Režie:
Gareth EdwardsHudba:
Hans ZimmerHrají:
John David Washington, Madeleine Yuna Voyles, Gemma Chan, Allison Janney, Ken Watanabe, Ralph Ineson, Marc Menchaca, Sturgill Simpson, Amar Chadha-Patel (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Uprostřed války v budoucnosti mezi lidskou rasou a silami umělé inteligence je Joshua (Washington), zocelený bývalý agent speciálních jednotek, který truchlí nad zmizením své ženy (Chan), naverbován, aby vypátral a zabil Stvořitele, nepolapitelného architekta pokročilé umělé inteligence, který vyvinul záhadnou zbraň s mocí ukončit válku... a lidstvo samotné. Joshua a jeho tým elitních agentů se vydávají přes nepřátelské linie do temného centra území okupovaného AI... jen aby zjistili, že zbraň, která má zničit svět, je AI v podobě malého dítěte. (Falcon)
(více)Videa (6)
Recenze (450)
Inu, do jisté míry se dá říct, že zde forma vítězí nad obsahem, ovšem ona technická stránka je tedy opravdu vychytaná, takže je na co se dívat, ale zároveň se rozhodně nedá říct, že by to z dějového hlediska byla nuda nebo že by snad nebylo, o čem přemýšlet, i když ten pohled na konflikt mezi částí lidské společnosti a umělou inteligencí je tady velmi zjednodušený a trochu překvapivě je použita americko-centrická optika, jen s obrácenými rolemi. 70 % ()
Po letech nám Gareth Edwards opět přinesl sci-fi projekt. Trochu mi to připomnělo Chappieho. Dost se tam staví i na filozofii. Děj se odehrává zhruba za 50 let, kdy už lidé umí vyrábět plně autonomní roboty s vlastním myšlením. Po jaderném útoku na L.A., ale lidé otočí a začnou s nimi válčit. Díky hlavnímu hrdinovi Joshuovi v podání Johna Davida Washingtona se dostáváme přímo do centra dění a do samotného konfliktu. Ten nějak balancuje mezi oběma světy a neví, na kterou stranu se přidat. Také se tu hledá tajemná Nirmáta, který má údajně sestrojit zbraň, která pomůže robotům vyhrát. Samotný vizuál je dost povedený a akce také. Člověka to místy nutí se zamyslet, kdo je vlastně hodný a kdo ne. Místy ale trochu vázne a je tam pomalejší tempo. Přesto, že to žádný revoluční film není, je to pořád slušný zážitek se zajímavou myšlenkou. Taky je tu místy dost vhodně zvolený hudba. "Spánek, ne off." ()
Vizuálně pohledná záležitost, po čase zase nějaké velkofilmově velkolepé scífko. Bohužel ale s tak urážlivě debilním dějem, že dokoukat ho bylo pro mě utrpením. Patetický a melodramatický výpotek o spravedlivém boji pronásledovaných robotů, robolidí i dobrých lidí (zde východních Asiatů a jednoho černocha), proti zlým a agresivním lidem ze Západu, kteří chtějí stále někoho ničit, zabíjet, ovládat, zotročovat (zde Američanům). A všichni zlí lidé jsou bez jediné výjimky bílí (stejně jako třeba v Avatarovi), na důslednou multirasovost se najednou překvapivě kašle. Nemusím snad zdůrazňovat, že tvůrci filmu, ti "užiteční idioti", jsou samozřejmě taky bílí. Ani jsem vůbec nepochopil, proč vlastně v té "Nové Asii" lidé tak "dojemně" tíhli k robotům, proč za ně tak obětavě bojovali, proč tam žili lidé i roboti naprosto iracionálním způsobem namixovaní ve městech i vesnicích", proč byli roboti třeba i buddhistickými mnichy. Že se v tom příliš pitvám, že se jedná jen o hloupý film pro děti? Tím hůř, jestli podobné tendenční mozkovýplachy formují budoucí generaci. ()
