Mordová rokle

Film si zaslouží čtyři hvězdičky. Stehlíkův příběh jsem neznal, takže film je mým seznámení s touto novelou; ukazuje různé charaktery lidí za okupace ve vesnici, o níž je rozhodnuto, že bude z větší části vystěhována. Bojácný starosta, lidé odvážní i ustrašení, ti, kteří vystěhování odmítají rázně i ti, kteří by si rádi svůj domov uplatili. Postava Karla Prokeše je možná vykreslena trochu jednobarevně, Vršťala nebyl nikdy prvotřídním hercem, přesto výrazně ční jako hlavní "hrdina" filmu, když dokáže zrazovat i své největší kamarády a posílat je na smrt, aby sám zachránil nejen svou kůži, ale dokonce aby měl z vystěhování svých bližních svůj prospěch. A pak je tu postava komunisty z města, který se skrývá v jeskyni v lese poté, co byl při útěku střelen do nohy a jemuž místní pomáhají. Je to postava jednoznačně kladná, jak jinak by také v roce vzniku filmu mohla být. Jedno z nejstarších představení Oty Sklenčky v postavě sedláka, který se vzepřel vystěhování a byl na útěku zastřelen... A bodrý švec v podání Josefa Beyvla, který je ironický a zároveň optimisticky hledí do budoucna i v závěru filmu, kdy zimní krajinou táhnou vesničané ze své bývalé vesnice... (19.01.2016)

Děj filmu se odehrává v době bitvy o Stalingrad a poslech moskevského vysílání dodává vesničanům sil k odporu. "Tam na Volze padají tisíce nejlepších sovětských lidí, za nás, za celý svět!" Bohužel, ve chvíli, kdy začnou postavy mluvit jak politruci, všechno pozitivní jde do kopru. Veliké plus za exteriéry, připomenutí toho, jak krásné vesnice jsme mívali. (14.01.2021)

Oč méně je "Mordová rokle" zábavná, o to více je dobově tezovitá a svoje propagandistické poslání nezapře. Pro mne osobně má tento film zvláštní příchuť. V komparsu, coby voják základní vojenské služby, si zde v jedné z německých uniforem zahrál i můj dědeček. Pochází z vesnice Skořice, jeho manželka, matka mého (tehdy ročního) otce pocházela z nedaleké, dnes již neexistující vísky Kolvín, ležící v dnešním vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Stejně jako ze vsi z "Mordové rokle" si za války němečtí okupanti rozhodli zřídit na katastru Kolvína (a rovněž sousedních vesnic Padrtě a Záběhlé) vojenskou střelnici. Obyvatelstvo se muselo vystěhovat - jejich hospodářství od nich byla vykoupena za poměrně korektních podmínek za tržní cenu. Po válce se občané do svých domovů vrátili, můj otec prožil v Kolvíně první léta svého života. V roce 1952 se však tehdejší vláda rozhodla, že dané území je pro vojenský výcvik ideální, obyvatelstvo všech tří vesnic znovu, tentokrát již definitivně vysídlila a za jejich domovy jim pod hrozbou vyvlastnění zaplatila směšné sumy na vázané vklady o které přišli následujícího roku díky měně. Tolik pro ilustraci dobových souvislostí vzniku snímku, na jehož natáčení můj děda dodnes vzpomíná... (15.01.2011)

Název zní strašlivě dramaticky, ale děj je až na pár momentů dost nudný a postavy přesně podle šablony. To, že se tam skoro všichni jmenují Pepík nebo Vašík, mě zabavilo jen na chvíli. Ty skvělé exteriéry se měly víc využít a ne pořád sedět ve světnici a ladit rádio. Obzvláště otravné jsou heslovité dialogy ("Celej svět se chystá, ale jen Rusové bojujou!" "Dej jim traktory, dej jim půdu, (...), a uděláš z nich lidi!"). (26.02.2012)

Že je to natočeno dle divadelní hry nepůsobí na svou dobu nijak zvláštně. Podivně však vypadá dějový mix nacistické okupace s bolševickým združstevňováním. Na rok vzniku tohoto snímku se však ale nakonec tomu snad už nelze ani divit. Inu, v 50. letech vzniklo mnoho filmových podivností a tento je jeden z nich. (20.05.2016)