R.M.N.

Velká škoda roztahané první půlky, až po víc než hodině se to rozjede. Ale stálo to za to, hlavně kvůli skvostné scéně schůze vidláků v kulturáku, natočené na jeden záběr, ve které brojí proti třem pekařům ze Srí Lanky. Prakticky totožná setkání se dějí i u nás - tady máte autentický úryvek ze schůze českých vidláků proti křesťanským uprchlíkům z Iráku. (16.04.2023)

Presne takáto banda retardov úplne ponižuje normálne konzervatívne sily, pretože preberajú klasické naratívy, ale radikalizujú ich do extrémnej, totálne xenofóbnej roviny. Film nemôže byť označený za propagandistický alebo prehnaný, pretože ten základ, tá petícia a spojenie sa stoviek až tisícov obyvateľom proti chudákom dvom, neskôr trom prisťahovalcom, z ktorých jeden bol kresťan a druhý budhista a tretí sa asi už ani nevyjadril, je skutočná udalosť z roku 2020. "Najvtipnejšie" je, že najväčší vyháňači sú Maďari, ktorí sami žijú v cudzom štáte ako menšina. Škoda len, že film je dosť dlhý a okrem scény zo zasadania obecného úradu nemá veľkú silu, aj keď vidlácka atmosféra a zaostalosť tu bola cítiť ako cesnak z huby. (12.06.2024)

Zkušený režisér a scenárista Cristian Mungiu servíruje další z morálních dramat v rytmu rumunské nové vlny. Mungiu částečně ustoupil od typických dlouhých záběrů a také se snaží pokrýt více sociálně třaskavých témat. Přestože to není vždy ku prospěchu věci, zajímavou výpověď o evropské společnosti jsme přesto dostali. (16.10.2022)

Transylvánský Lovec medvědů v hlavní roli s rumunským De Nirem, ve kterém vietnamské trauma, které rozloží celou ustálenou komunitu městečka, nahrazují tři bezkonfliktní srílandští námezdníci. Počáteční vykreslení zdánlivě idylické vesnice, složené se zástupců hned několika etnických menšin, je dost vzdálené obvyklému snímání Rumunska jako bezútěšného dismalandu, kde je již vše ztraceno. Jen občas znervózní ty zmínky o tom, že "Cikánů se nám již podařilo zbavit". V průběhu filmu, zatímco ústřední hrdina učí traumatizovaného syna jak udělat lesní past a nad ohništěm vyčistit znečištěnou vodu, ve vsi se nad hodovními stoly vytváří podloží pro takový ten malý roztomilý lidový pogrom, tradici spojující evropské národy víc než Eurovize. Těch postav, toho děje, těch motivů - strašně mě bavilo se na to dívat a odhalovat účel každé scény (největší satisfakci mi pak nabízel závěr, který mi už úplně sebral otěže kontroly), ale Mungiu není Haneke a není schopný tý rafinovanosti náznaků a neřečeného, takže se všechny obsažené problémy strašně nahlas a vulgárně artikulují, aby bylo všechno dostatečně zřetelně řečeno a nedošlo k omylu, o čem se tu vypráví. Bez téhle berličky by to bylo absolutní. (20.02.2023)

Sociální sonda do maloměsta kdesi v Sedmihradsku. Civilní, mrazivá, frustrující. Nesestříhaná scéna z kulturáku, kde se místní xenofobové a dezoláti předhánějí v tom, kdo je větší píčus, tomu s přehledem vládne. Podobnost s aktuální roadshow Víta Rakušana po sociálně odloučených krajských lokalitách je čistě náhodná. (26.02.2024)