Charlieho andílci

"Na kosmetičku máš slušný pyrotechnický znalosti." Tak já se přiznám. Jsem jenom chlap a se dvěma ze tří Andílků jsem kdysi prožíval mokrý sny. Má objektivita je tedy nulová. Andílci se mi zkrátka líbili takřka ve všech převlecích, mělo to svižný tempo, tepající muziku, skvělý taneční štěky a nejvíc mě dostalo zjištění, jak hrozně by mohlo být narušeno soukromí, kdyby mobily udávaly údaje o svý poloze. Tenhle boj jsme už asi "chytře" prohráli, protože my analogoví hráči rychle vymíráme. Ale než umřeme úplně, tak chceme bavit a mně to s Charlieho andílky docela jde. (06.10.2018)

Charlieho andílci jsou zajímavým rozloučením s devadesátkami. Technicky vzato to je totiž ještě devadesátkový film. A sedne mu to. Stoprocentně hudebním doprovodem a obsazením hlavních hrdinek (u mě v pořadí od nejlepší k nejslabší: Drew, Lucy, Cameron). I přes krátkou stopáž občas trošku roztahané. Obzvláště romantické linie mi přišly zbytečné a nudné. A stejně tak Cameroniny taneční kreace. Ano, umí vrtět zadkem, možná to je to jediné, co umí, ale tak dlouho to vidět nemusím. Každý přece ví, že je to zastydlá puberačka, skoro v žádném filmu nic jiného nehraje. Crispin Glover je boží. V podstatě dobová záležitost, která nutně časem ztrácí. (11.10.2016)

Klipovým způsobem natočený film, který na mě působí poněkud nekompaktním a ne zcela logicky poskládaným celkem. Ani půvabné tvářičky hlavních hrdinek nemohou zastínit chatrnou stavbu příběhu, dá-li se v tomto případě o nějakém příběhu vůbec mluvit. Celkově mě tahle taškařice zklamala a mám dojem, že tady šlo více o pobavení herců během natáčení, než o pobavení diváků. (25.07.2002)

Na takovouhle záměrně stylizovanou blbost se ani zlobit nemůžete. Mozek vypnout, ruku zabořit do popcornu, nebo do něčeho jinýho, nasadit pobaveně ironický úsměv a potom už vám ani nepřijde podstatný, že to je debilita, ale že Lucy Liu tak krásně pohazuje vlasama a Drew Barrymore rajcovně olizuje volant. (31.08.2003)

Vědomý fluff, sebereflexivně nadsazený jiggle biják i rozverně objektivizovaná povrchnost. Nebo také prostě nehorázná zábava, která bere výchozí přednosti sedmdesátkového seriálu (koncept, nadsázka, outfity, jalové mise, špiónění i kupa známých tváří) a vytáčí je do rozjíveně nespoutané divoké jízdy vrcholu MTV éry, kde nezřízenost, absurdita a hyperstilizace drží plyn na podlaze zatímco logika, kauzalita a realističnost se svíjí s roubíky svázané v kufru. "Never send a man to do a woman's job." (13.09.2023)