Na pivo do první linie

Peter Farrelly spolu se svým bratrem Bobbym začínal u pokleslých a vulgárních komedií jako Blbý a blbější či Něco na té Mary je, v roce 2018 ovšem bez svého bratra realizoval komediální drama Zelená kniha, kdy si Farrelly došel pro Oscary za nejlepší původní scénář a nejlepší film. Mnohé (jmenovitě například Spike Lee) sice výhra Zelené knihy dvakrát nepotěšila, Farrellymu ovšem otevřela dveře ke krapet serióznějším a vážnějším projektům. Je to ovšem pořád Farrelly a dalo se tudíž čekat, že si obyčejný námět pro svůj další film nevybere. Jak se poté může zdát příběh Johna "Chickieho" Donohuea sebevíc přitažený za vlasy, nejvíc přitažené na vlasy na tom je fakt, že se tento příběh během Války ve Vietnamu skutečně stal.   Takový film o Válce ve Vietnamu ještě nikdy nevznikl, to je jisté. Tato válka byla velmi nepříjemně vykreslená v Olověné vestě Stanleyho Kubricka či Lovci jelenů Michaela Cimina, Farrelly ovšem v základu pořád točí feel-good podívanou, která toho má se Zelenou knihou společného celkem dost. Nejenom, že sympaticky připomíná starou dobrou filmařinu, ale dokáže sympaticky přeskakovat mezi komedií a dramatem, dva odlišné žánry solidně vybalancovat. V jádru poté Na pivo do první linie funguje i na úrovni solidního charakterního vývoje, kdy má Zac Efron opět příležitost předvést, že jako herec neskutečně zraje a od cucáka z High School Musical ušel zatracený kus cesty. Přerod z naivního a dětinského mladíka do mladíka, kterého krapet zocelí válka, se mu dá naprosto snadno věřit.   Efronův Chickie se vydává na zábavnou výpravu, které ovšem nechybí konfrontace s krutou realitou a především srdíčko na správném místě. Stejně jako Zelená kniha je Na pivo do první linie vlastně strašně vděčná podívaná, která dokáže oslovit mnoho lidí, stejně jako v případě Zelené knihy poté snadno může docházet ke komentářům o tom, jak se palčivé téma víceméně zlehčuje. Jenomže stejně jako v případě Zelené knihy tyto nářky zůstávají zbytečné. Farrellyho novinka totiž už jen kvůli bláznivému námětu sází na (zábavný) humor, potřebné vrstvy jim ovšem skutečně nechybí. Jen člověk zákonitě nesmí čekat další Četu, Apokalypsu, Olověnou vestu nebo Lovce jelenů.   Farrellyho novince především nechybí to správné kouzlo, které čpí nejen z vizuálu a celkové solidní řemeslné stránky. Efron film zvládne táhnout, Russell Crowe, Bill Murray či Ruby Ashbourne Serkis (dcera Andyho Serkise) ovšem též podávají skvělé výkony, kdy se Farrelly opět projevuje jako někdo, kdo z herců dokáže vymáčknout maximum (tuto schopnost lze dohledat už u oněch pokleslých komedií z jeho dílny). Na pivo do první linie si snadno dokáže udržet diváckou pozornost, v jistých momentech ovšem možná přeci jen krapet trpí lehkou nevyvážeností. Příběh je ostatně jako v případě Zelené knihy složen z několika epizod, které dle očekávání mají problém v tom, že leckterá je o poznání zajímavější, než ta navazující.   Jak se základní zápletka točí okolo piva, vyvrcholení filmu jde vnímat jako vystřízlivění, kdy krapet patriotický a naivní muž sundá růžové brýle. V tomto komentáři dle očekávání Na pivo do první linie neobjevuje Ameriku a k stokrát probíranému válečnému konfliktu nepřidává nic navíc, na bází katarze ovšem vyvrcholení Chickieho cesty funguje. Odborníky na pozadí Války ve Vietnamu tento přístup možná pobouří stejně jako odborníky na rasismus přístup představen v Zelené knize, ideální je si ovšem přesně uvědomit, že Farrelly prvoplánově opět natočil divácky vděčné komediální drama, které dokáže odvyprávět absurdní příběh strhujícím a poutavým způsobem.   Na pivo do první linie má tak v součtu stejně jako Zelená kniha potenciál rozdělit filmový svět, Farrelly ovšem primárně potěší tím, že si po Zelené knize neukousl dvakrát velké sousto a dokázal natočit ideální divácky vděčnou a přesto v mnoha ohledech solidní audiovizuální podívanou.... (30.09.2022) (méně) (více)