Po technické stránce je to zázrak, který svou práci s rozpočtem je závanem blockbusterů ze začátku tisíciletí (Piráti, LOTR, Transformers). Avšak bohužel po příběhové stránce to absolutně nestojí za to. Na příběh tvářící se vážně, chytře a filozoficky tu máme příliš hloupý konflikt. Ten je v tomto případě snad černobílejší než u Avatar. Nuance jsou tu tak neznámé slovo. Samotný vztah hlavního hrdiny a dítěte film také neprodává dobře, protože místo přirozeného sbližování postav tu máme pseudo inteligentní žvásty. Takže ikdyž pozlátko je velké a silné, tak obsah je na tolik slabý, že vás film znudí a za pár dnů si na něj už vůbec nevzpomenete. ()
Galerie (51)
Photo © 20th Century Studios
Zajímavosti (15)
- Gareth Edwards se inspiroval filmy Apokalypsa (1979), Baraka (1992), Blade Runner (1982), Akira (1988), Rain Man (1988), The Hit (1984), ET - Mimozemšťan (1982) a Paper Moon (1973). (HanzoBureshi)
- Montážny strih filmu mal 5 hodín, pričom počas celého procesu strihu nebola do filmu pridaná žiadna hudba, aby sa efektívne ustálilo tempo a štruktúra príbehu. Edwards nazval túto skúsenosť "...super zaujímavou. Časť zo mňa si myslí, že by som to urobil znova, pretože hoci to vytvára veľký tlak na zvukový dizajn, na druhej strane sa neskrývate za hudbu, aby ste zachránili prerozprávanie príbehu." (Arsenal83)
- Hlavní natáčení začalo v Thajsku 17. ledna 2022 a bylo ukončeno 30. května 2022. (HanzoBureshi)
Snad v životě jsem neviděl tolik nesmyslných hejtů na očekávaný film, které jsou fakt absolutně mimo a dají se snadno vyvracet. 1. Ten film prý vypadá, jako kdyby ho napsala umělá inteligence: Odvozeno zřejmě od toho, že AI tu není za padoucha, nýbrž oběť všech lidských chyb (tedy i jejího samotného vývoje, pak chyby v programování mající za následek jeden zásadní zvrat). Nebudu se bavit o tom, že ten film je hodně politický a vyjadřuje se k americké zahraniční politice zejména druhé půlky dvacátého století; nebo o tom, že prostě následuje známé schéma vyvoleného spasitele s úkolem vytrhnout nevinné bytosti z područí agresivních a invazivních režimů (o tom kdyžtak později). Umělá inteligence by hlavně nikdy nezvládla (fakt tomu nevěřím) vycucat hollywoodský žánrový velkofilm, který v průběhu tak soustředěně a vyváženě osciluje mezi inspiracemi a zmnoženými perspektivami, jimž přisuzuje i odlišné formální dominanty. V pochopení pomáhá i rozdělení do kapitol, kdy každá nejen symbolizuje odlišný stupeň evoluce a současně kolo života (Stvořitel jako bůh, Dítě jako první zárodek, Přítel jako rozšíření vazeb a civilizace a Matka jako hlavní dárkyně života). Každá část, srozumitelně oddělená dílčím zvratem či vyvrcholením, má trochu jiný žánrový základ a vyvolává jiné emoce. Špionážní děj o protagonistovi, jenž ztratil své přesvědčení a vůli, se v momentě nástupu Alfie obrátí na dětskou perspektivu a celá kapitola dostává až čtverácký nádech, kdy se osudy některých záporných postav vyřeší nečekaně a nerušivě vtipně. V Přítelovi následuje vzrušující změna lokací a bourneovská naháněná a závěr nejvíc připomene Rogue One v kulminaci dění na zemi a ve vzduchu, dojemném završení vztahů a posledním pokusu rebelů o zastavení nepřítele. 