King Kong

Nejsem vyznavačem Petera Jacksona (Pána prstenů jsem viděl jen jednou a stačilo mi to do konce života), ale nejsem ani jeho zatratitelem (třeba Přízraky nebo Vesmírní kanibalové jsou skvělý filmy), přestože kvůli tomuhle filmu bych nad ním tu hůl možná i zlomil. Z dramatu udělal jen další lacinej blábol plnej triků a uslzených očí a logických kiksů. Nejde a nikdy mi nešlo o triky. To není věc, podle které hodnotím film, jestli se mi líbí nebo ne. Ale tady se mi nelíbily skoro vůbec (mluvím o tricích co se týká Kongova světa, ne našeho, ten byl skvělej). Je zajímavý, že ve srovnání s verzí z roku 1933 tato vypadá jako stará a tamta mi přišla, jako kdyby ji mohli klidně natočit i dnes. Ten svět, co je v tomto zpracování zobrazenej totiž takhle nevypadal. A to poznáme z již zmíněného původního zpracování a také z ostatních filmů z té doby. Ulice za krize nebyly přecpány automobily, nemotal se tam obrovský dav lidí. Lidé tehdy neměli peníze ani na zápalky, takže prodávali obrovské nádherné limuzíny za pouhých sto dolarů hotově (viděl jsem autentické foto). Neměli by ani na tu cestu domů, ani na nějakej pitomej lístek do divadla. To jen tak na okraj k logickým kopancům. Například zvláštní proudy kolem ostrova, které si tečou, jak se jim zachce a neberou si nějaké servítky s nějakou lodí ne nepodobné římskému bájnému víru Charybdě či Poeově víru Maelstromu a zmítají s ní jako s korkovým špuntem. Co je ale mnohem důležitější je osazenstvo ostrova (a teď vynechme ty komické domorodé postavičky téměř snad přišlé z Vikingů s Antoniem Banderasem). Spíš mě zajímá to stádo brontosaurů, které se při počuchu několika deinonychů (možná, nebo to byli nějací jiní malí masožravci), kteří jim prostě nemohli nijak uškodit, splašilo. A následná honička s "herci" a její zakončení a vůbec zpracování této scény. Nebo ti unavení a zmatení tyranosauři, kteří neuloví člověka, přestože jim nedělá problémy nabrat 50 km rychlost (a pokud někdo neví, nejrychlejší člověk běžel asi 36,1km/h a to byl trénovanej sportovec a vydržel to jen 100 m), a kteří mají čuch jak žralok (tihle samozřejmě ve vzduchu) a zuby ostrý jak žiletky a stisk pevnej jak několikatunovej lis. A přesto při finálním souboji Kongovi ani nezčepejřili svýma zubama lysinku na prdeli. Vlastně pardon, on není gorila, on lysinku na prdeli nemá A když přejdeme k titulní postavě, člověku se chce až plakat, co té opici udělali. Tedy ne Naomi Wattsové, ale Kongovi a ne Carl Denham a pár dvojplošníků, ale pan režisér a pan scénárista. Nepopírám, Kongovi se to blonďatý vyžle zalíbit muselo, jinak by kvůli němu tolikrát nebojoval už v 1933, ale co je moc, to je moc. Kong zde snad málem slzel a kdyby mohl mluvit, vykřičel by do světa to své och a ach a že miluje a že se mu chce lítat. A k tomu ještě ta pseudo herečka, která měla zůstat v prasátku Babe a nepokoušet se předstírat, že hraje. Ty její představení pouze pro Konga, to mě málem zvedlo ze židle, jako Vtip zabiják z Létajícího cirkusu Monty Pythona. Co se týká délky filmu, prostříhání by to nezachránilo. 3 hodiny jsou strašný, dvě hodiny by byly lepší, ale nula by byla doslova pohádková. A teď už by mě jen zajímalo, kdy si začnou plnit sny i naši režiséři a natočí remake třeba Kristiána (ale v té chvíli jim začnu říkat reshitéři). (29.12.2005) (méně) (více)