Žiješ jenom dvakrát

dlouho jsem přemýšlel nad čtyřmi hvězdami, ale za ty děsivé trikové záběry je prostě dát nemůžu... příběh páté bondovky je sice poměrně poutavý, ale tuhle věčnou bolest starších bondů prostě nepřekousnu... pořád čekám na ty lepší pokračování... 60% p.s.: vysvětlí mi někdo ten začátek??? :-) (01.08.2008)

007__č.5__Atraktivní prostředí exotického Japonska a krásný ústřední hudební motiv (vypůjčený" Robbie Williamsem v jeho úspěšném hitu Millenium). Ale akční sekvence jsou již notně nahlodány zubem času. Zakomponování v té době tak módního prvku ninjas (trénink v Ninja Academy) zde příliš nesedí, zvláště když ze svých bojových schopností zde v rozhodující bitce nepředvedou nic (pouze pif paf ze střelných zbraní). Hlavní záporák, muž č.1 organizace Spectre v podání Donalda Pleasence, který se zde mihne pouze v posledních dvaceti minutách, je spíše karikaturou a při přemrštěné závěrečné přestřelce s dobýváním velitelského můstku, který jakoby bondovce THE SPY WHO LOVED ME z oka vypadl, jsem si uvědomil, jak často se některé filmy s Jamesem Bondem podobají navzájem. (02.10.2005)

From Japan with Love, aneb třetí stranou způsobené tření mezi CCCP a USA opět mírní 007 z UK.. Connery působí poněkud nezúčastněně až suše, u bondovsky stereotypního dobývání velínu (opakované záběry, zmatený střih, neutuchající střelba) jsem se nudil víc, než bílá číča v náruči Austina Po…, pardon Blofelda a Gilbertovy režisérské postupy ohlodal zub času až na kost, nicméně najdou se i nezanedbatelné klady. Země vycházejícího slunce, fyzický souboj se sofa, Dr.No Theme doprovázená bitva mezi čtyřmi těžce ozbrojenými helikoptérami a vrtulníkem z modelářského kroužku pana Q (neměl jsem o Sazinka Jamese strach, snad jedině aby mu vítr neodfoukl tupé) a především valící se láva a vůně sakurového květu u songu Nancy Sinatra - spolu s Adele a babčou Tinou asi to nejlepší, co nás u filmů o kanystru na martini může potkat. Nezbývá, než dodat, že přeměna agenta Jejího veličenstva na Japonce byla na úrovni Trávníčka v Jamambě.. (09.12.2013)

Jsou to slabé 4 hvězdičky, přece jen ty triky s raketami á la Karel Zeman, kdy jsem čekal, odkud se vynoří Baron Prášil na raketě poháněné nafouknutými balónky, ty byly strašné. Nedodržování nějakých fyzikálních zákonů, start rakety z podzemního sila, aniž by roztavil oheň z trysek všechno okolo... brrr. Ale pak je tu scénář Roalda Dahla, který se nezapře, ty satirické hlášky a narážky jsou skvělé, a že byl i Dahl starý prasák, tak si tady užil i dvojsmyslů. Tento Bond se netradičně odehrává jen v Japonsku (žádná další změna lokací), a pravda, vypadá spíše jako reklamní leták na to, co Japonsko může nabídnout, včetně pár kulturních ponaučení včetně toho, jak vypadá svatba či pohřeb. Také se zdá, že Japonky zde běhají jen v kalhotkách, i když jdou do hor. Ale jinak příběh má smysl, Donald Pleasance je dobrý záporák, akce je sice poslabší, ale je jí dost (a je pravda, že Bond má tentokrát často jen kus štěstí, než by předvedl nějaké své umění), a dokonce je zde krásná Karin Dor, známá spíše z mayovek. Musím si to pustit ještě jednou, abych pochytal ty multikulturní narážky a vtípky. Třeba ta japonská Tygrova obdoba vychytávek od Q je velmi veselá. Nebo to štengrování mezi USA a Ruskem, z něhož si dělají Britové legraci. Případně převedení tradiční scény u M na ponorku, místo házení klobouku házení námořnické čepice... (04.07.2016)

Akční bondovka jak má být. Opět máma tu čest vidět nejlepší bondovský charakter Seana Conneryho, kterému nesmírně sluší rvačky (v mini-helikoptéře je poněkud směšný). Ale co se týče kaskadérských kousků, různých šílených vynálezů od Q a podlých záporáků, v Žiješ jenom dvakrát to není to pravé ořechové. (19.10.2005)