Samuraj

Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. (20.02.2011)

Nestárnoucí Kitano se znovu vytáhnul jak po režijní tak i po herecké stránce a nám se dostala do rukou, nápaditá Akční - komedie, které nechybí kvalitní příběh a ani dobře provedené samurajské souboje. Po zkouknutí Zatôichiho jsem si musel hned koupit katanu, a oboje stojí za to jak film tak katana :), hold takovej dopad to na mě mělo. Ale zpátky k Zatôichimu, po uspěšném a velkolepém filmu Ve Spárech Yakuzy a mimořádném snímku Loutky se Kitano trošku odvrátil od vážného pojetí a užívá si více akce i když toto srovnání myslím Japonskou umírněnou Akcí a Ve Spárech Yakuzy ji taky nebylo po málu, srovnání s Killem Billem by bylo příhodné. Od Zatôichi si každý příznivec jak Kitanovi tak i samurajské tvorby odnese jistě hodně zajímavých zážitků, kterých Zatôichi nenabízí po málu a rozhodně se jedná o kvalitní snímek. 85% (15.03.2009)

Srovnání s Kill Billem není na místě, Takeshi Kitano je skromný umělec, možná poet, který nechce oslňovat efekty, velkolepými souboji, ani na první pohled "působivým", Hollywoodským dějem. Jeho Samurai je skromný příběh s drobnou dějovou linkou, který možná neřekne explicitně mnoho, ale za to na pozadí přirozeně vykreslí situaci samurajského Japonska. Jsou to právě malé detaily - zrytmizovaní dělníci, krátká humorná vsuvka, odkazy na Kurosawovův samurajský svět a další, které tvoří tento film. Aby se však jednotlivé střípky nerozplynuly bez většího efektu, spojuje je, už o poznání hmatatelnější, finále. Celkově však stále nelze hovořit o komplexním zážitku, chybí mi hutnější děj a přebývají méně poutavé momenty. 7/10 (25.11.2010)

Zmes westernu a džidai geki, špagetti westernu, gangsterky a postmoderného násilia. Tu ani nejde o to, koľko mŕtvych sa v Samurajovi ocitne, ale v koľkých záberoch po sebe sa mŕtvoly, respektíve ich efektné "vyrábanie" objaví. Tak jednoduché, až je to vďaka Kitanovmu prístupu komplikované. Množstvo nerozoznateľných ksichtov, ktoré majú prsty v ďalekej minulosti a súčasnom bezpráví. Ak by som sa z toho dokázal viac vysomáriť, bol by som asi touto hyperštylistickou hračkou o niečo viac unesený. Pozrieť si to znova a zapisovať si, kto je kto, sa mi bohužiaľ nechce a ani to nestojí až tak za tú námahu. Bavilo ma to na druhej strane viac, ako napríklad podobne ladený, avšak omnoho rozťahanejší a do seba zahľadený "západný" Kill Bill. (23.02.2014)

Problém je, že tenhle film mate tělem. Navenek se tváří jako pocta starým samurajským filmům či filmové sérii o Zatoichim (Ichim), má všechny atributy těchto filmů - odpadlého samuraje, boj dobra se zlem (podobně jako u některých filmů Aki Kurosawy), je tu slepý bojovník a dokonce ani ten černý humor (a někdy prostě obyčejný humor) nechybí. Vzhledem k tomu, že film často pracuje se zvukovou složkou trochu jinak, zdá se mi zřejmé, že Takeši Kitano uchopil téma nutnosti naslouchat a neposuzovat podle toho, co vidíme očima, zcela komplexně. On ten film je vlastně především poctou jistým japonským středověkým tradicím, avšak i s poukazem na jisté zlo, které ve společnosti skrytě bujelo a vlastně bují dodnes. Celá japonská společnost je založena na tom, že navenek (a jsme opět u toho) se všichni nějak tváří, ale uvnitř jinak myslí, často zvrhle. Najít čistotu je těžké, ale pokud se to podaří, tak si každý rád zatancuje, jako zde vesničané na konci na slavnosti. Pravda, vypadá to jak konec bollywoodského filmu, což mne naprosto fascinovalo, ale sedí mi to sem. Jinak akčních scén je docela hodně, ale bez nějaké větší choreografie a větších soubojů, většinou je to jen šmik sem šmik tam a digitální krev, jenže ono to zase souvisí s tím, že se tohle nějak tváří, ale pod povrchem je o něčem zcela jiném. (23.12.2023)