2. Je to jen výtažek odjinud: Tohle mohu částečně smáznout předchozím odstavcem. Stvořitele beru jako řemeslně špičkové vyvrcholení určité etapy sci-fi, která si bere z klasik žánru podobně jako devadesátkové žánrovky, jež se hrdě hlásily i k částečné brakovosti a vše přefiltrovaly do monumentální konceptuální aktualizace. Tenhle film, ač se bezpochyby inspiruje Terminátorem 2, Posledním samurajem, Matrixem nebo Avatarem, má také vlastní koncept a celou dobu šlape v tom přesahujícím hlavním příběhu o konsolidaci rodiny a vzestupu spasitele, který řídí optimistický futurismus (což je zásadní změna v žánru dystopie) a tradiční morální poslání hollywoodských filmů. A navíc mi osobně přišlo, že Edwards hned zkraje předesílá jakousi uvědomělost toho, že se veze na historii média, která se ve filmové sci-fi do společensky významných rozměrů pozvedla v 50. letech. Proto film začíná zpravodajskou relací, která jako by z padesátek vypadla a vztahuje film i k našemu kulturnímu dědictví, posléze i skrze easter eggs, symptomatické významy a transtextuální čtení. 3. Je to rasistické: Nechápu proč. Protože obyvatelé jihovýchodní Asie jsou všichni rolníci? Už jsem zase u toho – Stvořitel je na rozdíl od Avatara v skrytu politický a reflektuje opresi Vietnamu, Koreje a dalších zemí Spojenými státy, které se vydaly nastolovat světový řád do zcela jiných kultur. Jedno čtení by tak mělo zacházet s tím, že se tu kritizuje lidská živočišnost a agrese, vybuchující ruku v ruce s dominancí danou technologickým náskokem a obav z toho, že jiný stát (nebo jiné bytosti) nás předběhnou – tak jako nepřetržitě mezi východem a západem od zažehnutí studené války. Jednoduchým poučením má být návrat nikoli k zaostalému, nýbrž tradičnímu způsobu života napojenému na krásnou přírodu. I proto tu tvůrci zachycují takové ikonografie a proto je tu scéna, kdy opička jakožto srdnatější součást ekosystému detonuje nastrčenou nálož. Stvořitel je samozřejmě odvozený také od východního učení a moudrosti, které jsou ale univerzálně srozumitelné a imitují návrat k duchovnu a k plnému koloběhu života pro všechny živé tvory. 4. Protagonista je nezajímavý. Je přesně takový, jaký má zhrzený a procitnuvší hrdina být. Chová se na základě jasných motivací a jeho vývoj je sice archetypální, ale zato dobře uchopený i v nejmenších detailech. V jedné scéně se opraví, když mluví o Alfie, a „she“ záhy změní na „it“. Pak naváže další větou a místo „it“ už zase automaticky říká „her“, neboť obě postavy jsou zkrátka silně spjaté, což příběh i dál jasně a srozumitelně formuluje. Audiovizuálně je to fantastické a dostáváme hafo působivých scén, jež jsou velikášské často jen díky správnému úhlu kamery. Mají tu spielbergovskou kvalitu, kdy efekty nezahlcují, nýbrž mění autentické lokace tak, aby působily futuristicky. Ne už naturalisticky, ale tím pro mě krásným filmovým imaginárnem, kde se z bázeň vyvolávajících objektů stává aktivní součást děje (Joshuův rollercoaster na odpalovaných hlavicích). Zhltnul jsem to jak malinu a těch pár scén, kdy logika evidentně hapruje, na tom určitě nic nemění (a rozhodně za takovou scénu nepovažuj nástup sebevražedného AI robota ve službách lidí – ten stroj byl proti odporu známých forem AI očividně imunní a nikdo nemohl čekat, že jej zabrzdí neznámá superAI). V tomhle směru jsou to podobné cringe momenty jako v druhém Top Gunu, který byl taky skvělý, ale přístupnější a srozumitelnější. Fakt nechápu většinu publika, co se tak často zve žánrovými fandy a modlí se za každou skvělou žánrovku. A když pak přijde, tak remcají a zoufají si, že Den zúčtování byl lepší. Kdyby Stvořitel netrpěl srovnáváním lidmi, kteří asi nepoznají rozdíl otrockým přepisováním a nápaditými aktualizacemi, měl by nakročeno mezi klasiky. Pro mě jí každopádně bude a už se těším, až to uvidím znovu a znovu. () (méně) (více)