Mordová rokle

"Konečně, každý člověk v rozhodném okamžiku musí uvést své ideály na správnu míru, ne?" Obyvatelia dediny počas druhej svetovej dúfajú v koniec vojny, schovávajú raneného komunistu, počúvajú v rádiu správy z druhej strany barikády a volia medzi kolaboráciou s novým nacistickým majiteľom statku alebo vyvlastnením a odsťahovaním. Ako to už v ťažkých časoch býva, prejavujú sa charaktery, rozvracajú rodiny a konajú rozhodné činy. "Jakto, že tě oberst udělal správcem?" "Protože jsem schopný!" "Všeho?" Akcie tu veľa nie je, na to že sa jedná o film z vojnového obdobia, ale celková stiesnená atmosféra sa hodne vydarila, vyvažujú ju optimistické reči o nových povojnových poriadkoch. Za štyri nedobrovoľné úpravy frizúry. "Slyšelas, že říkali něco o konci? Až Moskva řekne konec, tak bude. Pro nacisty!"  (08.05.2024)

Za mě je zde film podhodnocenej. Myslím si, že by měl mít daleko víc procent. Taky mě udivuje, že má tak málo hodnocení(jen 208). Za mě velice dobré drama které by si větší pozornost zcela jistě zasloužilo. O ději bych se tu více nerozepisoval. Ostatně už zdejší obsah prozrazuje zbytečně moc. Lépe ho nečíst. Za mě 4hvězdy. (20.10.2023)

Oč méně je "Mordová rokle" zábavná, o to více je dobově tezovitá a svoje propagandistické poslání nezapře. Pro mne osobně má tento film zvláštní příchuť. V komparsu, coby voják základní vojenské služby, si zde v jedné z německých uniforem zahrál i můj dědeček. Pochází z vesnice Skořice, jeho manželka, matka mého (tehdy ročního) otce pocházela z nedaleké, dnes již neexistující vísky Kolvín, ležící v dnešním vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Stejně jako ze vsi z "Mordové rokle" si za války němečtí okupanti rozhodli zřídit na katastru Kolvína (a rovněž sousedních vesnic Padrtě a Záběhlé) vojenskou střelnici. Obyvatelstvo se muselo vystěhovat - jejich hospodářství od nich byla vykoupena za poměrně korektních podmínek za tržní cenu. Po válce se občané do svých domovů vrátili, můj otec prožil v Kolvíně první léta svého života. V roce 1952 se však tehdejší vláda rozhodla, že dané území je pro vojenský výcvik ideální, obyvatelstvo všech tří vesnic znovu, tentokrát již definitivně vysídlila a za jejich domovy jim pod hrozbou vyvlastnění zaplatila směšné sumy na vázané vklady o které přišli následujícího roku díky měně. Tolik pro ilustraci dobových souvislostí vzniku snímku, na jehož natáčení můj děda dodnes vzpomíná... (15.01.2011)

Film si zaslouží čtyři hvězdičky. Stehlíkův příběh jsem neznal, takže film je mým seznámení s touto novelou; ukazuje různé charaktery lidí za okupace ve vesnici, o níž je rozhodnuto, že bude z větší části vystěhována. Bojácný starosta, lidé odvážní i ustrašení, ti, kteří vystěhování odmítají rázně i ti, kteří by si rádi svůj domov uplatili. Postava Karla Prokeše je možná vykreslena trochu jednobarevně, Vršťala nebyl nikdy prvotřídním hercem, přesto výrazně ční jako hlavní "hrdina" filmu, když dokáže zrazovat i své největší kamarády a posílat je na smrt, aby sám zachránil nejen svou kůži, ale dokonce aby měl z vystěhování svých bližních svůj prospěch. A pak je tu postava komunisty z města, který se skrývá v jeskyni v lese poté, co byl při útěku střelen do nohy a jemuž místní pomáhají. Je to postava jednoznačně kladná, jak jinak by také v roce vzniku filmu mohla být. Jedno z nejstarších představení Oty Sklenčky v postavě sedláka, který se vzepřel vystěhování a byl na útěku zastřelen... A bodrý švec v podání Josefa Beyvla, který je ironický a zároveň optimisticky hledí do budoucna i v závěru filmu, kdy zimní krajinou táhnou vesničané ze své bývalé vesnice... (19.01.2016)

Že je to natočeno dle divadelní hry nepůsobí na svou dobu nijak zvláštně. Podivně však vypadá dějový mix nacistické okupace s bolševickým združstevňováním. Na rok vzniku tohoto snímku se však ale nakonec tomu snad už nelze ani divit. Inu, v 50. letech vzniklo mnoho filmových podivností a tento je jeden z nich. (20.05.2016)