jenže nasrali totální legendu. Osm bojových nasazení. Afghánistán, Libye, Irák. Stříbrná hvězda, několik bronzových, dokonce i medaile za hrdinství. A právě James Reece se zaměřil na svůj první potencionální cíl. Lov může začít a další jméno ze seznamu se nestačí ani rozkoukat. Jenže jak do toho všeho promluví jeho zdraví? Jde o trauma z bojů nebo přetrvávající následky poranění hlavy? Anebo se někdo rozhodl posunout medicínu a vypustil ven experimentální lék proti duševnímu PTSD? „Chlapáckých“ projektů není nikdy dost, ostatně Amazon už se poměrně vytáhnul s Jackem Ryanem či Reacherem, a zatímco start série mě úplně nestrhnul (i kvůli řadě potemnělých scén, příliš mnoho opakujících se flashbacků), postupně si mě získala. Dočkáme se cool momentů v ulicích San Francisca i následného pronásledování v divočině, což dá několikrát vzpomenout na Bergův kousek Na život a na smrt, i třeba nápaditého zúčtování s admirálem. A někde vzadu stále vnímáme jistý kritický komentář o tom, že za „mnohé“ jsou zodpovědná nejvyšší patra moci. Finální zvrat mi nesedl. Každopádně Chris Pratt je ve své zřejmě nejvážnější roli poměrně slušný. Škoda trestuhodně nevyužitého Taylora Kitsche, to samé platí pro Riley Keough, jejíž návraty se postupně opravdu zajídají, žádné emoce navíc nepřinášejí. (07.09.2022)

Ze seriálu, jsem si odnesl jednou ponaučení a to je, nikdy, ale nikdy, nenaser nikoho od speciálních jednotek, protože když to uděláš, tak ani všichni bozi tě neochrání. Tenhle seriál je rozhodně to temnější a depresivnější co sem za posledních pět let viděl a Chris Pratt, rozhodně zde neni žádný zlatý hoch a nebo ten který hraje jednu a tu samou roli. Chris Pratt svoji roli hraje vyloženě na dřeň, a to čím si projde, je na můj vkus až jako moc za hranou. Protože každý díl, jeho postavou posílal do větší a větší temnoty, do hloubky, ze které by se nemusel nikdy vyhrabat a ony snové scény, byli hodně silné. Seriál mi v tomhle směru, nabídl hned několik žánrových vibrací, máme tu vládní, armádní a špionážní korupci v několika odvětvích, takže tak trochu Případ Pelikán. Pak se tady jede styl ala Punisher, možná o dost temnější Punisher. No a nakonec nám šestá epizoda přinese Štvanece ? Tak to jo a když dojde na akci, tak tady trošku mám malý problém, to že sou to z větší části přestřelky, je v pohodě, je to sice škoda, protože bitky sou lepší než to střílení, ale to že je většina akce je v noci a ještě ten filtr který má dotvářet tu špinavost, toho světa, tak tohle mi prostě nesedlo. A byť se mi líbílo, postupné přidávání jmen na seznam, tak mi v tom všem chyběl nějaký pořádný překvapení, zvrat a nebo jen obrat o třista šedesát stupňů. Nemluvě o tom, že mi chyběl nějaký pořádný frajer, se kterým by se hlavní hrdina porval, ve stylu že by ze sebe trhali maso, dokuď by jeden z nich nepadl, ale všichni záporáci sou slabky a kňourové a to je škoda. Je to super, je to depresivní, má to dobrou emoční i politickou linku s určitým přesahem. Protože to má reálný podklad, vojáci kteří si prošli válkou, se pak vrací domů a jejich vlastní země se o ně nedokáže postarat, nebo se jich dokonce i bojí a neví co s nimi. Takže všechno sem to pobral a líbílo se mi to, jen by to možná chtělo v některých částech poladit, takhle za silné probrečené čtyři. (23.08.2022)