King Kong

Je to King Kong se vším všudy, takže tajemný ostrov, drsní domorodci, dinosauři a přerostlý gorilák, potom blondýna a Empire State a dvouplošníky. Mě na film vytáhla přítelkyně, ta se nejdřív bála, pak nudila, já už na konci napovídal "zabte ho konečně ať můžu jít domů". Celkově bych zhodnotil slovy méně je více, ubrat na efektech a dojemnosti, přidat na tajemnu. (19.12.2005)

ŽÁDNÁ DOBRÁ VĚC NETRVÁ DLOUHO, PANE DENHAME. King Kong žije! Už jsem zjistil, co mi na Kongovi 76´ tak vadilo. Vy zkrátka MUSÍTE uvěřit v romanci mezi ženou a opicí. A to je (netvrdím, že ze sta procent!) otázka triků. BTW triky: některé jsou opravdu méně povedené (ale tak dva, tři) a kvůli tomu já menší hodnocení VĚTŠINOU nedávám. V podání Petera Jacksona není Kong tupé, velké zvíře, které NAJEDNOU pocítilo náklonnost ke člověku, ale tvor, který má svůj vnitřní život, i přes pobyt na neznámém ostrově, a jehož povahu přítomnost PRAVÉHO člověka vyvolá. Bude se vám více líbit vztah krásky a zvířete než vztah krásky a spisovatele, proto jsou tak důležité scény "salta" či "západ slunce," nebo "na ledu." Navíc, když King Kong poprvé vezme Ann do náruče a peláší s ní džunglí, budete vám připadat doslova na vlastní kůži, jako by chňapnul vás. A aby to nevypadalo, že se mi líbila jen "zvířecí část", napíšu, že jsem viděl nejlepší herecký výkon Jacka Blacka a skvělou muziku, složenou za ne zrovna "standardní čas", od hudebního mága, Jamese Newtona Howarda. A režijní mistrovství Petera Jacksona je nejvíce vidět na scéně z Empire State Buildingu, kterážto v mých očích vyvolala vlhkost slz. Tak. PS a nic takového jako dlouhodobá výpůjčka neexistuje! ;-) (06.01.2006)

Ani ve snu jsem nečekala, že se takhle královsky pobavím a přesto, že na připomínkách tu i jinde vyslovených něco je, nenechám si vzít ten příjemný pocit, že jsem viděla něco, co bylo tvořeno s roztomile egoistickým nadšením, přitom s láskou a pokorou k divákovi, ne "padni na zadek, i kdybys nechtěl", ale "je to můj ráj a já se s tebou o něj, chceš-li, podělím". A já jsem chtěla a byla podělena. Díky, Péťo! (12.03.2006)

Peter Jackson si po Pánu prstenů "odpočinul" tímhle známým blockbusterem. Trikaři se opět vyřádili ve stylu "představte si co chcete a my vám to vyrobíme", scénář byl obohacen o prvky jako vystřižené z Doylova Ztraceného světa. Jack Black v roli režiséra mi moc do snímku neseděl, přeci jen je to spíše komediální typ, Naomi Watts vypadá pořád stejně koukatelně (jak jen to dělá?), ale největší postavou filmu nejen co do velikosti je Kong. Ten je nejen dokonale zpracován vzhledově, ale i co se týče chování, mimiky a vůbec. Celkově jde o určitě kvalitní dobrodružný film s docela příjemnou retro atmosférou. (05.11.2008)

V King Kongovi z roku 1933 je jedno místo... Ann stojí před kamerou a Carl Denham ji předříkává, co má dělat. Scéna vrcholí slavným "scream Ann, scream for your life" a větou "what´s the thing she´s really going to see". Síle a atmosféře této scény se Jacksonův remake přiblížit nedokázal, ale to mu nelze mít za zlé. Jeho Kong je spíše než děsivým monstrem, která ježilo diváků vlasy hrůzou na hlavě, polidštěným a hravým veleopem, které útočí na úlně jiné oblasti. Je to monstrum stvořené tak, jak ho chtělo vidět každé dítě, monstrum ochranitel. A společně s ním jsou pozměněny i archetypální podoby hlavních aktérů – Ann není křehká a bezbranná kráska, která polovinu filmu hystericky prokřičí, Carl není entuziastický dobrodruh s kamerou... Naomi Watts je emancipovanější, odvážnější, aktivnější... a skvělá. Jack Black je sebestředný, sobecký, křivý... a skvělý. Je to právě on, kdo zahubí mocného Konga, jeho touha po zisku, touha prodat tajemství za cenu jedné vstupenky. Velká a dle mého vydařená aktualizace King Konga. To, že se netvor proměňuje z děsivého na sympatického, mu paradoxně na síle neubírá. Na síle filmu ubírá velký nedostatek sebekritiky a ochoty vynechat zbytečné mnohomluvy a nadbytečné scény, které zabíjejí tempo i emoce. Vizuální obžerství a opakování některých scén se nevyplatí v závěru, který vyzní poněkud do ztracena. Škoda, přitom stačilo, aby se Jackson a spol. trochu oprostili od lásky k příběhu a dali mu pevnější tvar. Stejně tak se mohl režisér vyvarovat zbytečných a přesládlých klišé, které nemají s poetikou původního filmu z roku 1933 co do činění. Být jich méně a být umírněnější, bylo vše v naprostém pořádku. I tak je ale King Kong královskou podívanou a filmem, který má kouzlo "ztracených světů", patos hrdinů, krásek a monster. Chybí mu ale soudržnost a vnitřní energie Pána prstenů, chybí mu skutečně silné emoce... Nechybělo mnoho a vše bylo v pořádku, nicméně ve stávající podobě King Kong pouze naplnil má nijak přehnaná očekávání a to je od Jacksona poměrně málo. (17.12.2005)