Režie:
Hlynur PálmasonScénář:
Hlynur PálmasonKamera:
Maria von HausswolffHudba:
Alex Zhang HungtaiHrají:
Elliott Crosset Hove, Ingvar Sigurðsson, Victoria Carmen Sonne, Jacob Lohmann, Hilmar Guðjónsson, Waage Sandø, Ída Mekkín Hlynsdóttir, Ingvar ÞórðarsonObsahy(1)
Koncem 19. století přichází na Island dánský kněz, aby v odlehlé části ostrovního státu postavil kostel a fotografoval lidi. Čím více času stráví v zemi s drsným počasím a v uzavřené komunitě, tím více se jeho původní poslání stává morálně a nábožensky náročným. (Vertigo International)
Videa (3)
Recenze (33)
Kdo by na to nešel, když to doporučuje Tomáš Halík, který se dokonce sám stavil a zaštítil film svou intelektuální autoritou... trochu žertuji, trochu to tak je. Poezie ve filmu, ale žádná islandská epická sága, ale ledová lyrická balada alespoň námětem a zprvu připomínající Scorseseho Mlčení, časově mladší a po seversku. Nádherné scenérie a obrazy, mnohdy statické, či velice zajímavě a klidně proplouvající prostorem, vše ukotvené v tradičním analogovém filmu a políčku o rozměru 1.33:1 ukolébává v příjemném tempu, přestože zobrazované věci se stávají náhle často kruté. Přestože neustále prší, půda je tvrdá, jarní plískanice střídá zima vyšších nadmořských výšek. Sám jsem ve chladném kinosále měl pocit, že tam opravdu jsem a kapky mi padají do očí, že mi nohy musí čvachtat blátem a že kino opouštím nejen větrem obšlehán. Ruchařina a atmosféra výborná. Navíc ten, kdo má přinést Boha do téměř bohapustých končin opakovaně selhává; selhává jako pastýř, selhává jako člověk. Stává se z něj nejponíženější tvor, který místo pokory a hledání vnitřní síly sklouzává k zvířecí obraně, pudům, nenalézá řešení své ubohosti v cizí komunitě, a přese všechno horko těžko vyvolává divákovo zželení. Božská tak zůstává pouze příroda a dvě sestry, ve své roztomilé nevinnosti. ()
Film podle nalezených dobových fotografií má samozřejmě klasický fotografický formát 4:3 (dokonce s mírně zaoblenými rohy). Bohužel je jeho obrazová složka výrazně zajímavější než cokoli z děje. Takže film celkem zklamal má očekávání. Přes účast dvou výborných herců v hlavních rolích ke mně nedoputovaly skoro žádné emoce. A v takovém případě je prostě 138 minut dlouhá doba. ()
Výstižně vykreslené putování islandskou divočinou bez goretexu. Meditativně, poomaaluu, ale atmosfericky vtahujícně a s nosnou dějovou premisou. Lehce připomínajíc Scorseseho Mlčení. Již samotný nápad vystavět příběh na reálných historických fotografiích, pořízených zmizelým knězem, je zajímavý. A Pálmason mu s pečlivou kompozicí ve “fotografickém” formátu 4:3 dodává pozoruhodnou náplň. Sice jenom filozoficky napovídající, ale přesto zajímavou a hodnotnou. ___ Edit: Tvůrce v diskuzích prozradil, že to nebyly reálné fotografie, ehm. Zrovna u tohoto filmu bych podobný tvůrčí přístup nečekal... [KVIFF] ()
„Lucasi, je nezbytné, aby ses přizpůsobil tamním poměrům a místním lidem. Jinak je tvůj úkol odsouzený k zániku.“ Pomalé tempo a velkorysá stopáž nebude pro každého, ale docela dobře souzní nejen s rychlostí života na ostrově, ale i samotné mise hlavního hrdiny, která je také během na dlouhou trať. Pouť fyzicky i mentálně zcela vyčerpaného dánského pastora Lucase, který se dobrovolně rozhodne pro delší trasu po Islandu, se navíc zdá být čím dál šílenější. Islandská příroda je totiž krásná, ale umí být i nekompromisní. Jenže možná ještě těžší to bude mít Lucas s místními obyvateli…a s tím souvisí 2 nečekané zvraty, které postupně přijdou. Mohou se jevit jako zdánlivě bez příčiny, ale ta se skrývá hlouběji. Škoda, že samotné ukončení filmu mi přišlo docela chabé, a co do pointy až triviální. K tomu přičtu nepříliš sympatické postavy, „artovější“ ladění s několika podivnými momenty, a stejně jako v případě Pálmasonova předchozího snímku Bílý bílý den končím znovu na lepším průměru. „Je to tu ale strašně krásné.“ - „Je to tu strašné…a krásné.“ ()
V jednom románu od H. K. Laxnesse říká muž prodejci biblí: „Jediná bible, na kterou na Islandu věříme, je veliká jak bedna od rozinek a stojí jednu krávu. Tahle knížka vytištěná na záchodovém papíru nemůže být bible.“ Z toho je patrné, že hlasatelé křesťanské víry to na Islandu nikdy neměli snadné. Podobně i v tomto filmu to „dánský ďábel“, který přijel evangelizovat Islanďany, nemá jednoduché, zvláště když neumí islandsky a např. ani neví, že zdvořilostní otázka, jak se někdo má, zní v islandštině „Jak jsi na tom s rybami?“ Pastor zkrátka není na ostrově dvakrát vítán. Zdá se, že vleklé spory ohledně rybářských háčků, které vedli Islanďané s dánským králem (korespondence probíhala v latině) v oné době ještě neupadly v zapomnění. – Film se vyznačuje volným tempem, působivou atmosférou, krásnými záběry přírody a docela zajímavým dějem. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Když postavy mluví dánsky, jsou titulky psány normálním písmem; když mluví islandsky, jsou titulky psány kurzívou. (Johnny.ARN)
- V úvodu filmu je uvedeno: „Na Islandu byla nalezena krabice se sedmi fotografiemi, které pořídil dánský kněz. Tyto snímky jsou prvními fotografiemi jihovýchodního pobřeží. Tento film je těmito fotografiemi inspirován.“ Tyto snímky však nikdy neexistovaly. Hlynur Pálmason si příběh vymyslel, aby se jím inspiroval při natáčení filmu. V rámci natáčení bylo pořízeno několik fotografií na mokré desce, z nichž jedna byla použita na plakát k filmu. (Johnny.ARN)
- V jedné scéně hraje postava na akordeon Scandalli. Jedná se o anachronismus: příběh se odehrává na konci 19. století, zatímco bratři Scandalliové začali vyrábět akordeony na začátku 20. století a společnost Scandalli byla založena v roce 1916. (Johnny.ARN)
Reklama